Doom Over Vienna 2025 (vol. XIX.)

Od roku 2018 se snažím alespoň jednou ročně vyrazit za hranice na nějaký zajímavý Doom Metalový festival/koncert, kdy tou první cestou byl právě Doom Over Vienna. Na tento výtečný festival jsem se rozhodl vrátit až letos skrze rozpad partie z Keep It Low kam se mi následně nechtělo jet samotnému. Do Vídně bylo mnohem snadnější sehnat parťáka a to nemluvím o mnohem kratší cestě, kdy do Mnichova to je busem/autem asi 8h a 550km (přes Prahu), ale do Vídně jen 3h a 290km (přes Brno). U vlaku by dané rozdíly byly ještě markantnější.

Pátek

Do Brna jsem se přesunul již ve čtvrtek skrze koncert Colosalist a tak bylo páteční ráno ve znamení pohody aneb snídaně, nákup, sraz s parťákem, pizza oběd a přesun na vlakáč odkud nám spoj jel v 11:48. Vůči loňské cestě do Vídně (koncert Draconian) neproběhl na její trase vůběc žádný problém, což byla hned na počátku výtečná informace.
Do Vídně jsme dorazily přesně na čas v 13:18, ale nastaly neočekávané problémy s mobilními daty. Na ty jsem se spoléhal skrze navigaci na ubytování, potažmo veškeré následující vycházky po Vídni, a tak jsem nouzově musel aktivovat offline mapy (Sygic), které dělaly sem tam solidní zmatek, ale k ubytování nás dovedly. Po cestě jsme viděly několik neplánovaných zajímavostí a to Rauchfangkehrermuseum, dům kde žil skladatel Franz Schubert, pasáž Raimundhof (Dlouhý průchod s fůrou malých obchodů, kaváren a hlavně klidem.), kostel Stiftskirche a sloup Sankt-Ulrich-Pestsäule před kostelem Kirche St. Ulrich (Maria Trost). K ubytování jsme dorazily něco před 15h, což se perfektně sešlo s check-in, který jsme měly od 15:00.
Do klubu jsme vyrazily v 18:30 kdy samotná cesta měla pouhých 500m neboli 8 minut, tudíž značka ideál. Co se samotného klubu Escape týče, tak se jedná o velmi útulný prostor, který ve vrchní části disponuje příjemným posezením, barem a prostorem pro prodej merchu. Ve sklepení následně nabízí další bar a hlavně samotnou stage a plac před ní. Stage není příliš velká a zároveň je ve tvaru písmene L, což u početnějších kapel znamená, že není šance vidět bubeníka a mnohdy ještě dalšího člena. Co se zvuku týče, tak ten byl velmi solidní i přes poměrně silně vybrující stěny klubu.

/// Dúath ( Melodic Doom Metal / Rakousko )
První kapelou festivalu se stali domácí Dúath, kteří produkují solidní melodický Doom Metal, který však sráží nepříliš kvalitní vokál. I tak na jejich set dorazilo takřka padesát fanoušků, kteří se převážně bavili i přes ještě nepříliš doladění zvuk. Ten mi přišel až přehnaně dunivý, ale v průběhu setu se postupně zlepšoval. Kapela jednotlivými songy korsovala mezi Melodickým Doom Metalem a Rockem, kdy se ze stage mnohdy linuly až rockové balady. Jindy kapela přezbrojila na jiné kytary a rázem vytvořila hutnou a správně podladěnou skladbu... Tento žánrový rozptyl mne příliš nebavil zvláště když mi jednotlivé songy připadaly stále více repetivní a navíc mne nadále neoslovoval vokál... Pomyslným posledním hřebíčkem do rakve setu byla závěrná hecovačka "hej hej hej", kterou si rozjela samotná kapela. Podobné akce za mne na koncerty nepatří a když, tak si to mají rozjet samotní fandové a ne kapela.
Celkově se tedy jednalo o veskrze průměrný set na kterém mne nejvíce zaujaly květiny kolem zpěvákova držáku na mikrofon.

