Brutal Assault 2026 (vol.29)

Brutal Assault je pro mne zcela zásadním festivalem, protože se v roce 2008 stal mým prvním tvrdě metalovým festivalem na který jsem zavítal. Od té doby každoročně mířím do Josefova, ač již v posledních letech preferuji spíše menší festivaly s jednou stage a délkou do třech dnů. Avšak Brutal má v tomto ohledu výjimku, protože každoročně pořadatelé dokáží složit výtečnou soupisku plnou nových jmen, zavedených klasik a hlavně mne osobně zaujmout klidně z 75%. Jasně i já si tu a tam "zabrblám" na potvrzení té či oné kapely, ale zvláště na takto náročném a velkém festivalu se hodí když na stage hraje i něco co člověka nebaví. Ostatně je nereálné vidět všechny sety, skrze překryvy stage, a tudíž je i nesmysl chtít aby na soupisce byly jen "mé oblíbené kapely".

Při takto velké akci se takřka nelze vyhnout změnám v lineupu, které proběhly i letos.
12.3.2026 odpadli The Sisters of Mercy (přesunutí nahrávání jejich nové desky na dřívější termín / náhrady Candlemass + Hocico)
31.3.2026 Fallujah (náhrada Cryptic Shift)
28.4.2026 Chelsea Grin + Rise of the Northstar
9.6.2026 KMFDM (zdravotní důvody) a Devourment (zdravotní důvody)
16.7.2026 Cradle of Filth (technické důvody / náhrada Satyricon)
22.7.2026 Crowbar (zdravotní důvody / náhrada Belzebong)
přímo na festu odpadli: odpadli PeelingFlesh (náhrada Gutrectomy), Ill Niňo (zrušeno celé turné - náhrada Dysangelium), The Ruins of Beverast (náhrada Afsky)

Úterý

Brutal od úterý, tudíž na pět dnů, jsem zažil v roce 2022 a byl to tehdy opravdu masakr. Naštěstí se poté nesly informace o tom, že sami pořadatelé nechtějí z úterý tvořit regulérní festivalový den a že se zůstane u warmup dne. Avšak i na něm se tu a tam objeví nějaké to lákavé jméno, které jsem však doposud vždy oželel s větším/menším skřípáním zubů (pomíjím zmíněný rok 2022)... Letos mne však k účasti zlomilo potvrzení jediné Funeral Doomové kapely soupisky (Ahab) právě na úterý, s tím že jsem přes letošní léto měl více volna a nebyl ani problém s dřívějším odjezdem. Dokonce jsem koketoval s myšlenkou si v pondělí zajet do Prahy na mé milované Evoken, ale to už by byl opravdu příliš velký zápřah společně s pěti dny na Brutalu...

Cesta měla být pro letošek komplikovanější skrze odlet v úterý, kdy můj tradiční automobilový odvoz jel klasicky ve středu. Plán byl vyrazit vlakem v 6:50 ráno a přes trojici přestupů dorazit do Jaroměře v 10:58. Poté směr ubytování (2,4km / 38 min) atd... Avšak pár dnů před akcí se v autě u kamarádů uvolnilo místo a já tak mohl jet pohodlněji v 10:00 z domova s cílem v 12:30 na ubytování, aneb značka ideál s ohledem na start Mordloch v 14:40.

/// Mordloch ( Death Metal / Kolín )
Úvodní kapelou festivalu se stali Mordloch, kteří vznikli v roce 2020 a doposud vydali jediné EP "2022" (2022). Poprvé jsem tuto desku slyšel pár let zpět a od té doby mám u Mordloch vazbu "záhrobní Death Metal s českými texty". Ostatně v kapele působí mimo jiné duo Kuba (kytarista/zpěvák - bubeník v Sněť) a basák Jenda (Faüst).
Počátek setu nepřilákal plný prostor u stage, ale za to veškerý stín byl plně obsazen. Kapela na to však nehleděla a hned od první skladby spustila svůj podlazený a hlavně hutný Death Metal vzor Undergang. I zvukově vše sedělo, což dopomohlo k náznakům kotle a ke stále se zvyšujícímu počtu fans na přímém slunci. Celý set mi utekl jako voda až jsem si nestíhal značit jednotlivé skladby, které čekám kopírovaly zmíněné EP "2022" (2022).
Kapela tak potvrdila má vysoká očekávání a i to proč jsem je považoval za druhou nejzajímavější úterní partu.

/// Patriarcha ( Blackened Death Metal / Slovensko )
Patriarcha funguje od roku 2011 v Death/Black Metal vodách, ale jejich hudba mne dlouho míjela. To změnilo až kapelní potvrzení na Heathen Strike Over Brno VII (2026) kde však dostali složitý slot a já je potřeboval vynechat. Tehdejší ohlasy byly veskrze pozitivní k čemuž určitě dopomohl i kapelní zpěvák jímž je Miroslav Zimerman, který je znám jako Cikindeles. Pod touto přezdívkou tvoří vtipná metalová videa, které si virálně sdílejí nejen Čeští a Slovenští fanoušci.
Již od zvukovky kapela zaujala využitím kápí, ale otázkou bylo jak dopadne jejich muzika. Ta mne až překvapivě bavila od počátku setu a to hlavně skrze velmi solidní vokál a vynikající bicí. Kapela zvládala měnit i tempo z Death/Black palby, až do pomalých Atmospheric Black poloh. Tato variabilita potěšila utěšeně rostoucí zástup fans, který v setlistu poslouchal nejspíše songy z poslední desky "Tumulus" (2021).

/// Nahum ( Death/Thrash Metal / Ostrava )
Jako další nastoupili Ostraváci Nahum s kterými jsem se zde setkal jubilejně po desáté (jen letos potřetí - naposledy na MetalGate Czech Death Fest). Tato parta se od svého vzniku, v roce 2004, neustále posouvá vpřed, což potvrzují jak samotné koncerty, tak kapelní diskografie v níž je posledním zářezem "Old World Dead" (2025).
Na jejich set dorazili další fanoušci, kteří však dostali poměrně dunivý zvuk. S tím se zvukař pár skladeb pral, ale jakmile jej odladil, tak bych řekl, že jsem od této party slyšel "největší zvuk" dosud. Rázem zněli jak kapela minimálně Evropské úrovně, kdy nepřekvapí, že se rázem roztočil menší moshpit. V něm proběhla i Brutalová klasika kdy v kotli jezdil "Rambo" na kole. Škoda jen koncovky setu, která měla technické potíže s mikrofonem zpěváka v rámci skladby "Hatekiller". Po nápravě se pokračovalo v tomto kvalitním setu dále a i fandové zmobilizovali poslední síly k závěrečnému kotli jenž mohl obsahovat 50 fandů...

První Hoře, Filth i Morax šli mimo mě a já si tak užíval skoro 3,5h klidu.

/// Ahab ( Funeral Doom Metal / Německo )
Jedním z osobních headlinerů nejen úterý, ale celého festivalu, byli Ahab. Ti od roku 2004 tvoří velmi specifický Funeral Doom Metal, který sami označují za "Nautik Funeral Doom", protože veškeré skladby pojednávají o moři. Toto téma mělo vliv i na jejich jméno, které bylo zvoleno dle postavy kapitána Ahaba z velrybářské lodi Pequod, která loví bílou velrybu, Moby-Dicka, ve stejnojmenné knize Hermana Melvilla. Sám mám Ahab rád dlouhé roky a je mi vesměs jedno zda poslouchám starší desky, či poslední "The Coral Tombs" (2023), což platilo i pro zdejší úžasný set, který se konal v roce 2022.
Při přechodu na kapelu se skrze předpověď počasí z bezpečnostních důvodů uzavřely pivní stany (bary pod stejným stanem jeli.. nechápu) což překvapilo nejednoho fanouška. Já však byl připraven a vyhlížel nástup kapely bez ohledu na pár kapek které se snášely z nebe. Naopak jsem věřil, že nějaký jemnější deštík proběhne, protože by perfektně pasoval k samotnému setu, který dokázal nalákat takřka plný prostor Obscure stage. Trošku jsem se obával reakcí lidí na "Funeral Doom Metal", ale snad všichni se do setu ponořili a to i skrze druhou skladbu "O Father Sea" na kterou ustala i zmíněná přeháňka. Co však nadále gradovalo, byla atmosféra, která nejen mne pohltila natolik, že jsem ignoroval občasné hučení z jedné bedny, ale také poznámky toho jaké songy zněly ze stage (vyjma "The Sea as a Desert"). Aneb jen pohupování/headbanging do rytmu a totální euforie...
Jakmile dozněly poslední tóny setu, tak jsem si jednoznačně potvrdil, že si chci premiérově zajít na podpisovku, která kapele začínala již za 40 min. Ihned po setu v tunelu vyčkávalo odhadem 30 fandů, které postupně pár desítek doplnilo. Samotní muzikanti působili jako sympaťáci, ale logicky nebyl čas na nějaké velké povídání, aneb podepsat kartičku nechat se vyfotit a odchod.
P.S.: Kvituji basákovo triko s legendárním festivalem Doom Shall Rise, který již bohužel nefunguje.
P.S.S.: setlist z setlist.fm - The Isle / O Father Sea / Mobilis in Mobili / The Sea as a Desert

Po takto luxusním setu a pozitivní podpisovce jsem neplánoval shlédnout koncovku The Laws, které jsem viděl v červnu a místo toho zamířil na pokec s kamarády. Ten se protáhl až k půlnoci, ale to tak ty první festivalové dny bývá.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- The Laws (nakonec volba podpisovky Ahab a pokec s kamarády)

Středa

Úterní den končil ještě v rozumný čas a čtvrtek začínal v 12h, tudíž byl prostor na to se dobře vyspat a nabrat síly na čtveřici výrazně náročnějších dnů.

/// Belzebong ( Stoner/Doom Metal / Polsko )
První středeční kapelou se stali Belzebong, kteří od roku 2008 hrají instrumentální Stoner/Doom Metal. Přesně tyto typy kapel je vhodné dávat v programu navečer a na menší stage, ale zde dostali pravé poledne a hlavní stage. Naštěstí šlo dle předchozích zkušeností (naposledy viděl na Keep It Low Festival 2023) očekávat salvy zeleného kouře, které dokáží dokreslit atmosféru i v tomto neideálním slotu. V něm kapela měla prezentovat letos vydané album "The End Is High".
Na počátku setu slunce nepříjemně žhnulo až jsem se necítil zrovna nejlépe. Kapela se do toho však pustila úvodním otočením kytar kde byly nápisy "bong", "fire", "death", které mne pobavily stejně jako obstojný zástup fans. Avšak již u druhé skladby mi nebylo zrovna nejlépe a já se tak vydal pro nějaké nealko a hlavně vstříc stínu a posezení. Kapelu jsem si tak doposlouchal z prostoru odkud jsem částečně viděl na obrazovku z níž mi neuniklo, že na stage byl i zmíněný kouř. Co však kvituji je to, že až ke mě se nesl parádně podladěný kvalitní zvuk... Škoda té mé únavy jinak by se jejich set do festivalové top30 určitě dostal...

/// 200 Stab Wounds ( Death Metal / Spojené státy )
Po krátké pauze jsem vyrazil na Americké 200 Stab Wounds, které jsem do zdejšího potvrzení vůbec neznal. Tato kapela funguje teprve od roku 2019, ale venku má již dvojici Full-length alb kdy poslední zářez nese název "Manual Manic Procedures" (2024). Na něm je prezentován velmi solidní Death Metal, který je i dostatečně rozmanitý. A tak vlastně ani nepřekvapí, že tato kapela absolvovala turné po boku kapel jako Cattle Decapitation, Gatecreeper, či Cryptopsy a letos cílí na mnoho velkých festivalů a také na turné po boku Whitechapel a Sylosis.
Tato mladá parta se do toho opřela hned od startu, což kvitovala jak hojná návštěvnost, tak solidní kotel, který již od půlky setu doplnili plavci. Zvuk byl navíc řádně ostrý, ale postupně mi stále více neseděly vokální linky a samotná barva hlasu, která měla až "Groove nádech". A tak jsem se ještě hlouběji zaměřil na hudbu, která mne nadále bavila, ale jako celek jsem jednoduše čekal víc. Aneb průměrná záležitost, což však nic nenmění na potencionálu kapely jejíž členové mají v průměru pouhých 30 let...

