Keep It Low Festival 2020 + 2021 + 2022 (vol.8)

Od roku 2018 se snažím jezdit na jednu zahraniční akci za rok a to z vod "doom/stoner/sludge" metal. V roce 2018 jsem tak poprvé vyrazil do Vídně na Doom over Vienna. Na rok 2019 jsem se plánoval vrátit, ale bohužel bych musel jet sám a tak padla volba na festival Keep It Low kam zvažoval jet kamarád. V roce 2019 tedy proběhla cesta sem a rázem jsme byly okouzleni jak městem, tak festivalem. Tudíž vznikl jasný plán na návrat v roce 2020, ale nastala "doba covidová" a tak tato akce byla přeložena až na rok 2022.

Bez ohledu na ustupující covid i letošní soupiska doznala znatelných změn, vůči té který se zveřejnila 18.7.2022.
- Odpadly kapely:
Hellamor, The Heavy Eyes, HIGH REEPER, The Great Escape
- Ty nahradily kapely:
HALF GRAMME OF SOMA, RAGING SLOTH, COLOUR HAZE, ELECTRIC CITIZEN, HIJSS, MELOI

Cesta na festival započala tradičně se ve středu (rovnou z práce), ač akce začíná až v pátek. Důvod je ten, že se z práce vždy přesouvám do Jihlavy odkud mám lepší ranní spoje a ušetřím asi hodinu spánku. Zde se zašlo tradičně na pivo do Beertime, kde jsem ochutnal Německé pšeničné pivo "Schneider Weisse Tap 7" (13ka) a poté "Zichovec - 10 years of tradition" (ležák 12ka). Obě mi zachutnala, ale bylo třeba odejít dřív skrze delší spánek.

Čtvrtek

Čtvrteční ráno započalo cestou na autobus (Jihlava - Praha - Mnichov) místo tradičního vlaku (Jihlava - České Budějovice - Plzeň - Mnichov). Důvodem této změny byla nějaká výluka kdesi v Německu, která z cesty "na 1 přestup" udělala "divočinu" s mnoha krátkými přestupy a zároveň složitým nákupem lístků. Tudíž padla volba na autobus, který má sice nižší komfort jak vlak (méně místa, člověk se neprojde, méně krajiny po cestě, menší záchody), ale za to je rychlejší (8h cesta včetně 1h čekání v Praze vůči 10h vlakem včetně přestupů).

Samotná cesta byla v pohodě, ale nastaly zde hned dva zážitky. První byl v Praze na Florenci, kde jsem si šel koupit plechovku piva, ale v marketu šlo alkoholické pivo koupit leda po 4 kusech (slepené k sobě páskou). Tudíž mi nezbylo nic jiného než si ten balík "Radegast - Ratar" vzít. Alespoň jsem měl koupeno na nedělní cestu zpět, či nějaký relax na pokoji.
Avšak hlavním zážitkem byla hraniční kontrola v Německu. Při ní byl mezi cestujícími odhalen migrant (tipuji na Inda), který měl pouze správně zakoupený lístek, ale jinak neměl zcela žádné doklady. Tudíž autobus musel vyčkat co se bude dít a asi po 20 minutách byl muž naložen do policejní dodávky a my měly povoleno vyrazit směr Mnichov. Tato prodleva nám nikterak nevadila, protože nebylo moc kam spěchat a člověk měl alespoň čas si zajít na záchod mimo autobus a trošku se protáhnout.

Po příjezdu do Mnichova na "ZOB München" (Zentraler Omnibusbahnhof München) se vyrazilo na lehce zkrácenou vycházku k ubytování při které jsme si prohlédly pivovar Augustiner-Bräu (z venku), dále premiérově katolický kostel St. Benedict a poté opět katolický kostel St. Rupert. U tohoto kostela mne zaujalo, že zde již nebyl "bazén" s vodou (v roce 2019 uvnitř kostela), ale voda byla překryta dřevěnou deskou. Poté se zastavilo "na jedno" do restaurace "Augustiner Bürgerheim" (pivo Augustiner helles), kterou jsem měl v plánu skrze blízkost ubytování a monžnost obědu z menu nabídky. Celá cesta měla asi 5km, což bylo tak akorát s plnými krosnami na zádech.

Po ubytování se vyrazilo do blízké restaurace Stragula na sraz skrze prodej lístku "navíc". O ten projevil zájem Janosch, kterého jsem sice neznal, ale byl moc rád za tak laciný lístek na oba dny. Avšak u piva se člověk seznámí snadno a tak se pokec protáhl na celé 3 hodiny. Tudíž velmi solidní cvičení v angličtině. Co se piv týče, tak jsem zde ochutnal "Oktoberfest bier", který nebyl určen co je zač ani od jakého pivovaru. Byl slušný, ale stál 4,6 EUR tak jsem přesedlal na levnější klasiku "Augustiner helles" (3,9 EUR). A když ty piva porovnám, tak zas až tak velký kvalitativní rozdíl mezi nimi nebyl.