/// Wooden Veins ( Post Metal/Rock / Chile )
Následovala nejatypičtější kapela festivalu jak z pohledu národnosti (společně s Mourners Lament), tak hlavně z pohledu samotné hudby. Wooden Veins od roku 2019 hrají Post Metal/Rock, který na Doom Metalový festival moc nepasuje. Avšak předposlech jejich posledního alba  "Imploding Waves" (2023) nezněl špatně až jsem si je na této akci dokázal představit. Této představě dopomohl i kapelní kytarista Juan Escobar (Arrant Saudade, Mar de Grises, ex-Aphonic Threnody, ex-Mourning Sun (živě)), který sám o sobě pevně patří na Doom Metalovou scénu.
Set kapela otevřela poutavou instrumentální skladbou na kterou se perfektně napojilo decentní osvětlení. Další songy již využívaly vokál, který byl až překvapivě kvalitní a zvláště u něj kvituji i emoce, které šlo nejen slyšet, ale i vidět ne tváři zpěváka Javiera. V podobném duchu se nesla většina setu a já se opravdu dobře bavil i přes občasné chybky ve zvuku a hlavně jeden až příliš rychlý song, který lehce narušil celistvost setu.
Celkově se jednalo o velmi dobře zahraný "Tklivý Post Metal" od kapely, která nejspíše přicestovala do Evropy společně s jejich krajany Mourners Lament.

/// Hemplifier ( Stoner/Doom Metal / Malta )
Hemplifier jsou Maltskou kapelou, kde z Doom Metalových vod člověk vnímá fakticky pouze Heavy/Epic Doom Metalové kapely Forsaken a Nomad Son. O existenci Hemplifier jsem tak do jejich potvrzení neměl ani tušení, což souvisí i s jejich vznikem v roce 2021 a jedinou vydanou "Full-length" deskou jíž je "The Stoner Side of the Doom" (2023). Její poslech zněl solidně a v tom řekněme nepříliš zvučném lineupu mne kapela velmi lákala. Ostatně na festival je čekám dostal bubeník Dino Mifsud Lepre, který působí v poměrně známé kapele Pilgrimage, která zde hrála v roce 2022.
Na jejich set překvapivě dorazila nejpočetnější návštěva ročníku, kde zde mohlo být klidně 120 lidí až byl skoro plný sál. Na toto číslo nedosáhli ani headlineři ročníku, což mne zpětně stále udivuje. Hemplifier však předvedli velmi solidní Stoner/Doom Metal, který tu a tam koketoval se Sludge Metalem, což ještě vygradoval hutný zvuk. Nadšení fandů neponížila ani občasná monotónnost jednotlivých songů mezi nimiž byl i "Cosmic maze" (?), který by měl být na chystaném albu. Celkově jsem s tímto sete byl spokojen a mohu pochválit i zpěvákovo triko kapely Ahab.
P.S.: Zaujalo mne, že členové kapely byly vesměs nižšího vrůstu.

/// Mourners Lament ( Doom/Death Metal / Chile )
A již byl čas na jeden ze dvou osobních taháků celého festivalu, po boku Clouds, a to Chilské Mourners Lament. Tato parta se v roce 2004 zařadila do tamní výtečné Doom Metalové scény z které lze zmínit kapely Mar de Grises (zde působí dva kapelní ex-členové), Poema Arcanvs, či třeba Procession a King Heavy. Mourners Lament loni vydali výtečné album "A Grey Farewell" (2024), které jsem si od jejich potvrzení pustil mnohokrát a každým dalším poslechem jsem se stále více těšil na to až je uvidím živě.
Kapela svůj set odpálila na čas, ale v sále mohlo stát jen asi 60 fandů a o moc více jich nedorazilo ani později... Avšak návštěvnost byla jediným zklamáním tohoto setu, který dostal výborný zvuk, osvětlení a hlavně úžasné songy. Ty čerpaly jak z poslední desky "A Grey Farewell" (2024), tak i z minulosti kdy zazněl dokonce song "Slumbers" z prvního kapelního dema "Demo 2004" (2004). Ten však nikterak neponížil vysoko nastavenou laťku, což jen dokládá kvality samotné kapely. Ostatně mne u poslechu koncertu nejednou naskočila "husí kůže" z nadšení jak parádně zní melodické táhlé linky, ale i pasáže v kterých hraje prim výtečný vokál zpěváka (Alfredo Pérez).
Ze setu jsem byl dle očekávání naprosto nadšený, kdy jej mohly předčít maximálně sobotní Clouds.