/// Novembers Doom ( Death/Doom Metal / Spojené státy )
Prvním osobním tahákem dne byli Novembers Doom, které sice neznám od jejich vzniku v roce 1992, ale poslouchám je přes 20 let. Tehdy mne učarovalo jejich geniální album "The Pale Haunt Departure" (2005) na které navázaly dalšími výtečnými deskami včetně doposud poslední "Major Arcana" (2025). Mé nadšení z jejich hudby utvrdily i oba zdejší výtečné sety z nichž poslední proběhl před více jak deseti lety (rok 2013).
Od počátku dostal set výtečný zvuk a to i do stínu hradeb, kde není vždy nejlepší (odraz zvuku o stěny). Mé nadšení se začalo projevovat i fyzicky skrze příjemnou "hus kůži", kterou dokázaly udržet i novější skladby jako "Mercy", což jen potvrdilo kvality této kapely... Při takto úžasném setu nebyl čas na poznámky, kdy mou poslední byl název závěrečné pecky jíž se stala skladba "The Pale Haunt Departure"... Suma sumárum se zde jednalo o jeden z nejlepších setů ročníku aneb, ač je zpěvák Paul Kuhr jediným původním členem, tak na kvalitě setů/desek to není znát.
P.S.: setlist z setlist.fm: Petrichor / Ravenous / Mercy / Major Arcana / Rain / The Pale Haunt Departure

/// Elder ( Psychedelic Stoner Metal/Progressive Rock / Spojené státy )
Elder fungují od roku 2006 a již mnoho let hojně koncertují po Evropě, což není pro Americké kapely příliš typické. Avšak Elder se již přesídlili do Německého Berlína a tak jejich aktivita není tak překvapující, zvláště když se snoubí s vysokou kvalitou jejich hudby. Tu potvrzuje i letošní nová deska "Through Zero", která byla očekávaným základem tohoto setu, který však šel do střetu s Dom Zły na Octagonu. A tak jsem doufal, že když z Elder odběhnu o něco dříve, tak že se na Octagon vejdu...
Již od počátku setu kapela jasně ukázala, že je plná velmi kvalitních muzikantů, kteří předváděli luxusní práci se svými nástroji. Ty tak ladně vykreslovaly nádherné melodické skladby, které se ani v takto úzkém žánru neopakovaly a hlavně náramně fungovaly. Dokonce mne napadlo, že Elder jsou takoví stoner/psych Animals As Leaders aneb velká technická paráda. Jako čekal jsem dobrý set, ale toto byl jeden z nejlepších setů v psych/stoner vodách co jsem kdy viděl a zároveň jeden z top letošního Brutalu... I tak jsem se těsně před koncovkou přesunul až na "zelenou louku" odkud jsm si doposlechl poslední song a již mizel na Octagon vstříc koncovce setu Dom Zły.

/// Dom Zły ( Post-Black Metal/Crust / Polsko )
Dom Zły vznikli teprve v roce 2017, ale i u nás si již získali nejednoho fanouška, protože Polsko opravdu není daleko a i zde absolvovali nejeden koncert. Hudebně se zde jedná o zajímavý mix "Post-Black Metal/Crust" kde se tu a tam objevují připodobnění této kapely k Oathbreaker, či Predatory Void... A když zůstaneme v Polsku, tak lze vzpomenou na Obscure Sphinx. Kapelní kvality potvrdilo i poslední full-length album "Ku pogrzebaniu serc" (2024), ale ani to nezabránilo programovému střetu s Elder... Plán jsem měl většinu setu Elder a na druhou půlku na Dom Zły a zpět na Coven... Složitá logistika, ale věřil jsem že vše klapne.
Na set jsem nakonec dorazil odhadem v půlce, ale již u vstupu do Octagonu jsem stál ve frontě a tak bylo zřejmé, že vůbec budu rád, že se na koncertní plac dostanu. To se sice povedlo, ale bohužel až do koutu k záchodům, kde jsem cosi viděl pouze "na špičkách" a hlavně zde nebyl moc dobrý zvuk (slité nástroje, dunění...). Poté co jsem se dokázal probojovat o pár kroků výše jsem byl již zvukově spokojen až jsem rozpoznal klipovku "Ku pogrzebaniu serc". I přes převážně horší zvuk nelze kapele upřít nasazení, Anně kvalitní vokál, pozitivní ohlasy fans, ale já toho s dobrým zvukem moc neslyšel a tak si na ně ještě musím někdy zajít.

/// Coven ( Psychedelic rock / Spojené státy )
Coven fungují již od roku 1967 a tudíž začali hrát svůj Psychedelic rock ještě před Black Sabbath (1968). Od té doby v jejich čele stojí frontwoman Jinx Dawson (ročník 1950), která prý dokonce poprvé použila gesto "paroháče" (sign of the horns), což by tedy bylo ještě před Roniem Jamesem Diem jemuž je toto gesto připisováno. Hudebně se zde jedná o esenci okultního rocku, kterou dal světu zvláště debut "Witchcraft Destroys Minds & Reaps Souls" (1969).
Intro setu využilo rakev, ale zda z ní vystoupila zpěvačka, či co se dělo bohužel nevím, protože jsem se ke stage zatím pouze blížil ze setu Dom Zły. Opticky se zdál prostor u stage hodně naplněný, ale dalo se bez problémů dojít na úroveň zvukařů a tam nalézt solidní zvuk. Co se hudební stránky týče, tak se zde jedná o řekněme temný hippies rock, závan minulosti, závan počátků Doom metalu... Avšak živě se zde upřímě nejedná o něco z čeho bych si "sedal na zadek", což potvrzoval i hojný odchod fans v jeho průběhu. Já se však rozhodl zůstal po celou dobu za což jsem dostal odměnu v podobě legendární skladby "Wicked Woman" (1969). Aneb děkuji za tento set, ač je mi jasné že minimálně v roce 2019 byl lepší a to nemluvím a dobách kdy byla kapela na vrcholu.

/// Kylesa ( Progressive/Psychedelic Sludge Metal / Spojené státy )
Kylesa vznikla v roce 2001 a pomalu od té doby je brána za stěžejní kapelu progresivního pojetí Sludge Metalu. Mě osobně její věhlas spíše míjel až do jejich zdejšího posledního setu, který proběhl v roce 2012. Od té doby jsem i já podlehl tlaku této kapely a to zvláště skrze album "Static Tensions" (2009). Kylesa si však mezi lety 2016 a 2024 dala pauzu po níž nejeden fanda žádal o jejich návrat do pevnosti. Ten nastal letos v čele s zakladatelskou dvojicí Laura Pleasants (zpěvačka, kytaristka) a Phillip Cope (kytarista, zpěvák). Z muzikantů, kteří je aktuálně doplňují mne nejvíce zaujal bubeník Roy Mayorga (Ministry, ex-Soulfly, ex-Sepultura (živě), ex-Ozzy Osbourne).
Set dle očekávání nalákal takřka plnou kapacitu stage, ale jeho počátek ovlivnil nejspíše nějaký kolaps fanouška, pro kterého dokonce musela dojet sanitka rovnou do prostředku fans. Tato nemilá situace však byla rychle zapomenuta skrze výtečný zvuk a ještě lepší songy. Kylesa dokázala drtit i s jediným bubeníkem (naposledy měli dva), a hlavně luxusním vokálem. Ostatně celý set nenechal nikoho na pochybách proč je Kylesa sludge modlou.

/// Kariti ( Avant-folk / Ambient Doom / Mezinárodní )
První letošní kapelou z KAL stage, která mne zaujala, a zároveň neměla nějaké programové střety, byla Kariti. V jejím čele stojí umělkyně, básnířka, skladatelka a multiinstrumentalistka Kariti. Ta se narodila v Rusku čemuž odpovídá i název kapely, který vychází z církevní slovanštiny (starobylý slovanský liturgický jazyk) a znamená "oplakávat mrtvé". Postupně se však Kariti přesídlila do Itálie kde zdá se poznala i svůj živý doprovod jímž je Marco (Grime). Hudebně se zde jedná o opravdu zajímavý ambient/doom/folk, který sice moc často nehraje, ale již sdílel pódium s kapelami jako Messa, či Brutus (BEL).
Skrze drobný překryv se setem Kylesa jsem se obával o kapacitu, ale po mém příchodu jsem se bez větších problémů postavil za zvukaře a začal nasávat atmosféru. Tu tradičně ovlivňovalo množství korsujících lidí, kteří přišli poslechli kousek a odešli... I tak jsem se na kapelu naladil, ale upřímně nedokázala udržet moji pozornost po celý set. Problém nebyl ani v tom, že z počátku hrála Kariti sólo a posléze ji doplnil Marco, či že jednou hrála na klávesy a pak na kytaru...Hlavními problémy bylo množství sampelů, až takový obyč rockový nádech a vůbec jiné emoce jak při poslechu debutové desky "Covered Mirrors" (2020)... Tudíž za mne zklamání, ale příštímu shledání se i tak nebráním.

/// Sólstafir ( Viking/Black Metal, Post-Metal/Rock / Island )
Z KAL stage to bylo jen kousek na set Islanďanů Sólstafir, kteří patří mezi mé velmi oblíbené kapely. Tato parta vznikla v roce 1995 a doposud vydala hned osm výtečných full-length alb z nichž poslední nese název "Hin helga kvöl" (2024). Na něm hraje víceméně původní sestava, kdy jedinou výraznější změnou byl rok 2017 v nemž kapelu opustil bubeník Guðmundur Óli Pálmason. I po této změně však kapela tvoří výtečnou hudbu a i na pódiu jí to šlape náramně (viz poslední zdejší set v roce 2022).
Hned první skladba setu mne překvapilo její tvrdostí, intenzitou zvuku, kouřem na stage a až takovým Black Metalovým nástupem. Intenzita setu pokračoval i v následujících skladbách a co je nejlepší, tak nikterak nepoškodila ani niterní song "Fjara". Ten se rozezněl areálem již kolem 3/4 setu kdy na něj z nebe dokonce padlo pár kapek, což ještě umocnilo jeho krásu. Dalším vrcholem byl song "Lágnætti", ale i on jen dokresloval celkově výtečný set. Od této party jsem nezažil špatný koncert, ale i tak byl tento tím možná nejlepším co jsem od nich doposud viděl.

/// Municipal Waste ( Thrash Metal/Crossover / Spojené státy )
Municipal Waste fungují od roku 2001 a doposud si zíkali velmi solidní jméno jak skrze rychlou a zábavnou muziku, tak i jejich nadhled a výtečná živá vystoupení. Sám si dosud vybavuji ukázkově divoký set na Obscene Extreme 2019, nadšení fans, energii kapely... To vše dokládá i klipovka "Breathe Grease", kterou vždy předkládám neznalým fans jako ukázku toho co jsou MW zač. Zdejší setlist měl být dle očekávání složen ze skladeb z posledního alba "Electrified Brain" (2022), ale upřímně až tak jejich tvorbu naposlouchanou nemám.
Přesun ze Sólstafir znamenal, že jsem stihl až druhou polovinu setu těchto divočáků. Ten pozoroval solidní zástup fans, ale i tak nebyl větší problém si najít pěkné místo s dobrým zvukem i výhledem. Po příchodu kapela zahrála old school skladbu, kterou byla nejspíše "Poser Disposer", kterou věnovali Čurbymu a celkově festivalu Obscene Extreme... S ohledem na tuto děkovačku byl patrný rozdíl, kdy na BA byla tato parta řekněme kultivovanější/obyčejnější a totéž platilo i o fans. A tak ani nepřekvapí, že pokus o překonání velikosti cirlce pitu v podání letošních Guilt Trip nakonec nedopadl úspěchem. I u mne se set nesetkal s úspěchem, kdy byl prostě fajn stejně jako poslední skladba "Born to Party"...  