Pátek

V roce 2019 se páteční čas využil na centrum Mnichova, ale letos jsem jako změnu určil zámek Nymphenburg. Tento zámek vznikl v roce 1664 na rozloze 200 hektarů. Má rokokové interiéry, barokní zahrady a je postaven z Kelheimského vápence. Jedná se o jeden z největších bývalých královských paláců v Evropě. Jeho zahrady jsou prý jedním z nejvýraznějších zahradních děl v Německu.

Avšak dostat se k tomuto zámku nebylo jen tak, protože z ubytování to je asi 5km pešky. Tudíž 10km jen přímá cesta a to se očekávalo dalších klidně 8 kilometrů po areálu. A tak se zvolilo metro, kde jsem narazily na problém, protože v Bavorsku jsou v MHD povinné respirátory (prevence skrze další vlnu epidemie koronaviru). Po letmé zastávce v místní prodejně DM jsme již vybaveni absolvovaly zbytek cesty poměrně bez problémů. Jednou jsme sedly na špatný směr metra, ale hned o zastávku dál nám to došlo. A jednou jsem dlouze hledaly kde je jiné "číslo" metra. Jinak metro v jedné zóně bylo za 3,5eur na osobu.

Cílovou stanicí se stala zastávka "Rotkreuzplatz" z které jsme se vydaly ke katolickému kostelu Winthirkirche, dále k katolickému kostelu Herz-Jesu-Kirche (extrémně moderní kostel) a poté do parku Grünwald z kterého jde vidět na památku jménem Hubertusbrunnen. Odtud byl cíl podél vody až do Nymphenburgu, ale ozval se hlad a tak jsme si nalezly Italskou restauraci jménem Mozzamo. Po cestě k ní se prošlo kolem katolického kostela Christkönig. K restauraci jsme došly na otevírací dobu v 11:30 (dle Google), ale reálně měli otevřeno až od 12:00. Byly zde obavy z vyšší ceny, ale v rámci Mnichova to ušlo, ač teda kamarádova 0,5l minerální vody za 7,5eur to byla fakt raketa. To, že mé pivo stálo 4,5eur bylo dražší, ale ne o moc vůči 3,9eur. Po výborném jídle a pivu jsme se daly na cestu směr Nymphenburg. Zaujalo, že se s námi část personálu loučila stylově "čao".

V areálu Nymphenburgu jsme prošly takřka všechny zdejší památky a panoramata a to - Eisernes Haus, Geranienhaus, Schlosscafé im Palmenhaus (ceny hodně nastřelené tak jsem si nedal ani pivo), Pagodenburg, Große Kaskade, Apollotempel, Badenburg, Hirschgartenbrunnhaus a Hexenhäuschen. Cíleně jsme vynechaly botanickou zahradu, protože to by bylo dost času nahoru a beztak by byl placený vstup. Ostatně i bez ní to byla nádherná vycházka kde se střídala příroda s architekturou a hlavně za krásného počasí. Po cestě z Nymphenburgu na metro jsme šly kolem evangelického kostela Stephanuskirche.
Tento den se nachodilo kolem 18km.

Zbýval již jen sotva hodinový oddech a již směr Feierwerk a samotný festival Keep It Low.

/// RAGING SLOTH ( Sludge/Doom Metal / Německo )
Celý festival otevřela domácí kapela, která pochází přímo z Mnichova. Svůj solidní Sludge/Doom hrají od roku 2018, ale dohledat o této kapele nějaké hlubší informace není jen tak. Z nějakého důvodu mají pouze Facebook a jen tam lze najít i nějaký ten záznam jejich hudby. Její předposlech byl slušný a tak nebyl důvod na ně nevyrazit.
Na první tóny jejich setu dorazilo jen odhadem 40 fandů, ale toto číslo se v průběhu setu rozšířilo na velmi solidních +/- 120 kusů. Bohužel hned od první skladby zde byla velmi nahlas nazvučená basa, která každým "hrábnutím do strun" trhala na kusy všechny a všechno. Tento zvuk byl až fyzicky nepříjemný a zvukař se s ním tak nějak popasoval až hrubo v půlce setu. Od té chvíle šlo vnímat hudbu jako celek a ta byla velmi slušná, ale postupně tak nějak začala splývat dohromady. Tudíž slušný set, kde však nejvíce zaujalo triko Yob na jednom z členů kapely.