/// Angel of Damnation ( Doom Metal / Německo )
Dle lineupu byli hlavní kapelou večera, a festivalovým co-headlinerem, Angel of Damnation z Německa. Já však o této partě nikdy neslyšel a to mi přijde, že mám Doom Metalovou scénu, zvláště tu Evropskou, docela solidně zmapovanou. AoD vznikli v roce 2004 kdy se ponořili do vod Heavy/Epic Doom Metal, které pro mne nepatří mezi příliš oblíbené vody (čest výjimkám jako Candlemass, Pentagram, či Saint Vitus). Mé nevysoké očekání potvrdil i letmí poslech jejich letošní novinky "Ethereal Blasphemy", která je jejich teprve třetí vydanou deskou.
Když už šlo o takový pojem, který festival vynášel do nebes, tak jsem očekával, že návštěvnost bude alespoň srovnatelná s předchozími Mourners Lament. Ta ovšem ještě poklesla, kdy se pohybovala jen kolem 40 lidí. Ti dostali velmi povedený zvuk, který dal vyniknout kapelním melodiím, které mne postupem času dokázaly zabavit. Ze setlistu si vybavuji skladbu "Lost in a World of Despair", která skvěle zapadla mezi mnohdy až roztančené Heavy Doom metalové skladby. I přes předčená očekávání jsme se po konci skladby "Lord of the Seven Churches" (snad identifikováno dobře) rozhodly k lehce uspíšenému odchodu, abychom se dostatečně vyspaly před náročným sobotním dnem. I přes to se jednalo o velmi milé překvapení a jsem rád, že jsem tuto kapelu viděl.
P.S.: Kvituji zpěvákovo triko kapely Pagan Altar.

Sobota

V sobotu začínala první kapela opět v 19:00 a tak byla fůra času prozkoumat nějakou další část Vídně. Tím, že jsme byly od centra poměrně dost na východ, tak byla možnost snadno shlédnout mnoho nových zajímavostí (v roce 2018 jsem prozkoumal centrum a loni řekněme jihozápad od centra).
Na cestu jsme se vydaly kolem 11h a shlédly jsme Wiener Stadthalle (zrovna se připravovala/sklízela nějaká velká akce), kostel Katholische Kirche Rudolfsheim, konferenční centrum Alte Schieberkammer (bývalý vodojem), klub Pankahyttn (překvapila nás i antifašistická plachta v češtině), zahrady dramatické konzervatoře Max Reinhardt Seminar a hlavní cíl cesty a to zámek Schönbrunn. V něm jsme shlédly většinu zdejších památek a zajímavostí v jeho rozsáhlých zahradách, které nemá moc cenu vypisovat a tak zmíním, že zde již probíhaly Vánoční trhy, bruslení a překvapivě dobře se zde dalo najíst. Naše volba padla na "Hot Dog Bratwurts" za 9 EUR což byl velký rohlík s velkou klobásou co zasytila velmi dobře a vlastně i cena byla snesitelná vůči běžné ceně obědu.
Po cestě zpět na byt jsme obhlédly Technické muzeum (Technisches Museum Wien) a začaly pokukovat po nějaké té pivní zastávce v místní hospodě. Navigace nám jich nějak moc nenalezla, ale nakonec jsme skončily v Pub Domin. Ten byl poměrně blízko od ubytování, točil dobré pivo (Ottakringer Helles 11ka) a byl tam klid.. ač teda 5 EUR bylo více jak v klubu. Následovala jen cesta na nákup kde nás překvapila absence pečiva kolem 17:30, což nám objasnila neděle, protože se zdá, že obchody (Billa, Spar atd..) mají v sobotu do 18:00 a v neděli mají zavřeno.
Celá cesta měla odhadem 14km, což byl solidní základ před dalšími hodinami ve stoje v klubu. A to jsme vynechaly plánovanou zastávku v pivovaru Ottakringer (Ottakringer Brauerei).