/// Triptykon ( Gothic/Doom/Death/Black Metal / Švýcarsko )
Po kratší pauze jsem se po dlouhých patnácti letech vydal na set Triptykon (zdejší set v roce 2011). Od té doby jsem tuto Švýcarskou partu neviděl, ač má od svého vzniku, v roce 2008, status nástupců legendárních Celtic Frost. S nimi je pojí zpěvák Thomas Gabriel Fischer (ex-Hellhammer, Triumph of Death, ex-Celtic Frost), který po jejich konci založil právě Triptykon s nimiž však vydal pouze dvě Full-length alba kdy posledním je "Melana Chasmata" (2014). Až po vzniku této desky kapelu doplnil současný bubeník Hannes Grossmann (Nader Sadek (živě), ex-Dark Fortress (živě), ex-Hate Eternal, ex-Obscura, ex-Necrophagist).
Na set Triptykon jsem dorazil až na jeho druhou polovinu a ani zde nebyl problém si najít ideální místo na jeho pozorování. Očekávání jsem upřímně neměl příliš vysoko, kdy jak od Triptykon, tak od Celtic Frost znám sotva pár skladeb. Avšak zdejší set mi hned od počátku sedl jak zvukem, tak atmosférou až mne mrzí že mám poznačou pouze skladbu "Hellhammer - Messiah". Celkově se jednalo o velmi povedený set.
P.S.: Za zmínění stojí basačka Vanja Šlajh (*1984), která je v kapele od jejího vzniku a hraje opravdu parádně.

/// Amenra ( Doom/Sludge Metal/Hardcore / Belgie )
Jedním z vrcholů středečního dne byl set Belgičanů Amenra, kteří již od roku 1999 tvoří velmi osobitý Doom/Sludge Metal. Ten náramně funguje jak z desek, včetně poslední "Skunk (Original Motion Picture Soundtrack)" (2024), tak i živě kde jsem měl tu čest shlédnout část jejich setu zde v roce 2022. Od té doby v kapele proběhla změna na postu basy, které se nově chopila Amy Tung Barrysmith (Slower, Year of the Cobra).
Již start setu dal jasně na srozuměnou, že se zde bude konat jeden z nejlepších setů ročníku... Luxusní zvuk, energie v každém tónu, hutná atmosféra, mnohdy až zneklidňující animace na plátně a do toho neskutečný vokál... To co s ním Colin H. Van Eeckhout provádí nechápal nejeden zpěvák, který na set zavítal... Aneb luxusní set z každého úhlu pohledu, kdy takovou drobnou třešničkou bylo to, že zpěvák byl většinu setu k publiku zády alá "Jim Morrison z The Doors".
Celkově je jednalo o vynikající set v kterém jsem znal hned několik skladeb.

/// Batushka ( Black Metal / Polsko )
Druhou kapelou dne, která si své jméno našla v církevní slovanštině byla Polská Batushka jenž tak učinila v roce 2015. Tehdy se zaměřila na Black Metal, který protkala východní ortodoxní liturgií, podladěným zvukem a velmi specifickým vzezřením. To kapele pomohlo k silnému nástupu na scénu, který však dostal vážnou trhlinu již v roce 2018 kdy se mezi členy rozhořel soudní boj o název Batushka. Rázem tak mezi lety 2018 a 2024 existovaly dvě kapely Batushka a fandové se různě dohadovali, která je ta pravá. V roce 2024 tento spor ukončil soud dle nějž práva vlastní Krzysztof Drabikowski alias Христофор. Druhá kapela si posléze změnila název na Patriarch (Патриархь). Od té doby se Batushka znovu vydala na vzestupnou cestu, ale nadále netvoří desky kdy poslední je nadále "Панихида" z roku 2019.
Intro setu zaujalo luxusní plachtou za kapelou, členy v kápích, osmistrunými kytarami, kadidlem, či jakýmisi oltáři s relikviemi (?). Aneb všechny věci pro tento obřad byli na místě a otázkou tak bylo jak dopadne samotná hudba. Od ní jsem nějak moc nečekal, ale set si mne postupně získával i skrze sborové chorály "alá Gregorian". Aneb klasický Black Metal s chorály a kápěmi proč ne... Nakonec mi ani nevadilo, že svůj čas přetáhli o asi 10 minut, kdy na druhé stage již byla stejně produkce ukončena.
Celkově to byl solidní set, který byl vesměs chválen ač s dodatky typu "stejně mám raději tu druhou Batushku potažmo teď Patriarch".

Po cestě na ubytování jsme se ještě stavily v Josefově tradičně "do vrat na Krakonoše" (tuším za 40 Kč). Tam jsem zaplatil tuším ledový čaj jakési cizince, která chtěla očividně platit kartou v mobilu, ale ten měla totálně vybitý. Tak třeba ona někdy někomu také něco koupí a svět zas bude v rovnováze a když ne, tak těch pár korun není problém. Avšak po této drobnosti bylo potřeba dojít na ubytko, dopít pivo a ještě dát sprchu... A já tak ulehal do náruče postele až v 3:20 ráno...

Tento den mne zajímali kapely:
----
- Onslaught (dolehla na mne únava)
- Bölzer (střet s Municipal Waste a Sólstafir)
- Witch Club Satan (Dosti pozdní slot na to, že je nemám moc naposlouchané)

Čtvrtek

Čtvrteční den pro mne začínal prvním slotem dne v 10:30, což nebylo ideální s ulehnutím do postele v 3:20... Nakonec jsem se ráno probudil do deštivého dne a tak jsme s partií zvolili pozdější odchod z ubytka a tudíž vynechání Cryptic Shift.

/// The Casualties ( Street punk / Spojené státy )
Mojí první kapelou dne tak byla Street punková legenda The Casualties, která funguje již od roku 1990. Tato parta již dlouhé roky dokáže zahrát jak na menší akci, tak na velkých stage a vždy se stejnou dravostí a punkovou energií, což z ní dělá žánrový pojem. Na Brutal Assault se obecně punk nehodí, ale pokud jde o tak velké jméno a brzký slot, tak s tím snad nikdo nemůže mít problém. Já se tak těšil na moji premiéru s touto partou, kterou však od roku 2022 nevede zpěvák, a zakladatel, Jorge Herrera nýbrž David Rodriguez.
Příchod do areálu provázel ustávající déšť, ale i tak ke stage dorazil solidní zástup fans vybavených nejednou pláštěnkou. A na stage nebyl vůbec žádný problém kdy pravé punkáče déšť nemá jak rozhodit, aneb od první pecky vlna energie, dravosti a nasranosti. Nejvíce mne na hudbě The Casualties bavil bubeník, ale i novější zpěvák ke kapele skvěle pasoval. I komunikace s fans šlapala, kdy například na song "Get Off My Back" žádali co největší circle pit s tím, že jsme všichni jedna rodina. Dalším songem byl "1312" (číselný přepis zkratky ACAB aneb "All Cops Are Bastards"), který následovala nová skladba "Allies and Assassins" (snad poznačena dobře) a sborové skandování "fuck Donald Trump"... Setu nechyběla ani "wall of death", kterou rozjel samotný zpěvák David... O koncovku se postarala klasická klipovka "We Are All We Have", ale také plechovky piva pro fans a plavání zpěváka v lidech.
Suma sumárum punk nadále na Brutal nepatří, ale takto ráno vlastně proč ne... energie tam je...

/// Deceased ( Death/Thrash Metal / Spojené státy )
Do metalových vod mne vrátil set Amerických Deceased, kteří hrají již od roku 1985, ale až doposud mi jejich jméno zůstalo skryto. Avšak letmý poslech poslední desky "Children of the Morgue" (2024) mne zaujal stejně jako několik starých songů a já se tak na jejich set vcelku těšil.
Při prvním pohledu na stage mne zaujal obrovský zpěvák Kingsley "King" Fowley, jenž je zároveň jediným zakládajícím členem kapely, ale také nezastavitelný kytarista. Avšak start setu se opozdil skrze silnější bzučení ze stage, které vyřešila až změna kabelu. Samotný set poté šlapal velmi energicky na to, že se zde jedná o zkušené mazáky a že neměli zrovna ideální slot. Celým setem jsem se nadmíru bavil, ač jsem z něj neznal jediný song a ty co jsem si poznačil nedokáži z poznámek identifikovat.

/// Sanguisugabogg ( Death Metal / Spojené státy )
Kapelou z nejsložitějším názvem na fesu byli Američtí Sanguisugabogg, kteří hrají teprve od roku 2019 avšak mají za sebou celou řadu úspěchů. Jen v Evropě si zahráli na většině významných metalových festivalů, či jeli jako support turné Suffocation a také Full of Hell. I tak mne poslech jejich Death Metalu příliš nenadchnul a tak jsem je plánoval vynechat. Jenže jak se říká "člověk míní osud mění", tak jsem se nakonec nechal ukecat alespoň na koncovku.
Po příchodu jsem dostal velmi rozmanitý set v kterém jsem našel prvky Slam death metalu, Deathcore, Gore, ale i klasický Death metal... Aneb sem tam to znělo super a jindy to šlo mimo mne... Co se však fans týče, tak kapela měla hlasitou odezvu, solidní kotel a dostatek "plavců" aneb obecná spokojenost, ale za mne nic moc.

/// Illdisposed ( Melodic Death/Groove Metal / Dánsko )
Další kapelou byli Dánové Illdisposed, které roky eviduji jako velmi kvalitní Death metal, který je poměrně těžké vidět. Možná i proto jsem je v posledních letech příliš nevnímal, což změnilo jejich zdejší potvrzení. Já se tak pustil do poslechu poslední desky "In Chambers of Sonic Disgust" (2024), který mne až nemile překvapil... Illdisposed nikdy nebyly nářezem "od A do Z", ale jejich současná podoba je dosti melodická, koketuje s Groove metalem a některé songy mi dokonce připadaly jak od Pain, či Arch Enemy... Obě kapely vcelku mohu, ale v žádné z jejich etap jsem nebyl nějakým jejich hrdým fandou a tak jsem se tohoto setu lehce obával.
Počátek koncertu navíc nedostal příliš povedený zvuk kdy v něm dominovali bicí, ale i přes to kapela jako celek působila neškodně. Po mírné korekci polohy v davu jsem byl již se zvukem vcelku spokojen, ale i tak se zde nejednalo o něco pamětihodného a to včetně skladby "Dark"... Ano jsem rád, že jsem tuto partu v čele se zpěvákem/zakladatelem Bo Summer viděl, ale to je tak vše...

/// Castle Rat ( Doom Metal / Spojené státy )
Další kapelou se stali Castle Rat, kteří vznikli teprve v roce 2019, ale za těch pár let existence zaznamenali spoustu úspěchů. V jejich výčtu ční účasti na předních Stoner/Doom festivalech, ale i na těch obřích jako Rock For people, Hellfest, či Wacken... Již jen tím mne kapela zaujala, ale základem je vždy samotná hudba. Při předposlechu jsem zvolil poslední desku "The Bestiary" (2024) na které kapela hraje solidní Fantasy Doom Metal, který má takový staroškolský šmrnc. Zajímavým doplňkem jsou i středověké kapelní kostýmy kde lze nalézt královnu, hraběte, morového doktora a druida.
Na set jsem dorazil s mírním zpožděním (přesuv mezi stage) a o to větším překvapením byla narvaná stage až kamsi k "zelené louce"... Jasně zpěvačka Riley Pinkerton alias Rat Queen (ročník 1994) je pohlednou ženou co hrává v podprsence, ale hudbně to je pořád řekněme Doom Metal až Rock což by mělo jít mimo záběr většiny fans... Já tak stál až za zvukaři, ale za to s výhledem na stage kde obstojná hudba měla úzkou vazbu i na proslovy mezi songy, které zdá se dohromady vyprávěli až nějaký fantasy příběh. Dokonce měla kapela i komparz, kdy je doplnila prsatá smrtka s maskou a silonkami, což u většiny fandů způsobilo potlesk... Jako jasně ok proč ne, ale stále více mi tento hippies/fantasy doom metal/rock připadal jako divadlo a ne jako regulérní kapela... Tudíž jsem ze setu prchal o něco dříve vesměs zklamán s tím, že si musím znovu poslechnout jejich skladby, protože před Brutalem mne jejich tvorba zaujala i hudebně...