/// HALF GRAMME OF SOMA ( Psychedelic Rock / Řecko )
Druhý slot obsadila tato Řecká kapela, která po Evropě jede jako oficiální support kapely NAXATRAS. Předposlech zněl vcelku zajímavě, ač se mi u něj na mysl dral spíše "klasický rock" jak "Psychedelic Rock". Viz třeba novější klipovka "Magnetar". A tak jsem úplně nevěděl jak se k této kapele "postavit". Nakonec tuto situaci vyřešil samotný lineup, kdy jsem potřeboval někde najít prostor na večeři a volba padla na druhou půlku setu těchto Řeků.
Jejich set od začátku působil velmi pozitivně, usměvavě a vcelku rychle vtáhl do divočení i fandy před stage. Dokonce dorazilo odhadem 120 lidí, což je slušný počet na takto brzký slot. Co se hudební stránky týče, tak i živě zde byl primárně hard rock, či dokonce grunge s "Psychedelic Rock" prvky. Z nějakého důvodu mne občas napadli i Red Hot Chili Peppers. Každopádně slušný set, který však z části padl "za oběť" večeři.

/// SLOMOSA ( Psychedelic/Desert Rock / Norsko )
Tato kapela jede po Evropě jako oficiální support turné kapel ORANGE GOBLIN a SASQUATCH a skrze to byli potvrzeni i sem. Jejich jméno mne na první pohled nechalo chladným, ale jakmile jsem si naposlouchal jejich album "Slomosa" (2020), tak jsem jim velmi rychle propadl. Za mě je zde vše co dělá Psychedelic Rock žánr tím čím je a zároveň zde cítím i jakousi osobitost. Opravdu velké "wow", které dalo vzniknout mému osobnímu headlinerovi celé akce! A to zde byl ještě drobný plus, protože se jedná o Norskou kapelu a já mám hodně rád severské státy, kulturu, lidi i zde vznikající muziku.
Od prvního pohledu na stage mne navíc zaujala pohledná basačka a s ní parta "pohodových chlápků". I se zavřenýma očima však měla tato kapela co dát a zážitek to byl zcela odzbrojující. Měl precizní zvuk, nasazení (zvláště basačka) a strašně pohodovou atmosféru. Lidé se bavily až tak moc, že se dokonce rozjelo menší "hopsající pogo" o asi 6 lidech, což tedy zrovna není kratochvíle kterou na podobných akcích chci vidět, ale zas proč ne. To stejné platí i o prvních "letcích" festivalu, které zpěvák vtipně okomentoval slovy "Proč to jsou vždy ti největší chlapi? :) Ten teď měl tak 200kg. :)". Ze setlistu jsem znal velkou většinu skladeb, které jsem si užil naplno. Z těch neznámých měla zaznít i jedna novinka, kterou kapela věnovala první kapele RAGING SLOTH.
Vynikající zážitek a zároveň top set ročníku a to prosím od kapely, která hraje teprve od roku 2020!

/// NAXATRAS ( Hard Psychedelic Rock / Řecko )
Když jsem se dostal do stoner/psychedelic vod, tak jsem tuto kapelu tak trošku ignoroval, ač již měla vcelku velké jméno. V posledním roce se do její vyklidněné muziky dostávám víc a víc. Toto je prostě "happy hard rock", či jak bych to nezval, který má logicky i psychedelic pasáže. Prostě z té muziky vychází takový klid, který není primárně zahalen oparem kouře, který čerpá svoji hutnost z hulení... Aneb jeden z healdinerů letos!
Jejich slot měl několika minutový překryv s kapelou Slomosa, což mne nepotěšilo a tak jsem ihned po konci Slomosa vyrazil ve svižném tempu na druhou stage. Zde mne překvapilo, že zde bylo méně lidí jak na předchozí kapele. A hlavně, že i v průběhu setu zas až tak moc lidí nedorazilo. Stále mi přijde, že NAXATRAS je slušný pojem na "psychedelické scéně" a zároveň hrají již 10 let, takže to nejsou žádní nováčci. Samotný set byl opravdu snový, éterický, hravý, rozmanitý... no prostě strašně "v pohodě". Hodně mu pomohly klávesy, které obecně moc nemusím, ale zde jsou jednoduše geniální. Navíc jsem znal odhadem půlku setu, kde zazněla například dokonalá pecka "Omega Madness" z jejich posledního alba IV (2022). To vše umocnil výborný zvuk a mnoho vlnících se fandů (a hlavně pohledných fanynek) ke kterým se prostě nešlo nepřidat. Jednoduše nádherný set z kterého vychází čirá radost a byl až takovým "pohlazením po duši". Smekám pomyslný klobouk!