/// The Devastation ( Doom Metal / Rakousko )
Z pátka na sobotu ze zdravotních důvodů odpadla kapela Deumus, kterou na poslední chvíli nahradili The Devastation. O jejich existenci jsem neměl ani tušení a tak mé jediné informace byly z festivalového oznámení, které o kapele psalo jako o nejmladší Rakouské Doom Metalové kapele. Toto spojení mne dosti překvapilo, protože k Doom Metalu musí člověk dozrát, či si projít nějakými útrapami s kterými může hraní Doom Metalu pomoci. A hlavně mladí se v dnešní době věnují populárnějším žánrům a když už metal, tak volí spíše melodické subžánry, či třeba Thrash Metal, který je zdá se na vzestupu.
Každopádně na jejich set dorazilo kolem 60 fandů, což byla velmi solidní účast. Před tu se postavila zpěvačka v řekněme gothických šatech a černou síťovinou přes obličej, což vypadalo hodně dobře. Po jakémsi zaklínání na pódium dorazil i zbytek kapely, který mi přišel věkově tak kolem 15ti let. První tóny úvodní skladby mne opravdu zavály do vod Doom metalu, ale řekněme průměrného a nepříliš zábavného. Následující songy začaly k tomuto základu dodávat celou řadu moderních prvků, sem tam skřehot, sem tam až Heavy Metalové postupy a u jedné z posledních skladeb dokonce až Irský nádech. No prostě žánrově to za mne Doom Metal nebyl a tak by bylo potřeba k této mladé partě přistupovat. Pokud je budu brát obecně za metalovou kapelu, tak mohu pochválit solidní muzikantské výkony a zvláště povedený vokál, který dokázal navodit atmosféru a v mezičase dodat i něco navíc (temný smích, promluvy k fandům atd..). Set však skončil kdesi v průměru, který nepozvedl ani závěrečný song kde kapela zmiňovala i kapely jako Candlemass.
P.S.: Mladickost kapely potvrdil kytarista s trikem kapely Ghost, kterou lze považovat za takovou soft Gothic, či dokonce Doom Metalem načichlou Heavy Metalovou kapelou.

/// Kielkropf ( Sludge Metal / Rakousko )
I druhá kapela pocházela z Rakouska, ale již o pohledu se zde jednalo o zkušené muzikanty, kteří Kielkropf založili v roce 2013, ale na scéně se očekávám pohybují déle. Od vzniku kapely vydali pouze dvojici EP, kdy nejnovějším zářezem je "Ignorance Is Bliss" (2018), které jsem si před akcí letmo poslechl.
Počátek setu potvrdil mé mírně vyšší očekávání, kdy se mi dostalo solidního, ač trochu repetivního, Sludge Metalu s lehkou příměsí ze stoner vod. Dokonce jsem rozeznal jeden song a tím byla tuším klipovka "lost". Postupem času set nabíral na kvalitě, ale naopak nenabíral fanoušky jejichž počet se zastavil kdesi kolem 40.
Celý set nebyl špatný, ale zároveň nebyl něčím co by mne uhranulo.