/// Kittie ( Groove/Alternative/Nu Metal / Kanada )
Kittie jsou jednou z nejznámějších dámských kapel, která navíc funguje již od roku 1996. V té době světu vládl Groove/Alternative/Nu Metal a přesně na tuto vlnu nastoupily Morgan Lander (vokál, kytara), Mercedes Lander (bicí) a Fallon Bowman. Poměrně brzi poté se staly dosti známou kapelou, ale i tak se kapela v roce 2017 rozpadla. Po návratu v roce 2022 v ní nadále působí Morgan a Mercedes, které tak byli u zrodu poslední desky "Fire" (2024).
Zdejší set nalákal početný zástup fans, kteří hlasitě kvitovali jak samotnou hudbu tak i některé songy. Já z nich však rozpoznal pouze klipovku "Spit XXV" a old school záležitost "Brackish". Co mne však bavilo nejvíce byla symbióza kapely, která bez nějakých zbytečných gest a póz nasypala do fans příkladně ostré pecky "vzor rok 2000". Potěšilo i to, že mezi songy Morgan nijak nevykecávala a prostě se na potlesk jen upřímně usmála a už do lidí dávala další vál, což drželo kotel v pohybu a plavce jakbysmet...  Jako čekal jsem solidní set, ale kapela předčila má očekávání.
P.S.: Zajímavou drobností byl rúžový/červený mikrofon Morgen.

/// Death Angel ( Thrash Metal / Spojené státy )
Po pauze jsem se vydal vstříc Death Angel a jejich melodičtějšímu Thrash Metalu, který produkují již od roku 1982. Nejsem nějakým zatvrzelým kapelním fandou, ale jejich slot mi do programu parádně zapadl a já si je tak chtěl zopakovat. Doposud jediné shledání jsem měl v rámci Masters Of Rock 2017 kde ještě neměli vydanou doposud poslední desku "Humanicide" (2019). Do současnosti v kapele působí nepřetržitě kytarista Rob Cavestany, ale i zpěvák Mark Osegueda (Kerry King) je členem takřka od začátku.
I tento příchod na Obscure stage mne překvapil zástupem fans, který byl až za zvukaři... Avšak již jsem věděl, že i přes to nebude problém na kapelu vidět a užít si tento až překvapivě tvrdě znějící set. Death Angel jsou pro mne spíše takový Thrash/Heavy Metal, ale zde se s tím opravdu nemazaly vyjma několika jemnějších skladeb... Jo energický set co mile překvapil proč ne.

/// Septicflesh ( Atmospheric/Symphonic Death Metal / Řecko )
Dalším cílem byli Septicflesh, kteří fungují již od roku 1990 a patří mezi nejvýznamnější Řecké kapely. Sám je mám rád mnoho let, ale i tak jsem je neviděl od jejich setu na Rock Castle Open Air 2022. Již tehdy měli venku své poslední album "Modern Primitive" (2022), které nadále drží vysokou kapelní laťku jak z pohledu tvrdosti, tak orchestrálnosti.
Příchod ke stage mne opětovně zarazit, kdy lidé stáli až do zadní části placu jak kdyby bylo řeknu 22h a na stage hrál headliner. Ano od druhé stage ten nával nebyl takový, ale celková návštěva byla opravdu vysoko aneb jméno kapely nadále roste ač se již 4 roky čeká na novou desku... Po mém příchodu zněl song "Martyr", který zněl opravdu velkolepě i do zadní části prostoru aneb špičkový zvuk... Další poznačenou skladbou byl "Virtues of the Beast", ale snad každý fanda čekal na předposlední klasiku "Anubis". Dle očekávání se zde jednalo o vynikající set, kdy je škoda, že jsem stíhal jeho pouhou polovinu, holt silný program a množství kamarádů tu a tam ubere nějakou tu skladbu i oblíbené kapele...

/// Draconian ( Gothic/Doom/Death Metal / Švédsko )
Poté jsem se přesunul na další z osobních headlinerů ročníku a to Draconian. Tato legendární kapela rozvíjí svůj Gothic/Doom/Death Metal již od roku 1994 a lze je považovat za zásadní kapelu v rámci šablony "kráska a zvíře". Již od prvních desek není v kapelní diskografii slabého místa což platí jak pro éru v čele se zpěvačkou Lisa Johansson, tak tu v čele s Heike Langhans (Light Field Reverie, Remina, Sojourner, :LOR3L3I:, ex-Hallatar (živě), ex-ISON). Mne samotného baví obě kapelní podoby, ale mrzí mne, že jsem Heike s Draconian neviděl živě, protože od roku 2022 se do kapely vrátila Lisa. Musí se však nechat, že jak nové album "In Somnolent Ruin" (2026) tak živá vystoupení (naposledy Vídeň 2024) jsou nadále výtečná. Velkým kladem je i to, že Lisa zvládá odzpívat i skladby od Heike, které si logicky lehce upravuje pro svůj vokál, ale o to více mne těší, že i tyto songy mají nadále místo v setlistu.
Na tento set jsem dorazil pár minut před začátkem a dosti mne překvapilo, že nebylo plno ani před zvukaři. To se postupně zlepšovalo, ale že by zde byl nějaký nával to bych úplně neřekl. Kapela i tak dostala velmi povedený zvuk, který měl sílu a v nemž zvláště vynikl Andreasův vokál. Setlist byl složen tak, že se hrála půlka setu nových songů z "In Somnolent Ruin" (2026) jako "Cold Heavens", či "The Face of God". Mezi ně se vkládaly klasiky jako "Heavy Lies the Crown", "The Wretched Tide" , či závěrečná "The Sethian". Aneb nadále kapela čerpá i z období s Heike a výsledek je nadále velmi kvalitní. Ostatně celý set mne velmi bavil ač ještě nemám příliš naposlouchanou novou desku, což snad napravím do února 2027 kdy jsou úvahy nad účastí na Pražské zastávce jejich turné.
P.S.: Škoda žánrového střetu s Wyvatt E., které jsem tak nemohl vidět.
P.S.S.: setlist z setlist.fm: I Welcome Thy Arrow / The Wretched Tide / The Face of God / Heavy Lies the Crown / Cold Heavens / The Sethian

/// Lvmen ( Post hardcore / Česko )
Lvmen jsou tuzemskou Post hardcore scénu modlou, která inspiruje celou řadu kapel již od roku 1995. To platí i pro jejich loňskou desku "Amen" (2025), kterou jsem si hojně poslouchal. Jejich letošní slot mi dal vzpomenout na rok 2018, kdy jsem je zde viděl doposud naposledy, kdy předčili dokonce set slovutných Cannibal Corpse. Pro letošek se proti nim postavy další těžké váhy a to Deicide a Amorphis... V této situaci bylo velmi těžké zvolit kam jít, ale má volba padla na Lvmen a koncovku setu Amorphis... Ostatně Deicide jsem zde viděl v nedávných letech hned 2x.
Po Draconian jsem tedy prchal na Octagon stage kam jsem dorazil ideálně, protože se stage teprve začala plnit. Rázem tak byl čas pokecat s několika kamarády a těšit se co "lumeni" předvedou. Ti set otevřeli intrem desky "Amen" (2025) a i v jeho průběhu mi přišlo, že se hrálo pouze z této desky. Ruku do ohně bych za to nedal, ale i by to logiku mělo.. Každopádně songy to byli luxusní, technicky vyzrálé, kreativní a hlavně řádně hutné a podladěné... Kvituji také nasvětlení stage, čtveřici nazghůlů na hradbách, ale hlavně zvuk. Jednoduše zde nebylo co vytknout aneb další tuzemská kapela, která má minimálně Evropské parametry a zároveň ji fůra domácích fandů ani nezná... O to více mne mrzí, že se mi na ně nepodařilo vyrazit v prosinci do Brna kde hráli hned 2 dny po sobě...
P.S.: Sorry za fotky jak jsem si set užíval, tak jsem foťák nějak blbě nastavil a je to děs...

Po setu Lvmen jsem plánoval koncovku Amorphis a pak hned zpět na Octagon skrze Antimatter. Nakonec jsem si těch 20 minut rozmyslel a raději si prohlédl galerii obrazů přímo v Octagonu.

/// Antimatter ( Gothic/Progressive Rock / Spojené království )
Dalším setem v pořadí se stali Antimatter, kteří vznikli v roce 1998 v čele s dvojicí Mick Moss a Duncan Patterson (ex-Anathema). Já je však do zdejšího potvrzení sotva evidoval jménem, což změnil předposlech jejich tvorby, kde má volba padla na desku "The Judas Table" (2015). To co mi znělo mne naprosto odzbrojilo... hluboké emoce, rozjímavé polohy, úžasné kompozice... Rázem jsem věděl, že tuto kapelu chci vidět bez ohledu na to, že v ní již od roku 2006 nepůsobí zmíněný Duncan Patterson (ex-Anathema).
Kapela nastoupila na set hned ve čtveřici, ale na počátek setu dorazilo překvapivě jen asi 3/4 Octagon stage. O to více jsem si užíval tento intimně melodický set, který z počátku měl snad jedinou vadu jíž byla dunivější basa. ta se však postupně srovnala a set tam mohl nadále vrstvit nádherné kompozice jednotlivých skladeb a nadále tak prohlubovat samotný zážitek. Upřímně jsem neznal mnoho skladeb, které měly být průřezem mezi deskami včetně nějaké novinky, ale v ten moment mi to bylo fuk a já se nechal unášet hudbou Antimatter. Zajímavá byla i občasná záměna jedné kytary za housle, či to jací jsou tito muzikanti sympaťáci. To ukázali hlavně když Mick strhal strunu, kterou mu velmi rychle opravil kapelní basák a tak bylo třeba "zabít volnou chvíli".
Celkově se jednalo o úžasný set v jehož čele byla za mne klipovka "Stillborn Empires". Sice mne mrzí, že jsem již potřetí neviděl set Aura Noir, ale Antimatter za to rozhodně stáli.

/// Alcest ( Black Metal, Post-Metal/Shoegaze / Francie )
Alcest patří mezi symboly Francouzské scény, která je velmi rozmanitá z jejíchž útrob se dokáží formovat opravdu specifické spolky. Alcest fungují od roku 1999 a jsou považování za průkopníky žánru blackgaze (black metal a shoegaze). Toto atypické spojení funguje i na mě a to jak z desek (ač jsem neslyšel poslední "Les chants de l'aurore" (2024)), tak živě kdy si dodnes vybavuji jejich zdejší set v roce 2013. Ostatně samotný multiinstrumentalista Neige (ex-Lantlôs, ex-Peste Noire, ex-Emma Ruth Rundle (živě), ex-Sylvaine (živě)) je velmi inspirativní člověk a stejně tak Alcest jako celek.
Na kapelní set jsem dorazil s asi patnáctiminutovým zpožděním kdy mne překvapilo jak moc lidí o něj mělo zájem. I tak jsem se rychle zanořil a začal pozorovat stage jíž dominovali krásné vysoké plachty, které v kombinaci se světly, kouřem a hlavně muzikou dělaly opravdu působivé prostředí. V něm mne zaujalo umístění bicích na vyvýšené ploše, kdy byly více vlevo a vpravo od nich působil basák Indria. V přední části působil logicky Neige a po jeho boku kytarista Zero. Co se setlistu týče, tak jsem znal několik skladeb, ale jejich převážně Francouzské názvy vypotit nesvedu, ale to nic nemění na tom jak parádně zněly a jak zde byl výtečný zvuk. Celkově se jednalo o velmi kvalitní set stejně jako ten před mnoha lety.