/// SASQUATCH ( Stoner Metal / USA )
Po dvojici headlinerů, kteří navíc podaly vynikající výkony to měli tito Američané velmi těžké. Navíc předposlech jejich muziky za mne dopadl řekněme průměrně a nadšení nepozvedlo ani to, že hrají již od roku 2001. To platilo i poslechu jejich nové desky "Fever Fantasy" (červen 2022). I tak byla povinnost sem dorazit na zbytek setu, který se překrýval s NAXATRAS.
Po příchodu zde bylo hodně lidí, ale mě trvalo několik songů do této hudby proniknout. Jedná se zde totiž spíše o "Americký hard rock" jak o "stoner / psychedelic rock", což není zrovna hudba skrze kterou bych vážil cestu až do Mnichova. Podobné kapely si klidně někde poslechnu z rádia, ale cíleně bych si je již nepouštěl. Což potvrdil i tento set, který měl problém mne vtáhnout, což možná způsobily dva předchozí skvělé sety. Celé hodnocení trošku pozvedly poslední songy, které nakonec tyto Amíky vytáhly na chvost pomyslné "topky" tohoto ročníku.
Celkově řekněme nadprůměrný set, kde mi ani nevadí, že jsem jej vyděl asi půlku. Jinak SASQUATCH zde zahráli v rámci turné s kapelami ORANGE GOBLIN a SLOMOSA.

/// UFOMAMMUT ( Psychedelic Sludge/Stoner/Doom Metal / Itálie )
Itálie má celou řadu zajímavých kapel a mezi ně patří i UFOMAMMUT. Ty jsem viděl v roce 2016 na festivalu Brutal Assault kde zahráli jako náhrada za odpadnuvší legendu Electric Wizard. Tehdy mne jejich set vcelku bavil, ale nějakým velkým fandou jsem se nestal. Od té doby mé snahy o naposlouchání dopadaly stále lépe. Jenže předposlech před Keep It Low moc dobře nedopadl. Zvláště nové album "Fenice" (2022) mne příliš nechytlo skrze jeho již dosti zásadní vliv elektroniky. Až mne napadli Godflesh, či dokonce Deafkids. Elektroniku jako základ muziky rád nemám, ale zmíněnou dvojici kapel uznávám a poslouchám i třeba "dark ambient", tudíž třeba časem naleznu cestu i k albu "Fenice". Ač samo i starší alba jako třeba "Ecate" (2015) mají "elektro vlivy", ale stále jsou "v mezích".
Před setem jsem tedy moc nevěděl zda to bude "propadák", či "fantazie". Toto rozpolcení rozsekly hned první skladby, které podporovala fantastická abstraktní projekce (na plátně za kapelou) a krásný zvuk. Set byl hutný i variabilní a vlastně mne ani nijak nevadily zmíněné "elektro vlivy". Jednoduše mne tato hutná psychedelie vtáhla a nepustila až do samého konce setu. Rázem ji považuji za jeden z nejlepších setů této akce, ač například kamarád moc nadšen nebyl.
Jinak jsem zde poprvé zaznamenal naplnění kapacity klubu, kdy od asi 1/3 byly zavřené dveře a dovnitř se vpouštělo pouze tolik fandů kolik jich odešlo.

/// ORANGE GOBLIN ( Stoner Metal / Velká Británie )
Headlinerem tohoto dne a zároveň co-headlinerem celého festivalu byli tito Britové, kteří hrají již od roku 1995. V jejich sestavě za tento čas nastalo jen minimum změn a tak zde byl "nepůvodní" pouze basák. Jejich jméno jsem spíše jen evidoval, ale snad nikdy jsem si je nepustil. To se změnilo po jejich potvrzení na tento festival. A jak dopadl předposlech? Přišlo mi to jako slušný Stoner metal, který však nemá daleko ani od klasického "heavy metalu" jako třeba Motörhead. Což fakticky potvrzuje i to proč se kapela jmenuje Orange Goblin. Jejich název má odrážet jejich kapelní vzory, které mají ve svých názvech také použitou barvu (Pink Floyd, Deep Purple, Blue Cheer, Black Sabbath) a slovo "goblin" má odkazovat na Pána prstenů (JRR Tolkien).
Zdejší set nastal skrze jejich turné s SASQUATCH a SLOMOSA, ale já jej i tak stihl pouhou půlku. Jednak jsem zde měl podobně smíšené pocity jako u setu SASQUATCH a druhak mi psal kamarád, že si zapomněl na bytě kartu od něj a tak jsem mu vyrazil naproti. On z tohoto setu odešel se slovy "Obyč hard rock... pro podobné kapely sem nejezdím.", což je vlastně pravda. Též zde preferuji "Psychedelic/Sludge/Stoner/Doom" kapely jak "obyč heavík". I tak mne set ORANGE GOBLIN vcelku bavil, ač tedy zdaleka nepatřil do toho nejlepšího letos. Dokonce zde asi půl hodiny před konec odešlo poměrně dost lidí, až byl pohled do placu "děravý".
Každopádně děkuji za tento set ač jsem se fandou této větší kapely nestal.