/// Ditch ( Stoner Metal / Holandsko )
Následovali Holandští Ditch aneb čistý Stoner Metal, který v posledních letech válcuje Doom Metal, což mi není po chuti, ač mám rád i Stoner/Psychedelic kapely... Samotní Ditch mezi svými vzory zmiňují kapely Kyuss, Slomosa, Fu Manchu, či LowRider což jsou velmi kvalitní volby. Bohužel předposlech jejich tvorby mi přišel až příliš Rockový, "hodný" a hlavně nezajímavý. Ke stage jsem tak mířil s nízkými očekáváními...
Celý set sledovalo jen max 50 fanoušků, což mne zklamalo, ale naopak mne potěšil výkon kapely. Ten byl příjemně melodický, hravý, ale i dostatečně silný na to aby dokázal navodit výtečnou atmosféru. Té dopomohl i kouř ze stage, který se k těmto "vyhuleným" kapelám prostě hodí. V průběhu setu mé oči stále více vázal zpěvák, který mi dával vzpomenout na kapelu Red Fang.
Celkově se jednalo o až překvapivě povedený set, který mne v myšlenkách vrátil na festival Keep It Low.

/// Void Moon ( Doom Metal / Švédsko )
Dle slotu byli co-headlinerem dne Švédové Void Moon, kteří hrají klasický Doom Metal od roku 2009. Doposud vydali hned čtveřici Full-length alb kdy poslední nese název "Dreams Inside the Sun" (2024). I na něm lze cítit inspiraci v kapelách jako Black Sabbath, Candlemass, Solitude Aeturnus, či Grand Magus. Možná i proto mne letmí poslech kapelní tvorby zaujal, ač již příliš nevyhledávám čistý Doom Metal, či jeho Epic/Heavy podoby.
Již u zvukovky mne kapela překvapila tím, že nastoupila v trojici, ač se má jednat aktuálně o duo. Dalším překvapením bylo, že zpěvákem je v této kapele bubeník, ale na intenzitě/variabilitě vokálu to znát nebylo. Ostatně se zde jednalo o velmi příjemný melodický set, který se tak ladně povaloval vpřed až člověk ztratil pojem o čase. Sám jsem upřímně část setu prokecal s kamarádem, ale i přes to si odnáším pozitivní myšlenky. Někdy příště si tuto partu klidně zase zajdu.

/// Clouds ( Atmospheric Doom/Death Metal / Mezinárodní )
Poslední kapelou, a zároveň osobním headlinerem celé akce, byli Clouds. Tato kapela hraje teprve od roku 2013, ale již mnoho let je velkým pojmem na Doom Metalové scéně jak skrze jejich úžasný Atmospheric Doom/Death Metal, tak i skrze to jací muzikanti zde hráli. Klíčovou postavou kapely je multiinstrumentalista Daniel Neagoe (Eye of Solitude, ex-Deos, ex-Aeonian Sorrow, ex-Aphonic Threnody, ex-Ennui, ex-Pantheïst, ex-Shape of Despair, ex-Unfathomable Ruination ), který aktuálně zpívá a hraje na klávesy. Do roku 2017 jej v kapele doplňovaly další persóny jako kytarista Jarno Salomaa (Counting Hours, Shape of Despair), kytarista/basák Déhà (Saturnian Tempel, SLOW, Wolvennest, ex-Deos) a klávesák Kostas Panagiotou (Pantheïst, Towards Atlantis Lights, Arð (živě), ex-Landskap, ex-Wijlen Wij, ex-Aphonic Threnody, ex-Crippled Black Phoenix). Ty však poté nahrazovali různí víceméně neznámí muzikanti, kteří však společně s Danielem dokáží nadále tvořit výtečnou hudbu. Skrze to byli Clouds označování za Mezinárodní kapelu, ale v současnosti se jedná vlastně o Rumunskou kapelu jak skrze Daniela, tak i všechny aktuální členy. Co se diskografie týče, tak tu kapela letos obohatila o výtečnou novinku "Desprins".
V setlistu šlo očekávat převahu skladeb ze zmíněné novinky "Desprins" (2025), ale překvapivě z ní zazněla pouze úvodní skladba "Life Becomes Lifeless" na kterou navázal úžasný průřez diskografií. Osobně jsem za tento setlist rád, protože jsem doposud viděl Clouds pouze za covidu v rámci placeného online streamu koncertu (odměnou bylo digitální album "DURERE") a tak byl člověk rád za poslech notoricky známých pecek. I fandové okolo byli naprosto unešení tím co se děje na stage, ale k tomu bylo potřeba se nedívat moc okolo, protože v sále bylo v průběhu setu max pouhých 60 fandů... Jako na takové jméno co je poprvé v Rakousku a ještě v rámci žánrového festu nedojde alespoň stovka? To je fakt slabota... Druhým neduhem setu byla žádost kapely o zapálení zapalovačů potažmo zapnutí mobilních svítilen jak na jakémsi pop koncertu, což fakt na Doom metalovou akci nepatří... Naštěstí toto byly jediné vady jinak úžasného setu, který trval přes hodinu, ale mohl klidně trvat i déle... ty emoce, ta atmosféra no prostě nádhera a splněný sen.
Clouds tak dokonale splnily post headlinera akce, ač souboj s Mourners Lament o pomyslný nejlepší set byl opravdu těsný. Každopádně takto úžasný zážitek bylo vhodné protáhnout a tak jsem si od jednoho fanouška ofotil kapelní setlist a vyrazilo se k merchu Clouds vyčkat na kapelu. Merch měli dosti rozmanitý (trika za 20 EUR, CD po 15 EUR / 3xCD za 40 EUR / magnetka za 5 EUR atd..), ale zvláště mne v něm zaujalo CD od Danielovi kapely Eye of Solitude.