/// Immolation ( Death Metal / Spojené státy )
Můj dnešní poměrně "měkký" program uzavřel špičkový Old School Death Metal v podání Immolation. Tato živoucí legenda, se vznikem v roce 1988, patří mezi mé nejoblíbenější kapely a vždy si tak na ně rád zajdu (naposledy Obscene Extreme 2024), či poslechnu jejich tvorbu včetně poslední desky "Descent" (2026).
Před jejich setem na mne dolehla únava, ale první tóny skladby "These Vengeful Winds" mne nekompromisně probraly. Immolation umí zahrát luxusně, ale zde je podpořil výtečný zvuk a já si tak v jejich hudbě rochnil každou vteřinu. To tak úplně neplatilo o fans, kterých po Alcest výrazně ubylo a návrat k Immolation byl až překvapivě pomalý. Ti kdo na set vydrželi si však mohli užívat prvotřídní záležitost v níž mé oči nejčastěji spočívaly na kytaristovi Robert Vigna, který je vlastně s basákem/zpěvákem Ross Dolan zakládajícím členem kapely. Co se fanouškovské odezvy týče, tak kvituji kotel, ale i plavce... Za mne osobně se zde tradičně jednalo o jeden z nejlepších setů ročníku.
P.S.: setlist z setlist.fm - These Vengeful Winds / The Ephemeral Curse / Majesty and Decay / Abandoned (skladba z nahrávky) / An Act of God / Swarm of Terror / Adversary / Attrition / The Distorting Light / Father, You're Not a Father / Immolation / Into Everlasting Fire / The Age of No Light / Bend Towards the Dark

Tento den mne zajímali kapely:
----
- Cryptic Shift (únava a tudíž pozdější odchod do areálu)
- Blackbraid (střet s Kittie)
- Amorphis (plán byl na ně zajít na 20minut mezi přechody octagon-octagon... nakonec zvolena úspora sil)
- Deicide (střet s Lvmen a Amorphis)
- Aura Noir (nutná pauza a fůra setů kolem)
- Psychonaut (střet s Septicflesh)
- Wyvatt E. (střet s Draconian)
- Fu Manchu (opět bylo v plánu na ně zajít na asi 20minut skrze kapely okolo nakonec jsem nedal ani to)

Pátek

Čtvrteční koncovka v 1:30 nás z areálu vedla rovnou na byt, což znamenalo ještě obstojný příchod. Navíc padla volba vynechat Altars Ablaze a místo toho posnídat v "Dobrota Josefov" a do areálu dojít až na Hate v 12:25.

/// Hate ( Blackened Death Metal / Polsko )
Pátek tedy pro mne odstartoval až v 12:25 setem Hate, kteří hrdě reprezentují Polskou Black/Death Metalovou školu od roku 1991. V počátcích byli označování za kopírku Behemoth, ale mne osobně vždy více bavily Hate, což platí jak o živých setech (naposledy na Obscene Extreme 2021), tak i o deskách. Sice je již tolik neposlouchám, ale letmí poslech novinky "Bellum Regiis" (2025) nezněl špatně a tak nebylo o čem a já vyrazil ke stage.
Set otevřela titulka nového alba "Bellum Regiis", která dostala výtečný zvuk, solidní zástup fans a také obstojné počasí. Ač bylo slunečno, tak teploty byly snesitelné a tu a tam se objevil i nějaký ten mrak. Bez ohledu na to však kapela využila klasické warpainty a například bubeník Nar-Sil (Embrional, Belphegor (živě), Vltimas (živě), I Am Morbid (živě)) se toho nebál odehrát celý set ortodoxně v kožené bundě. To kytarista/zpěvák Adam the First Sinner a zbytek kapely zvolili zdá se spíše látkové oblečení, které však perfektně pasovalo k vybavení stage kde ze sloupů žhnuly plameny, tu a tam byly lebky... No prostě vzhledově vše na jedničku, ale hlavně i hudebně to byla paráda.

/// Angelus Apatrida ( Thrash Metal / Španělsko )
Thrash Metal v podání kapel z jihu Evropy/Ameriky má v sobě vždy nezaměnitelnou divokost, která kapele dává energii navíc. AA jsou stěžení kapelou celé španělské scény, ač fungují teprve od roku 2000, ale za to v takřka původní sestavě. A když něco funguje, tak se snadno tvoří nové desky, z nichž nejnovější je "Aftermath" (2023), ale také se konají výtečné sety (viz naposledy na Obscene Extreme 2024).
Na jejich slot již slunko vylezlo zpoza mraků, což mi příliš nesedlo. To však nic nezměnilo na divokosti setu, který bavil i fans co kolem stage jen procházely. Mě však postupně přestával sedět zvuk, kde byl nadále dosti vytažený kopák. To se postupně nabalilo na ten pařák až jsem při songu "Give 'Em War" vyrazil doposlouchat kapelu do stínu... Tudíž set mi až tak moc nesedl, ale nebylo to kapelou...

/// Saor ( Atmospheric Folk/Black Metal / Spojené království )
Zpět ke stage mne nalákali Saor a jejich Atmospheric Folk/Black Metal, který skvěle funguje už od jejich vzniku v roce 2013. Tehdy kapelu založil multiinstrumentalista a zpěvák Andy Marshall, který se pro koncertní potřeby obklopuje zajímavými muzikanty mezi nimiž jsou aktuálně i tací co živě účinkují s Cân Bardd, či Belore. A musí se nechat, že živě je zde opravdu o co stát, což jsem si zde potvrdil v roce 2019. Od té doby kapela vydala alba "Origins" (2022) a "Amidst the Ruins" (2025), které nadále protkávají tradiční keltské melodie, folklórní prvky, ale také silné Black Metalové kořeny.
Na samotný set postupně dorazila velmi solidní masa lidí, která dostala luxusní zvuk a také zajímavé rozložení stage. Zadní část byla zvýšena kdy vlevo byly bicí a vpravo operovala Ella Zlotos (Belore (žive), Ephemeral) s jejími píšťalami a irskými loketními dudami (uilleann pipes). Zvláště mne bavil ten kontrast mezi Folk/Black Metalem a těmito krásnými tradičními nástroji, které propojoval i výtečný vokál jak Andyho, tak případně zmíněné Elly. Jejich set mne dokázal naprosto pohltit hudebně, i atmosférou, a jasně tak předčil ten z roku 2019... Až si říkám, že by je mohli někdy vzít na Heathen Strike Over Brno...

/// Sněť ( Death Metal / Praha )
Dalším cílem byl set Pražáků Sněť, kteří od roku 2018 produkují výtečný Death Metal. Ten má až světovou úroveň jak do atmosféry, hudební vyspělosti, tak i textové stránky, kdy se kapela nebojí využít češtinu a výsledek opravdu stojí za to. Ostatně členové kapely mají vazby na celou řadu zajímavých skupin jako Mordloch, Lezok, Mörkhimmel, Mörghuul, či Vole. I jejich sety fungují na výbornou, což jsem si naposledy potvrdil v rámci akce "Krátký, rychlý a hlasitý 2024 (vol.21)". Ač právě tam mne dosti nesedl zpěvák, který mi přišel "až moc najetý" v což jsem věřil, že se zde opakovat nebude. Několik kamarádů však skrze to na set odmítlo vyrazit...
Sám jsem dorazil s krátkým zpožděním kdy mne však potěšilo, že před stage stál solidní zástup fans. Z ní se na ně hrnul luxusní Death Metal od výtečných muzikantů, ale vokální linky byly tak hrubé až byly nečitelné. Snažil jsem se identifikovat jednotlivé songy, ale to se mi prostě nepodařilo ač šlo očekávat, že část z nich bude premiérově vydáno až v září na desce "V bažinách vědomí". Kvituji i zajímavé prvky na stage, kdy za kapelou byla menší stěna z Marshallů (alá velké kapely), ale i kapelní plachta vypadala luxusně kdy byla zespodu jakoby nepravidelně ohořelá... Celkově se jednalo o velmi solidní set a nedivím se, že Sněť již poměrně často cílí na koncerty napříč Evropou. Zároveň kvituji, že si u mě kapela napravila reputaci za ten Žďár.

/// Corrosion of Conformity ( Crossover/Sludge/Southern Metal / Spojené státy )
Další kapelou v pořadí byli Corrosion of Conformity, kteří svoji kariéru započali již v roce 1982 a od té doby hrají specifický Crossover/Sludge/Southern Metal. Upřímně jsem jejich tvorbu nijak hluboce neposlouchal, ale k jejich oblibě mi stačilo slyšet několik skladeb a hlavně shlédnout jejich zdejší set v roce 2012. Od té doby vím, že tato parta kolem kytaristy/zpěváka Woody Weatherman jednoduše umí a ne nadarmo má část členů vazby na Down. A co víc, tak letošní set měl stát na nových skladbách z letošní novinky "Good God / Baad Man".
Na samotný set nedorazil nějak obří zástup fans, ale i tak se kapela vyprsila s hutným sludge zvukem, který však stále více sklouzával kamsi ke Stoner vodám, či až "jižanskému rocku". Ze setlistu mám poznačeny skladby "Gimme Some Moore", či závěrečnou "Clean My Wounds". Celkově jsem očekával tvrdý sludge koncert, ale dostal jsem sice hutnou basu, ale jako celek jsem upřímně nadšen nebyl... Příště jim klidně šanci dám, ale tentokrát to neklaplo.
P.S.: Zaujal mne kapelní basák ve stylovém klobouku a s šedivými vousy.

/// Chaotian ( Death Metal / Dánsko )
Chaotian jsem poznal až skrze zdejší potvrzení a již poslech jejich debutové desky "Effigies of Obsolescence" (2022) potvrdil sílu Dánského Death Metalu, ač tato parta hraje teprve od roku 2017.
Na jejich set nedorazila vyloženě narvaná stage, ale ti co došli určitě neprohloupili. Půlka prostoru byla pod stínem a hlavně ze stage se valil luxusní bahnitý Death Metal "alá Undergang", který tato trojice dávala zcela s přehledem. Celý set působil velmi hrubě, nečitelně, ale přesně to jsem od této party čekal a výsledek mne upřímně nadchl. Pro neznalé lidi mohlo jít o stěnu hluku, ale já v ní nacházel fůru zajímavých prvků a vím, že Chaotian se vyplatí sledovat i nadále.

/// Dusk ( Doom/Death Metal / Spojené státy )
Krátká pauza na přeskládání stage a již na ni nastoupili Dusk, kteří fungují od roku 1993 v Doom/Death Metal vodách. Po jejich potvrzení mne tato informace překvapila, protože se považuji za "Doomaře", ale o Dusk jsem doposud neslyšel. Proč mi tato kapela unikala ozřejmilo to, že hráli jen v letech 1993 až 1998 a na pódia se vrátili teprve v roce 2015. Od té doby jim trvalo dalších osm let než přidali do diskografie druhou desku s názvem "Dissolve into Ash" (2023). V sestavě aktuálně působí takřka všichni původní členové, vyjma bubeníka, ale i tak bylo potřeba si poslechnout jejich tvorbu. Ta mi z nějakého důvodu příliš neseděla, ale i tak jsem se na ně chtěl podívat živě.
Hrát Doom/Death Metal za světla není vůbec dobrý základ setu, ale i tak Dusk vyprodukovali až překvapivě hutný zvuk, který dokázal do setu vtáhnout solidně zaplněnou Octagon stage. I další průběh mne náramně bavil (zvláště song "...Majestic Thou in Ruin") až jsem začal přemýšlet nad tím co mne na této kapele nesedělo u předposlechu... Avšak posléze došlo i na o poznání rychlejší songy, které navíc disponovaly rychlejším/uštěkanějším vokálem až bych se jim nebál dát alespoň "sludge metal" škatulku... Aneb věci z nové desky, alá "The Dim Divide", posouvají kapelní zvuk trošku mimo mne, ale set jako celek mne mile překvapil a zároveň se dostal do mé top30 ročníku.