Sobota

I sobotní den jsem se rozhodl cílit jinak jak v roce 2019 (tehdy cíl park Westpark). A letos padla volba na cestu napříč poměrně blízkými kluby potažmo místy, kde se v Mnichově koncertuje. Po cestě jsme narazily na zajímavou sochu poblíž Francouzského konzulátu a dále na náměstí Theresienwiese (bourali zde pivní festival Oktoberfest), na dálku katolický kostel St. Paul (v roce 2019 nafocen komplet), most Überführung Brücke, Circus Krone (cirkus a koncertní sál), park Arnulfpark, Freiheitshalle (koncertní sál), jakousi moderní kašnu, Streetgalerie Donnersbergerbrücke (fakticky parkoviště s překrásnými grafity), vnitroblok asi kancelářského komplexu s několika sochami, klub Backstage (v jeho okolí obcházelo hned několik metalistů v metalových tričkách = asi zkoumali klub skrze koncert) a nakonec park Hirschgarten.
Po cestě zpět jsme hledaly kde se najíme a nakonec po dlouhém váhání padla volba na pivovarskou hospodu "Augustiner Bräustuben". Ta překvapivě vycházela cenově solidně (na Mnichov) a vypadala opravdu veliká, kdy navíc byla plná lidí, hluku a hromady piva. Velmi zajímavý zážitek jak na pohled, tak na chuť. Zde jsem ochutnal pivo "Augustiner Edelstoff", které by mělo být blízko k "našemu ležáku", abych zkusil i něco jiného jak zde běžný pivní styl Helles (či Hell).

Po příchodu zpět na pokoj jsem evidovat informaci, že odpadla kapela Meloi. Tato skupina mne příliš nezaujala a tak to byla oželitelná ztráta. Avšak jsem očekával, že buď festival skoční dříve (tudíž bude více spánku před cestou domů), či se rozmělní sloty, aby odpadly překryvy. To rozmělnění vlastně tolik smyslu nedávalo, protože překryvy fakticky umožňují zvýšit o pár desítek lidí kapacitu festivalu. I tak možnost posuvu linepu mi přišla logická, ale nakonec lineup zůstal totožný s tím, že první slot zůstal prázdný a následně se pouze prohodily první dvě kapely (THE KUPA PITIES a DEAD TASTE).

/// THE KUPA PITIES ( Heavy fuzz rock/ Německo )
Skrze výše zmíněné změny v lineupu celý den otevírala tato nová parta (vznik 2020) z Mnichova. S jejich tvorbou jsem se seznámil přes album "Godlike Supervision" (2021) a ve výsledku jsem ji zahrnul do škatulky "průměr". Cítím zde jakousi osobitost, kdy se snaží čerpat z "tradičního rocku", který občas pěkně zrychlí, ale dokáží přejít i do válivějších poloh. Jiné skladby až extrémně experimentují se zvukem "přes nějaké krabičky", které zní mnohdy cíleně "rozmazaně".
To potvrdil i set, který mi přišel blízký včerejším ORANGE GOBLIN, ač s nižší kvalitou. Kladem byl dosti akční zpěvák, triko basáka s kapelou Crowbar a solidní návštěvnost takto brzkého slotu (asi 100 lidí). Ze setlistu si vybavuji pouze klipovku "Queen Machine", ale jak ji ta kapelu nadále považuji za průměr.

/// DEAD TASTE ( Garage rock / Německo )
Následovala opět Německá kapela o které se dosti složitě hledaly nějaké informace. I předposlech čerpal pouze z Bandcamp, kde mají jen dvojskladbové album "She Want Me Dead / Henry Lee Lucas". Na něm mne zaujalo využití saxofonu a takové rázem až "najazzlé atmosféry". Druhá skladba mne naopak přišla ovlivněná muzikou někde ze 70-tých let v USA. Toto období kolem legendy jakou byl Elvis Presley příliš nemusím, ale u těch Němců to je jen taková příměs a nezní to zle. Očekávání tedy nebyla nikterak vysoko, ale proč se nepodívat.
Set však považuji za zklamání, protože "saxofon" zde nebyl a místo něj zde byl klávesy, které měly zvuk alá "hammondky", ale nic navíc. K tomu zdejší basák (zároveň zpěvák) hojně využíval až trapné matcho pózy. A hlavně celý set mi přišel takový utahaný a ne moc kvalitní. Jediným kladem byl kvalitní bubeník, ale ani on nezabránil mému odchodu v půlce setu vstříc zvučení mého dalšího headlinera jménem MINDCRAWLER.