--- setlist (ofocený):
1. Life Becomes Lifeless 2. The Door We Never Opened 3. Chasing Ghosts 4. If These Walls Could Speak 5. How Can I Be There 6. You Went So Silent 7. Even If I Fall

Neděle

Neděle se nesla v rytmu check-out z ubytování do 10:00 a naplánovaný odjezd vlaku v 14:39. Odjezd to byl poměrně pozdní, ale alespoň jsme měly ráno klid a dalo se ještě projít další Vídeňské zajímavosti. Cesta na vlak se nám tak protáhla z přímých 4,8km na asi 9km. Jejím hlavním cílem bylo nafotit další várku klubů a tak jsme vyrazily směr klub Escape (konečně byla možnost jej fotit za světla), klub Chelsea, klub Rhiz, klub Kramladen, klub Café Carina, kostel Katholische Kirche Breitenfeld (St. Franziskus Seraphicus), klub B72, kostel Katholische Kirche Alservorstadt (Allerheiligste Dreifaltigkeit), kostel Votivkirche, skulptura Der zerbrochene Globus, Vídeňská radnice (Das Wiener Rathaus) u které se chystaly na trhy, Wien Museum musa, Friedrich-Schmidt-Denkmal (pomník), konferenční centrum Palais Auersperg, klub Replugged, divadlo Volkstheater, Hofburg (jen z dálky), Mozartdenkmal, Vídeňská státní opera (Wiener Staatsoper), kašna Hochstrahlbrunnen a Denkmal zu Ehren der Soldaten der Sowjetarmee, kostel Katholische Kirche Zum Hl. Kreuz, kostel Gardekirche a na závěr zámek Belveder. Zvláště v místech kolem centra jsem již byl v roce 2018, ale rád jsem se na ně podíval znovu zvláště když je kamarád ještě neviděl. Vycházka to byla povedená, ač se již lehce začalo zhoršovat počasí.
Co se samotné cesty Vídeň-Brno týče, tak ta opětovně proběhla naprosto v pohodě, kdy jsme do Brna dokonce dojely na čas v 16:09. Následně již jen drobný nákup jídla a hurá na další spoj k domovu kam jsem se dostal po 17:30, což je poměrně pozdní čas, ale za ten ta vycházka rozhodně stála.

Celý festival hodnotím velmi pozitivně i přes nepříliš našlapaný lineup v kterém mne vyloženě nadchli pouze Mourners lament a Clouds. Uvidíme jak dopadne má účast v roce 2026, ale s ohledem na jubilejní dvacátý ročník tohoto festu lze očekávat vícero zajímavých kapel.

- top kapely festu (za mě): 
1. Mourners lament 2. Clouds 3. Hemplifier 4. Ditch 5. Wooden veins
- zklamání festu (za mě):
1. 
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Ditch 2. Wooden veins