/// Sadistic Intent ( Death Metal / Spojené státy )
Na Octagon stage jsem setrval i na Sadistic Intent, kteří od roku 1987 drtí výborný Death Metal. Až se člověk diví, že je mnoho žánrových fanoušků nezná a jiní je spíše jen evidují skrze personální vazby členů na Possessed. Kámen úrazu tkví možná v tom, že kapela doposud vydala mnoho EP a kompilací, čímž možná unikají ze zřetele. Já je však plnohodnotně objevil skrze jejich zdejší set v roce 2018 a když se naskytla možnost si jej zopakovat, tak jsem neváhal.
Pořadatelé v rozhovorech před festivalem očekávali, že právě tento set bude největším tlakem na Octagon v historii, ale z mého pohledu byl podobně plný jako jiné narvané sety a vůči tehdejším Cult Of Fire nemůže být ani řeč, kdy tehdy ani člověk nebyl vpouštěn a když tam měl uvnitř posuv +/- 5cm za minutu... Každopádně Sadistic Intent začali hrát ještě za světla, ale většina placu byla solidně zaplněna fans a hlavně stínem a tak nepřekvapilo, že se rozjel i menší kotel. Já set pozoroval z výklenku k výstavnímu prostoru, což nebude nejlepší místo na zvuk a taky očividně nebylo... Slitý ostrý zvuk, který "dokreslovaly" ohulené bicí... Jasně energie ze stage byla příkladná, nasazení taktéž, ale výsledek prostě nedopadl... I tak jsem si poznačil skladbu "Numbered With the Dead" po které jsem však již začal přemýšlet nad dřívějším odchodem vstříc Grave a u toho přemýšlel, že loni do stejného fleku měli Gadget zvuk více než solidní... Tak jako tak jsem se vydal směr Obscure stage. Můj odchod byl naprosto bez problémů aneb žádné mačkání nic pohoda holt se jednalo +/- o půlku setu...

/// Grave ( Death Metal / Švédsko )
A již byl čas na jednoho z osobních headlinerů celého festu a to Grave. Tato parta hraje špičkový Švédský Death Metal již od roku 1988 a nikdy od něj neuhnula ani o kousek. A tak nepřekvapí, že mne baví jak poslední deska "Out of Respect for the Dead" (2015), tak zvláště živé sety. To platí očividně i o pořadatelích Brutalu, kteří si Grave pozvali opět po roce, což se snaží nedělat, ale v tomto případě prý nešlo jinak za což jim patří dík.
Set dle očekávání nalákal velmi solidní zástup fans, který se opět táhl až k "zelené louce", ale že by se nedalo dojít alespoň ke zvukařům to opravdu ne. I do tohoto místa se nesl řádně ostrý staroškolský zvuk jak se sluší a patří na Death Metal. Fandové již od startu roztočili solidní kotel k čemuž jim hráli i prastaré songy jako "Turning Black" z legendárního alba "Soulless" (1994). Základem setu však byly skladby z prvního Full-length alba kapely a to z "Into the Grave" (1991) a zvláště při nich vrcholilo nadšení fans, které vyústilo až v několik plavců. Set si prý na stage užívali i členové Demolition Hammer se kterými Grave absolvovali turné v roce 1992. Celý set fungoval na jedničku od zvuku, přes setlist, po slova mezi songy, která pronášel zpěvák Jörgen Sandström (The Project Hate MCMXCIX, ex-Torture Division, ex-Entombed, ex-Murder Squad, ex-Candlemass (živě), ex-Left to Die (živě)). Ten na živých vystoupeních nahrazuje zakladatele/kytaristu/zpěváka Ola Lindgren, který si nadále drtí kytaru... Zkrátka a jednoduše Grave jsou kult a jejich sety jakbysmet...
P.S.: setlist z setlist.fm - Deformed / In Love / Turning Black / You'll Never See / Morbid Way to Die / Black Dawn (Corpse cover) / Day of Mourning / For Your God / Extremely Rotten Flesh / Soulless / Into the Grave / And Here I Die

/// Nadja ( Ambient Drone/Doom Metal / Kanada)
Po Grave jsem měl v plánu pauzu a posléze vyrazit na Eivør s tím, že na Nadja bude plno... Avšak do KAL stage nebyl problém se dostat a tak jsem měl konečně možnost si vynahradit nedávnou Brněnskou absenci. Nadja byla založena v roce 2002 manželským párem Aidan Baker + Leah Buckareff a výsledkem je extrémní množství nahrávek v kterých snad nemohou mít přehled ani samotní tvůrci. Hudebně se zde jde na hranu ambientu, dronu, ale i ten Doom Metal tam okrajově lze nalézt. Výsledná hudba je pro mne dlouhodobě složitá, ale tu a tam do podobných žánrů zabrousím a velmi se jimi bavím, což platí i pro Nadja.
Start setu nezlákal ani plnou KAL stage, což však bohužel korespondovalo i se zbytkem setu. I tak se ze stage valil opravdu hutný, monolitický a hlavně tvrdý set, který se svojí repetivností stále více zarýval pod kůži až v něm člověk nacházel skryté kouzlo. Ta hutnost ve svém nitru skrývá emoce, texty o smrti a lásce či až takové kouzlo okamžiku. Z desek se do Nadja občas nemohu dostat, ale tento set mi perfektně sedl již od startu, což mne až zarazilo když jsem na něj přišel po Death Metalové palbě... Kladem bylo i promítání různorodých obrazů na plátno za kapelou, kde padalo listí, tekla voda, pásli se antilopy, či se nějak hýbaly buňky no prostě pestrý život... To vše obklopovala hutná hudba, ale i tak jsem v 3/4 i já tento set opustil, protože bylo potřeba si dát něco k snědku a ještě jsem měl před sebou dvojici kapel... Každopádně to byl velmi povedený set za který děkuji.

/// Katatonia ( Doom/Death Metal, Depressive Rock/Metal / Švédsko )
Katatonia patří od svého vzniku, v roce 1991, mezi stěžejní Doom/Death Metal kapely a to zvláště skrze album "Brave Murder Day" (1996). Počátky Katatonia mne nadále baví, ale samotná kapela posupně začala stále více měknout kamsi ke škatulce "Depressive Rock/Metal". Tento žánr je zajímavý, ale k takového Doom ikoně prostě nepatří, což bohužel potvrzuje jak poslední deska "Nightmares as Extensions of the Waking State" (2025), tak poslední živé shledání v roce 2022. Až jsem si pohrával s myšlenkou je letos vynechat, ale v lineupu byli proti nim Marduk na které bych musel přejít na druhý konec areálu a pak se zas sunout zpět... A tak jsem zvolil Katatonia což třeba lehce přispěje k tomu, aby Brutal i nadále zval minimálně tolik Doom Metalu jako dosud.
Počátek setu nalákal nižší počet fans než bývá v obdobném slotu obvyklý, ale za to dostal tvrdý kvalitní zvuk. Ten dokázal pozdvyhnout obecně až příliš melodické kapelní songy z nichž v setlistu eviduji "Lethean" (ještě solidní), či "Consternation". Ostatně právě setlist byl pro mne problém, kdy se hrálo hlavně z novějších desek, které jdou mimo mne a navíc mne příliš neseděl vokál v podání Jonas Renkse (ex-Bloodbath, ex-October Tide). V mnoha diskuzích s ním měli problém i jiní fandové, kteří jej dokonce označovali za "unavený" k čemuž bych se taktéž přiklonil. Koncovku lehce přizvedla skladba "Forsaker", ale ani ta nebyla něčím z čeho bych byl unešen. Aneb opětovně se zde jednalo o řekněme průměrný set, který nebudu mít problém si odpustit... leda by měli nějaké výročí "Brave Murder Day" (1996), což vlastně vyšlo na letošek a pokud se nepletu, tak nezahráli ani jednu skladbu...

/// Old Man's Child ( Melodic Black Metal / Norsko )
Poslední páteční kapelou se pro mne stali Old Man's Child, které v roce 1993 založil Galder (ex-Dimmu Borgir, ex-Dødheimsgard). Sám jsem je svého času hojně poslouchal, ale od té doby uteklo hodně vody. I tak jsem byl nadšen z jejich zdejšího potvrzení, které se událo v rámci jejich turné, které se konalo po dlouhých dvaceti letech.
Na set dorazil velmi solidní zástup fans, který vůči Katatonia doplnily logicky i fans z žánrově spřízněných Marduk. Kapela se do svého setu pustila s vervou, parádní atmosférou a taktéž výtečným zvukem. Tyto atributy pomohly celému setlistu z nejž jsem si poznačil pouze songy "Hominis Nocturna" a "Doommaker", které se všemi ostatními utvořily výtečný zážitek. Dokonce jsem se u tohoto setu alespoň trošku zahřál, kdy počasí bylo optimální na nějakou tu lehkou bundu, ale já zde byl pouze v tričku. Celkově mne tento set vrátil zpět do roku 2000 kdy tato kapela byla na svém vrcholu a co je důležitější tak kvalitu drží do dnes. To je zajímavý kontrast vůči Dimmu Borgir, kteří se vše snaží vybrušovat do "dokonalosti" a ve finále mnohdy působí křečovitě až teatrálně... Suma sumárum Old Man's Child mne velmi bavily.

Tento den mne zajímali kapely:
----
- Altars Ablaze (nakonec delší pobyt mimo areál... snídaně... pokec...)
- Animals As Leaders (plán byl stíhat asi 20 minut jejich setu, ale za ten čas bych se na ně ani nestihl naladit)
- Coroner (střet s Chaotian a Dusk)
- Thy Catafalque (střet s Corrosion of Conformity a Animals As Leaders)
- Arthur Brown (střet s Chaotian a Dusk)
- Misþyrming (plays Behemoth) (střet s Eivør) ač kdyby to byli Misþyrming tak jdu na ně
- Marduk (střet s Katatonia)
- Vio-Lence (střet s Old Man's Child)
- A.A. Williams (střet s Grave)
- Eivør (jedna z mála pauz)
 

Sobota

I z pátku na sobotu jsem toho moc nenaspal, protože Old Man's Child končili v 1:30 a vstával jsem tak, abych stíhal v 10:30 Deserted Fear. Ten 9h rozdíl vypadá v pohodě, ale když se do toho započítá logistika po Josefově, sprcha, snídaně, nakumulovaná únava atd.. tak to nebylo nejlehčí vstávání. Avšak ranní kontrola festivalové aplikace mne probrala svižně kdy mi odpadl střet "The 3rd and the Mortal vs. Monstrosity", ale naopak vznikl "Coffins vs. Monstrosity".. Upřímně jsem byl v prvních chvílích naštvaný, ale zpětně za tuto změnu velmi děkuji.

/// Deserted Fear ( Death Metal / Německo )
První kapelou závěrečného dne byli Deserted Fear, kteří fungují od roku 2007 a dokáží tvořit dosti zajímavý Death Metal. Jejich zdejší set z roku 2017 mne velmi oslovil a já se tak těšil, až si je někdy zopakuji, což se poštěstilo právě zde. V rámci setlistu šlo očekávat hned několik skladeb z jejich poslední desky "Veins of Fire" (2025).
Počátek setu v 10:30 logicky nenalákal větší množství fans, ale ti co dorazili se nebáli roztočit menší kotel, či si dokonce tu a tam zaplavat. Já se však plně věnoval hudební stránce, která mne upřímně více jak půl setu příliš nebavila. Základem těchto problémů byl dosti moderní zvuk jejich Death Metalu, který do sebe saje na mne až moc progresivní prvky. I tak jsem tento set bez problémů doposlouchal, ale že bych byl nadšen to tedy úplně ne. Naopak v mém okolí zněla povětšinou slova chvály.