/// MINDCRAWLER ( Stoner/Doom/Psychedelic rock / Německo )
Tito Němci hrají teprve od roku 2017, ale i tak je znám asi 2 roky skrze jejich album "Lost Orbiter" (2020). To se objevilo několikrát v žebříčcích top alb roku na webu "Doom Charts". Skrze to jsem si album poslechl a velmi rychle jsem se pro něj, i kapelu, nadchl. Chlapi vkusně pojí psychedelii s až doom metalovým rytmem, ale i spoustou dalších postupů. Celek rázem působí osobitěji ač patří do scény, která mnohdy působí jako plejáda kapel, které jsou si podobné jako vejce vejci. A co víc toto dokáže kapela, která hraje teprve od roku 2017. Tudíž je zřejmé, že jejich potvrzení mne nadchlo a staly se tak jedním z osobních
headlinerů celého festivalu. 
Od zvučení mne zaujaly "vulkanické lampy", které vkusně doplňovaly práci osvětlovače a "tradičního" kouře. Samotný zvuk mi však přišel o chloupek agresivnější než si jej pamatuji z alb, ale to nic neměnilo na kvalitě setu jako celku. V něm jsem znal mnoho skladeb (například "Red Dunes") a co jsem se tak díval po okolí, tak to neplatilo jen o mě. Fandů dorazilo opravdu hodně, kdy asi v půlce setu zde bylo takřka plno. Za mne vynikající set, který byl jeden z nejlepších letos.
Ještě zmíním triko kytaristy kapely, který překvapil black metalovou kapelu Der Weg einer Freiheit.

/// VVLVA ( Kraut/Psychedelic rock / Německo )
I další kapela pocházela z Německa a plete se mi, že mluvili o Hamburgu, ale jistý si nejsem. Každopádně se pro mne jednalo o zcela neznámou kapelu, která mne příliš nechytla ani u předposlechu. Její výraz na mne působí dosti "oldies" (viz klipovka "Dieb der Seelen") a zrovna skrze podobné kapely do Mnichova nejezdím. Tím nechci kritizovat "oldies" kapely, protože sám opravdu mnoho let miluji kapely jako Slade, či Sweet a dokonce na ně zajdu cíleně i na koncert. Naopak skladba skladba "13. Winter" z roku 2020 na mne působila již trošku moderněji, ale nijak excelentně.
Tudíž mé očekávání byla dosti nízko a i set to potvrdil. Měl sice solidní atmosféru i ohlasy fandů, ale mne si nepodmanil. Možná to je tím, že před nimi hráli skvělí MINDCRAWLER. Každopádně to byl průměr u kterého mne hlavou proběhla i má oblíbená kapela a to Uriah heep, ač vlastně nevím moc proč. Dal jsem asi půlku setu a šel raději nabrat síly.

/// HIJSS ( post-punk/psychedelic Rock / Itálie )
První kapela mimo Německo mne na předposlech nezaujala skrze její "žánrovou rozkročenost". Výsledkem bylo posezení před klubem a večeře aniž bych od nich viděl jedinou skladbu.

/// ELECTRIC CITIZEN ( Heavy/Psychedelic Rock / USA )
První mimoevropskou kapelou tohoto dne byli ELECTRIC CITIZEN, kteří zde zahráli jako support hvězdných FU MANCHU. Osobně ELECTRIC CITIZEN eviduji několik let, ale nikdy jsem si je nějak hlouběji nenaposlouchal. To změnilo až jejich potvrzení na zdejší soupisku, kdy jsem je poslouchal stále častěji. Dokonce bych řekl, že každým dalším poslechem má spokojenost rostla a občas mne dokonce napadly mí oblíbení "Sabbath Assembly". Tomu jistě pomohla i zpěvačka EC jménem Laura Dolan (ročník 1981), která je mimochodem partnerkou kytaristy z EC, který se jmenuje Ross Dolan, ale není to tentýž Ross Dolan z kapely Immolation.
Před setem jsem očekával vysoký počet fandů jak skrze kvality kapely, tak pohlednou zpěvačku. To se však hrubě nepotvrdilo, protože na první třetinu setu zde ani nebylo plno. A hlavně od té třetiny setu začalo mnoho lidí odcházet. Důvodem odchodu byl blížící se set zdejší modly jménem COLOUR HAZE. A tak zde v koncovce setu stálo sotva 80 lidí, což bylo až neuctivé k takovému jménu.
Co se týče samotného setu, tak ten byl až překvapivě skvělý. Ani nelze říci zda byl lepší famózní kytarista, bubeník či Laura... Ač kdybych si musel vybrat, tak volím bubeníka, který svůj skvělý výkon dokreslovat záplavou gest a "ksichtů" aneb velmi zábavný chlapík. Ostatně celá kapela působila sympaticky a hlavně na vysoké muzikantské úrovni čemuž jednoznačně pomohl i zvuk. Celé to podtrhovaly Lauřiny pohyby, které mnohdy zaváněly až akrobacií, kdy se kolikrát dokázala tak ohnout, že by většina lidí měla 2x zlomenou páteř. Jindy využívala ruce kolem své hlavy jako tématické prvky, které mi přišli jako někde z divadla, či pantomimy. A hlavně Laura je sexy žena, které logicky pomohl i její slušivý kožený obleček.
Suma sumárum jeden z nejlepších setů ročníku, kdy tomuto hodnocení pomohlo i to, že jsem dokonce poznal pár skladeb.