/// Vulvodynia ( Slam/Brutal Death Metal/Deathcore / Jižní Afrika )
Obecně mám rád jak Death Metal, tak Brutal Death Metal, ale jakmile se do těchto žánrů začne motat Slam, či dokonce Deathcore, tak to jde ve většině případů mimo mě. Jednou z mála výjimek je nejznámější Jihoafrická metalová kapela a to Vulvodynia, která funguje od roku 2014. Vyloženě její tvorbu doma neposlouchám, ale bavil jsem se u jejich setu na Nice To Eat You Deathfest 2018 a jejich zdejší slot byl postaven až ideálně. Od posledního zmíněného shledání působí v kapele nový kytarista, zpěvačka a basák aneb 3z5 členů. U vokálů je vůbec v kapele rušno, kdy na NTEY 2018 byl původní Duncan Bentley za kterého poté zaskakoval kytarista Lwandile Prusent, aby v roce 2025 naskočil Zion Bittenbender, kterého od letoška nahradila Maya Pobst.
Již od zvukovky se plac před stage utěšeně plnil fans až zde byla dosti vysoká návštěvnost na takto brzký slot. Ta šla ruku v ruce s tím, že lidé velmi záhy roztočily solidní kotel který si zvláště užíval "sekačky" a podobné slam/deathcore prvky. Ty mne nebaví, ale u Vulvodynia to není zas až tak hrozné, což platilo i pro tento set. I tak jsem se spíše zaměřil na variabilitu vokálů Maya. A musí se nechat, že její hlas má mnoho kvalitních poloh (zvláště "pig squeal") aneb další mladá slečna (ročník 2000) co si dokáže "dávat" i takto tvrdý žánr. I tak jsem se v koncovce nechal ukecat k dřívějšímu odchodu vstříc stínu baru.
P.S.: Zaujal mne růžový/červený mikrofon Maya, který ladil s jejím růžovým melírem.

/// Revocation ( Technical Death/Thrash Metal / Spojené státy )
Po pauze jsem se ke stage vrátil na Revocation, kteří hrají hodně technický Death/Thrash Metal již od roku 2006. Na výkon kapely nemají vliv ani personální změny, kdy zde působí jediný zakládající člen David Davidson (kytarista/zpěvák), ale od loňska je zde například zajímavý basák Alex Weber (Malignancy, Sinister (živě), ex-Obscura, ex-Defeated Sanity (živě), ex-Sabbath Assembly (živě)). Ti se tak podíleli na doposud poslední desce "New Gods, New Masters" (2025), která byla očekávám i základem zdejšího setlistu.
Na jejich setu již byl solidní pařák, ale ani ten neodradil velmi solidní zástup fans, kteří se nezalekli ani kotle. Ostatně kapela již od první pecky vytvořila luxusní set plný extrémně technických riffů, které však nadále ctily kořeny Death/Thrash Metalu. Toto spojení není vůbec snadné zahrát k čemuž potebujete výtečné muzikanty, mnohastrunné kytary a když si to sedne jako v případě Revocation, tak máte luxusní set i kapelu. A tak nepřekvapí, že byl nadšený snad každý fanda v areálu a že se i takto brzo vysktyla celá řada plavců. Za mne klobouk dole za to co tato parta umí...
P.S.: Zaujala mne trika členů kapely, kde mne nepřekvapili basákovi Origin, ale zbytek kapely zvolil Metallica, či King Diamond.

/// The 3rd and the Mortal ( Melodic Doom Metal / Atmospheric Alternative Rock / Norsko )
The 3rd and the Mortal jsem plánoval nevidět skrze střet s Monstrosity, ale skrze změnu programu se mi na ně podařilo vyrazit. Upřímně jsem je do zdejšího potvrzení neznal, ač hrají již od roku 1992 a minimálně v počátcích hráli melodickou formu Doom Metalu. Poslech jejich stěžejní desky "Tears Laid in Earth" (1994) mne velmi zaujal, ale proti srdcovce Monstrosity se setem složeným ze starých desek neměli mít bohužel šanci... Avšak zmíněná změna lineupu mne vyslala vstříc jejich setu.
Setlist byl složen čistě z alba "Tears Laid in Earth" (1994) což mne upřímně nadchlo zvláště když kapela dostala parádní zvuk. Zmínit lze například druhá skladba "Shaman", která zněla naprosto skvostně. Ano nejedná se o čistý Doom Metal, ale ty emoce, propojení fans-kapela.. no prostě nádhera. Navíc kvituji i proslovy mezi songy, které zněli velmi mile a skromně, což dokreslovala zpěvačka Kari Rueslåtten takovým milým úsměvem a jemným hláskem. Zaujalo mne uvedení nejlepší kapelní skladby "Why So Lonely" tak, že se prý při ní kdosi na jejich Mexickém tour ženil a že to byla i jejich osobní svatební píseň, aneb prý pokud má někdo svatební náladu, tak směle do toho. Naštěstí se zde žádná podobná vsuvka nekonala, ale samotná skladba byla opravdu úžasná. Ostatně set fungoval od první skladby "Death Hymn" po poslední "Oceana" jako perfektně namazaný stroj. V tomto soustrojí fungoval hned šestice muzikantů a chybu by jste zde hledali marně, aneb nádhera a ještě jednou děkuji za změnu programu.

/// Coffins ( Doom/Death Metal / Japonsko )
Další kapelou v pořadí se stali Coffins, kteří hrají parádní Doom/Death Metal již od roku 1996. Tento žánr není v Asii příliš zakořeněný, což platí i o Japonsku kde mají asi 80 fungujících kapel s prvky "Dom metalu" z nichž jsou však Coffins nejvýznamnější. Jejich hudba si drží vysokou laťku i přes hojné změny v sestavě ve které je jediným pevným článkem kytarista/zpěvák Uchino. Ten tak logicky nahrál i poslední album "Sinister Oath" (2024) a hrál ze stage při posledních zdejším shledání v roce 2018.
Žánrově byli Coffins ideálně postaveni za The 3rd and the Mortal, ale nakonec jim to v mých očích ublížilo. The 3rd and the Mortal nejsou až tolik Doom metal, ale předvedli luxusní set plný emocí a až esenci Doom metalu. Coffins naopak nastoupili s velmi tvrdým Death/Doom Metalem, který mnohdy směřoval spíše k Death Metalu s až Gore vokálem. S tímto zrychlováním se hůře smřuji, kdy se spíše ohlížím za původními deskami jako "Mortuary in Darkness" (2005). Ty byli také rychlejší, také měli hrubý vokál ale pořád mi přišli víc Death/Doom Metal jak současná podoba. To vše potvrdil i tento set, který mi upřímně příliš nesedl a já tak vlastně ani neměl problém jej v půlce opustit a zamířit na jinou oblíbenou partu a to Monstrosity.

/// Monstrosity ( Death Metal / Spojené státy )
Na hlavní stage mne zavál set mých velmi oblíbených Monstrosity, kteří fungují od roku 1990. Letošní set měl navíc stát na skladbách z desek "Imperial Doom" (1992) a "Millenium" (1996), což bylo velké lákadlo, ač to znamenalo absenci skladeb z letošní novinky "Screams from Beneath the Surface". Dalším bonusem byl jejich návratna Brutal Assault od památného setu v roce 2010, který jsem naštěstí absolvoval.
Set bohužel neměl příliš vysokou návštěvnost a hlvně dostal "levou stage" kde mi obecně přišel horší zvuk (zvláště vlevo od zvukařů). Díky přechodu z Coffins jsem chvilku musel hledat pozici, kde kapela neměla "utažený zvuk" (zvláště vokál), což se mi po chvíli povedlo. Rázem šel set výrazně nahoru a já se tak vrátil o desítky let zpět, kdy jsem songy tohoto setlistu hltal dokola. Ostatně v kapele doposud působí dvojice zakládajících členů jimiž jsou basák Mark van Erp (ex-Cynic, ex-Malevolent Creation) a bubeník Lee Harrison (ex-Atheist, ex-Malevolent Creation, ex-Terrorizer, ex-Obituary (live)), které doplňují kytarista Matt Barnes a zpěvák Ed Webb (ex-Massacre). Aneb luxusní set, ač o chloupek výše stavím ten z roku 2010.
P.S.: setlist z setlist.fm: The Thorns / Definitive Inquisition / Final Cremation / Ceremonial Void / Fatal Millennium / Stormwinds / Burden of Evil / Manic / Banished to the Skies

/// Wormed ( Brutal/Technical Death Metal / Španělsko )
Wormed vznikli v roce 1998 dá se říci z prachu mé oblíbené kapely Human Mincer a již od prvních alb si mne získali i oni. Tato parta produkuje excelentní technický Brutal Death Metal, který nepostrádá ani jižanskou dravost. To jsem si potvrdil jak v rámci jejich zdejšího setu (rok 2019), tak i na poslední desce "Omegon" (2024) na které se i nadále věnují sci-fi, astronomii, biologii a také astrofyzice.
Jejich set nalákal velmi solidní zástup fans, kteří se do něj rychle ponořili i přes solidní pařák. Já jej pozoroval až z prostoru za zvukaři, ale i tam byl velmi kvalitní zvuk, který není pro podobně technické záležitosti pravidlem. Skrze dravost jednotlivých skladeb jsem si nestíhal značit jejich názvy (většinu jsem znal), ale to nic neměnilo na všeobecném nadšení, kotli a nejednom plavci. Aneb dle očekávání Wormed patřili mezi letošní nejlepší kapely a tento status v mých očích potvrdily.

/// Insomnium ( Melodic Death Metal / Finsko )
A již byl čas na špičkový Melodic Death Metal v podání Insomnium, kteří jej tvoří nepřetržitě od roku 1997. V jejich diskografii nadále preferuji album "Above the Weeping World" (2006) a to hlavně skladbu "Mortal Share", ale i ostatní desky mají velmi vysokou kvalitu. Nic menšího tak nelze ani očekávat od novinky "Netherworlds", která vyjde ještě letos. Kapele navíc vše šlape i na pódiu, což jsem si potvrdil již mnohokrát a naposledy právě zde v roce 2022.
Set překvapivě nenalákal hromady lidí a navíc setlist byl složen převážně z chystané desky "Netherworlds" (2026) a z "Anno 1696" (2023) výsledek bylo to, že jsem se u většiny setu příliš nechytal a nejednou jsem se přistihl, že se nebavím tak jak jsem si myslel. Avšak kapela to jakoby cítila a tak tam "poslala" starou pecku "Drawn to Black" a já byl rázem v sedmém nebi... Jasně "Mortal Share" to není, ale zvláště na "Above the Weeping World" (2006) není slabé skladby... Následně se kapela vrátila zpět do novější tvorby skladbou "Pale Morning Star" na kterou však navázal druhý vrchol setlistu a to skladba "While We Sleep" z další výtečné desky "Shadows of the Dying Sun" (2014) jenž je mojí plus/mínus druhou nejoblíbenější v kapelní diskografii. Celkově se tedy jednalo o melodičtější set, kde mne upřímně nové kusy až tak moc neberou, ale věřím že se do nich dostanu. Ostatně Insomnium jsou a budou jednou z mých nejoblíbenějších kapel.
P.S.: setlist z setlit.fm: Weighed Down With Sorrow / Lilian / Gleam in the Black / And Bells They Toll / Shadowlife / Drawn to Black / Pale Morning Star / While We Sleep / Heart Like a Grave

/// Candlemass ( Epic Doom Metal / Švédsko )
Candlemass vznikli v roce 1984 a minimálně skrze desku "Epicus Doomicus Metallicus" (1986) se nesmazatelně zapsaly do historie celého Doom Metalu. I pro mne se jedná o zcela zásadní album historie na které nikdy nezapomenu. Avšak od těchto Švédů mne baví i většina pozdější desek včetně nejnovější  "Sweet Evil Sun" (2022). Kapela funguje i živě, což jsem si však potvrdil naposledy až v roce 2015, protože v roce 2024 se mi na ně nepodařilo vyrazit skrze programové střety. Od zmíněného roku 2015 v kapele nezpívá Mats Levén, ale Johan Langquist, který v minulosti nazpíval zmíněné kultovní album "Epicus Doomicus Metallicus" (1986).
Na set dorazil solidní zástup fans v nemž mne nejvíce zaujaly první řady, před kapelou, kde šlo pozorovat dosti mladé lidi, kterým nebylo ani 30 let, což mne jako doomaře upřímně potěšilo. Každopádně kapela se se pustila do svého vzpomínkového setu songem "Bewitched", který jasně naznačil, že tentokrát se bude hrát převážně z první trojice kapelní diskografie a tudíž "Epicus Doomicus Metallicus" (1986), "Nightfall" (1987) a "Ancient Dreams" (1988), které nakonec doplnila i skladba z desky "Tales of Creation" (1989). Volbou setlistu jsem byl velmi spokojen a musím pochválit i zvuk, který je v mnoha ohlasech kritizován stejně jako zpěv Johana. Sám jsem se v půlce setu přesunul do levé části stage, abych to měl blíže na pokoncertní přesun směr Deafheaven, a upřímně doleva za zvukaře byl zvuk špatný. Vlevo blíže stage v pohodě, ale vpravo od stage byl velmi dobrý tudíž zvláště na této stage to bylo hodně o tom kde člověk zrovna stál. A porovnávání kvalit jednotlivých zpěváků je taky poměrně zcestné když jednoho člověk porovnává v top kondici a druhého na stage v 62 letech. Já jsem spokojen s celým setem jehož vrcholem byla logicky závěrečná srdcovka "Solitude" při níž mi naběhal "husí kůže"... až tak dobrý set to byl...
P.S.: setlist nalezený na setlist.fm: Bewitched / Mirror Mirror / At the Gallows End / Under the Oak / The Bells of Acheron / Dark Reflections / Crystal Ball / The Well of Souls / Solitude

/// Deafheaven ( Post-Black Metal/Shoegaze / Spojené státy )
Deafheaven vznikli v roce 2010 a upřímně jsem je spíše evidoval jménem, než je Brutal potvrdil. O to více mne nadchla jejich muzika, která zní velmi specificky, rozmanitě a nadále dostatečně tvrdě. Mnohdy jsou označování za Blackgaze alá Alcest, ale vůči nim mi Deafheaven přijdou o dost tvrdší, což potvrzuje i jejich poslední album "Lonely People with Power" (2025). Bohužel skrze překryv s Candlemass jsem stihl pouze druhou půlku jejich setu.
Po příchodu ke stage jsem se usídlil vlevo za zvukaři kam jsem dostal hned "facku na uvítanou" kterou byl extrémně dobrý zvuk, agresivní Post-Black, špičkové nasazení na stage (zvláště nezastavitelný zpěvák)... No prostě to byl ten pravý "wow efekt", který však u mne přetrval až do posledních tónů setu. V něm bylo vše od agresivity, přes hutnou atmosféru po ohromné dávky energie, které mi až připomínaly nějaké HC kapely... Jako čekal jsem, že to zde bude kvalitní set, ale toto mne "rozebralo na součástky"... Naštěstí jsem po setu zůstával u stage na Cryptopsy a měl jsem tak čas pobrat tento zážitek.
P.S.: Kapela se bere jako "Post-Black Metal/Shoegaze", ale za mne bych to Shoegaze nahradil klidně za Hardcore...

/// Cryptopsy ( Brutal/Technical Death Metal / Kanada )
Po krátké pauze jsem vyrazil na mé oblíbené Cryptopsy, kteří fungují od roku 1992. Nadále preferuji jejich staré desky v čele s "None So Vile" (1996), ale postupem času jsem si zvykl i na novější desky na niž zpívá Matt McGachy. To platí i pro poslední desku "An Insatiable Violence" (2025), ale i pro živá shledání která jsem absolvoval hned čtyři z čehož 3 byli na Brutalu a vždy za světla (naposledy v roce 2017). Letos však dostali sice zadní stage, ale za to parádní 22h a já tak čekal další vrchol festu...
Přeskládávání stage dostalo atypicky elektro zvukový podkres, který mi sem vůbec neseděl, ale naštěstí se brzo rozezněla zvukovka a po ní již úvodní stará pecka z desky "None So Vile" (1996). Ta dostala ještě takový trošku neurovnaný zvuk s vytaženými bicími, ale ani to nesnížilo kvalitu songu ani samotné kapely. Navíc zvuk si již od další skladby začal sedat až se stal opětovně luxusním, až přemýšlím zda jsem letos na této stage měl někdy někde problém se zvukem... A přesně toho využili i Cryptopsy, kteří nadále hráli luxusní staré songy, které vzdávaly hold desce "None So Vile" (1996), která letos slaví již 40 let a jejímž vrchol je pecka "Phobophile". Ta logicky nechyběla ani ve zdejším setlistu po boku neméně luxusních věcí jako "Crown of Horns", či "Graves of the Fathers"... Aneb luxusní set, luxusní zvuk, luxusní zážitek... Jednalo se možná i o nejlepší set jaký jsem od nich zažil aneb bubeník Flo Mounier (ex-Nader Sadek, ex-Vltimas, ex-Annihilator (živě), ex-Solium Fatalis) a spol nadále umí.

/// Wardruna ( Folk/Ambient / Norsko )
Přecházet z Cryptopsy na Wardrunu je zásadní "kulturní šok", ale Wardruna prostě člověk vidět chce... Tuto kapelu založil v roce 2003 Einar Selvik, který se v ní rozhodl využívat archaické nástroje (tagelharpu, kraviklyru, bubny z jelení kůže, bronzové rohy atd..), texty stavět na runových básních, oslavovat severskou přírodu/mytologii... A výsledkem je nádherná niterní hudba, kterou si tu a tam mile rád pustím doma u čehož nejednou vzpomínám na set Wardruna v rámci Brutal Assault 2018.
Skrze překryv s Cryptopsy jsem na Wardruna dorazil až na jeho druhou polovinu, ale i tak to znamenalo dobrých 40 minut. Při nich jsem si opět potvrdil vysoké kvality této party, které podpořil parádní zvuk, nádherná atmosféra, ale i dekorace stage která se snoubila s osvětlením. Navíc na setu nebylo nějak přehnaně narváno, kdy měl člověk prostor rozjímat a nechat se unášet na vlnách severského folklóru. Zvláště je třeba vypíchnout souzvuk hned několika kvalitních vokálů, který působil naprosto přirozeně, ač se nejedná o nic snadného. Koncovku setu si vzal na starost Einar delším proslovem o přírodě, spojení s ní, ale i smrti aneb velmi poutavá vsuvka na kterou již navázala "pouze" poslední skladba na kterou se na stage rozhořely jednotlivé plameny, které nádherně dokreslily atmosféru samotné skladby. Celkově se opětovně jednalo o vynikající až niterní zážitek, který si snad ještě někdy zopakuji.

/// Satyricon ( Black Metal / Norsko )
Sobotní koncovku jsem věnoval Black Metalu, kdy jako první nastoupili slovutní Satyricon. Tato modla funguje od roku 1991 a je uznávána snad mezi všemi metalisty, ač se musí nechat že měla slabší období. To je však zažehnáno i skrze poslední album "Satyricon & Munch" (2022) z něhož jsem určitě slyšel několik songů v rámci jejich poslední zdejší zastávky v roce 2024. Ostatně duo Satyr (ex-Darkthrone (živě)) a Frost (1349, ex-Zyklon-B, ex-Gorgoroth, ex-Keep of Kalessin, ex-Gehenna (živě)) je zárukou kvality samo o sobě.
Na set překvapivě nedorazil plný areál a tak člověk neměl problém stát v idáelní pozici a plně si vychutnávat tento set, který otevřely skaldby "Midnight Serpent" a "Our World, It Rumbles Tonight". Mne však zaujala zvláště třetí skladba "Black Crow on a Tombstone", která sice není prastarým kusem diskografie, ale mne baví již roky stejně jako další skaldby "Now, Diabolical", či "The Pentagram Burns". Setem jsem se tak velmi bavil, ač nebyl nějak přehnaně tvrdý jak by kdekdo očekával. I přes to jsem se postupně začal připravovat na dřívější odchod skrze rychlé jídlo, krátký sraz s kamarády a přesun směr Borknagar.. O to více jsem doufal, že zaslechnu legendární "Mother North", ale ta šla na řadu až jako předposlední a tak jsem ji tentokrát neslyšel... Naštěstí je doba mobilů a na Youtube člověk nemá problém její záznam nalézt. Celkově jsem se setem spokojen, ač mne zároveň mrzí, že jsem jej nedal celý.

/// Borknagar ( Progressive Viking/Folk/Black Metal / Norsko )
Poslední shlédnutou kapelou festu se stali Borknagar, kteří jsou předními představitely Viking Metalu již od jejich počátků v roce 1994. Již od té doby produkují skvělá alba (včetně posledního "Fall" (2024)), ale také výtečné sety. Ten jsem naposledy shlédl v roce 2013, protože v roce 2023 nastaly programové střety... Každopádně Borknagar jsou zárukou kvality už jen z pohledu na sestavu kde ční kytarista Øystein G. Brun, zpěvák ICS Vortex (Arcturus, ex-ICS Vortex, ex-Dimmu Borgir, ex-Ved Buens Ende (živě)) a klávesák/zpěvák/multiinstrumentalista Lars A. Nedland (Solefald, ex-Carpathian Forest, ex-Funeral (živě)).
Příchod ke stage mne překvapil solidním zástupem fans, když tou dobou sotva dohráli na hlavní stage Satyricon. I tak však nebyl problém s kamarády dojít až do prostředka placu mezi zvukaře a stage. Tam jsme dostaly luxusní zvuk a jemné osvětlení stage, které dokreslilo poměrně vyklidněný set. Ostatně setlist byl složen primárně z poslední dvojice desek "True North" (2019) a "Fall" (2024) z nichž mi v hlavě utkvěla klipovka "Voices", která je dalším důkazem přerodu kapelního zvuku kamsi k folk rocku. I tak se jednalo o poutavý set, který však nepostrádal ani vtip kdy kapela chtěla po fandech přezpívat cosi jako "lalala lalalaaaa la lala" o což se fans pokusili, ale znělo to děsně skřehotavě/chraplavě, kdy nejednoho fandu již trápily hlasivky (vcelku chladno, studené pití, přeřvávání hudby atd..) na což se ze stage ozvalo "Haha I hear it... :) Ok next song...". Koncovku setu však obstaral návrat do 20-tého století skrze starší kus "Colossus". Na ten již navázal pouze závěrečná dvojice skladeb "Summits" a "Winter Thrice". Celkově se jednalo o povedený set, ale zároveň se nejednalo o nějaký vrchol celého festivalu.
P.S.: Zpěvák mne zaujal oblečeným dresem kapely Kiss.

Po konci Borknagar jsem chtěl areál opustit bránou "na střelnici" vedle Obscure stage, ale tudy mi odchod nebyl povolen, ač tudy den předtím odcházeli kamarádi se stejnou "běžnou páskou"... Tak nevím, ale beru že tam byl "emergency exit"...

Tento den mne zajímali kapely:
----
- Sacred Reich (jedna z mála pauz)
- Demolition Hammer (střet s Coffins)
- Left To Die (střet s Deafheaven)
- Slift (střet s Insomnium)
- Afsky (střet s Insomnium)
- Vader (plán byl na asi 20min setu nakonec skrze logistiku zavrhnuto)

Celkově se jednalo o výtečný ročník, kterému vcelku přálo počasí, ač i tak byl velmi náročný. Velkou výhodou k přežití této akce bylo, že mám v posledních letech možnost dojet na festival autem a hlavně, že máme ubytování, což je obrovská úspora sil. Již teď se však těším na příští jubilejní 30-tý ročník (4.8.2027 - 7.8.2027), který již teď má silnou soupisku v jejímž čele za mne ční kapely UNCLE ACID AND THE DEADBEATS, THE OBSESSED, Towards the Sinister, Benediction, Emperor a Mgła.... Jen tedy upřímně doufám, že nebude třeba jet na tuto akci již v úterý...

- top kapely festu (za mě): 
1. Ahab 2. Amenra 3. Candlemass 4. Novembers doom 5. Immolation 6. Cryptopsy 7. Elder 8. Sólstafir 9. Grave 10. Saor 11. Lvmen 12. Deafheaven 13. Draconian 14. The 3rd and the Mortal 15. Kylesa 16. Wardruna 17. Wormed 18. Monstrosity 19. Revocation 20. Nadja 21. Septicflesh 22. Insomnium 23. Dusk 24. Satyricon 25. Hate 26. Chaotian 27. Kittie 28. Alcest 29. Antimatter 30. Old Man's Child
- zklamání festu (za mě):
1. 200 Stab Wounds 2. Katatonia 3. Castle Rat
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Dusk 2. The 3rd and the Mortal 3. Patriarcha 4. Deceased 5. Illdisposed