/// COLOUR HAZE ( Stoner/psychedelic Rock / Německo )
A již byl čas na asi největší Německou kapelu z vod "stoner/psychedelic rock", která hraje již od roku 1994. Skrze ni prchlo mnoho fandů z předchozího setu Amíků ELECTRIC CITIZEN, ale já dorazil později až dohráli EC. Důvod byl ten, že COLOUR HAZE zde hrávají fakticky každý rok (vyjma roku 2014) a tak lze očekávat, že je ještě uvidím, dále jsem je zde viděl v roce 2019 a hlavně vidět EC bude složitější jak COLOUR HAZE.
Po příchodu na set jsem viděl opravdu mnoho fandů, kdy jsem již očekával uzavření stage z kapacitních důvodů. Naštěstí jsem mohl vstoupit a dokonce jsem si nalezl i solidní místo hned vedle zvukařky, kdy jsem se navíc mohl opřít o zeď. Tudíž podmínky měly být až ideální, ale výsledek až takový nebyl. Zvuk byl solidní, ale když se zde objevil vokál, tak ten byl naprosto strašně nazvučen. A to pokaždé a mělo to platit i o předních řadách, kde stál kamarád. Když tedy pominu vokál, tak to kapele skvěle šlapalo čemuž pomohla i abstraktní animace na plátně v pozadí. I fandové byli nadšení, ale na část z nich byl tento 1,5h dlouhý set moc. A tak u posledních skladeb se dalo stát snadno v kvalitním místě. Další možným faktorem odchodu některých fandů byl 10 minutový překryv se setem následující kapely UNIDA. Každopádně já vydržel do konce a nemohu jinak než chválit, ač ten zvuk byl s otazníkem a skrze to to letos "na bednu" nebude. Jinak zaujalo, že v kapele již nepůsobí basák se "vzhledem profesora" (bohužel nevím jméno).

/// UNIDA ( Stoner Metal / USA )
Tato kapela vznikla již v roce 1998, ale fungovala pouze do roku 2003, aby v roce 2012 vstala z popela. Já ji do potvrzení vůbec neznal, ač je v jejich řadách John Garcia (ex-Kyuss, ex-Karma to Burn, JOHN GARCIA & The Band of Gold), který měl být se svým sólo projektem na Brutal Assaultu. Nakonec se jej nezúčastil, ale zároveň jsem z jeho muziky nebyl extra unešen. Což tak nějak platí i o Unida, kde je zajímavá válivá hudba, ale nepřijde mi nějak převratná.
I tak jsem po COLOUR HAZE na tento set vyrazil, ale v tu dobu byly již uzavřené dveře klubu a tak jsem musel vyčkat až jej někdo opustí. Po vstupu jsem si našel ucházející pozici a začala nasávat hudbu i atmosféru. Lidé se bavili, ale to neplatilo o mě, protože mi hudba přišla jako "utahanější hard rock". S tímto názorem jsem byl určitě v menšině a tak jsem po asi 4 skladbách opět klub opustil, abych umožnil zážitek dalším fandům.
Jsem rád, že jsem kousek viděl, ale příště klidně vynechám.

/// FU MANCHU ( Stoner rock / USA )
Aneb čas na headlinera celé akce, který vznikl již v roce 1987 jako hardcore kapela Virulence. Následně se v roce 1990 přejmenovali na Fu Manchu včetně změny žánru na současný "Stoner rock". Z původní sestavy je zde nadále jediný muž a to kytarista+zpěvák Scott Hill, kdy jeho současní kolegové zde hrají i od roku 1994. Z bývalých členů zaujme například Brant Bjork (Stöner, Kyuss atd..). I tak jsem toto obří jméno pouze evidoval jménem jak alby, či jednotlivými songy. Samotný předposlech dopadl velmi pozitivně, kdy jsem z něj cítil takový dynamický stoner rock, který by mohl mít slušnou energii i živě.
Bohužel mé nadšení srazila hodně dlouhá zvukovka, kdy kapela ještě 15 minut před "oficiálním startem" tahala bedny a nazvučili až 15 minut po "oficiálním startu". Dále zde bylo opravdu hodně lidí, kdy má ideální pozice byla rázem dosti omezená lidmi okolo. Každopádně od prvního songu se ze stage vyvalila vlna energie jak z jednotlivých členů, tak repráků. Kapela se pohybovala jak napříč stage, tak pomalu na kontakt s prvními řadami fandů, kteří takřka ihned rozjeli solidní "hopsavé pogo", které neustále rostlo až pomalu skákal celý klub včetně mě. Do toho se začali objevovat první letci a kapela nadále nepřestávala "pálit ostrými", kdy zazněly pecky jako "Over the edge", či "Evil Eye". Tato vynikající atmosféra a nadšení fans mi dalo vzpomenout na zdejší set Truckfighters v roce 2019. Avšak já již po odhadem 6 skladbách odcházel na HIPPIE DEATH CULT. Předchozí věta zní dosti zvláštně, ale HIPPIE DEATH CULT jsem chtěl vidět a i u nich jsem předpokládal, že odejdu před koncovkou, abych mohl jít spát dříve. A tak bylo nutné stihnout začátek jejichsetu a tudíž opustit dříve FU MANCHU. Z toho důvodu mrzí prodloužená zvukovka FM, která mne stála klidně 3 jejich songy. Na stranu druhou můj odchod nadchl fandy, kteří nemohly do klubu vstoupit dokud někdo neuvolnil kapacitu a tak jsme jim alespoň udělal radost.

/// HIPPIE DEATH CULT ( Stoner/Doom Metal/Rock / USA )
Tato mladá kapela mne na předposlech několika skladeb zaujala svojí opravdu rozjímavou polohou. Ty polohy zde logicky nemají jako jediní, ale něco mne na přednesu zpěváka (Ben Jackson) zaujalo. Avšak v roce 2021 Ben kapelu opustil a od té doby je kapela jako trio, kde vokál převzala pohledná basačka Laura Phillips.
Po příchodu ke klubu mne nepotěšilo, že bylo zavřeno. Navíc brány se otevřeli až na start setu v 00:00 a ten samotný začal o asi 10 minut později. V takto pozdních časech ty sekery až fyzicky bolí kór, když má člověk brzo ráno vstávat na odjezd domů... Každopádně od startu setu byl slušný zvuk, nasazení kapely a hlavně perfektní hudba, která až předčila má očekávání. Zvláště vokál byl perfektní na to, že Laura není původní zpěvačkou kapely. Smutným faktem bylo, že zpívala pro odhadem 30 fandů, kteří zvolili její kapelu před legendárními FU MANCHU. Nejhorší však je to, že od asi třetí/čtvrté skladby nastal nějaký
zásah do zvuku, kdy jsem si ihned vzpomněl na první páteční kapelu (RAGING SLOTH) a jejich nesnesitelně nazvučenou basu. Přesně to nastalo i zde, kdy každý dotyk struny způsobil až fyzickou bolest a hlavně i přetloukl samotný vokál. Což byl fakticky "poslední hřebíček do rakve" a já zvolil odchod. První "hřebík" byla koncovka až v 1h ráno (plus cesta na pokoj, sprcha..), druhý byl budíček v 7:30 a třetí právě ten zvuk basy. A to do té změny jejího zvuku bylo vše výborné, tudíž tu změnu zvuku beru jako ukázku jak "zazdít" skvěle rozehraný set poměrně rozmanité a hlavně kvalitní kapely.

Neděle

Neděle se nesla ve znamení odjezdu k domovu, který započal v 9:30 na "ZOB München" (Zentraler Omnibusbahnhof München) kam jsme vyrazily pešky odhadem 2km, což je na ranní cestu až kam. Odtud jsme se dostaly do Prahy po necelých 5 hodinách v autobuse bez zastávky. Na Florenci se naše cesty s kamarádem rozdělily, ale já tu 1,5h čekání využil aktivně. Vyrazil jsem si nafotit budovu blízkého "klubu" Kasárna Karlín, kterou jsem zahlédl z okna autobusu a ani mne dosud nenapadlo, že je hned vedle tohoto dopravního uzlu. Zbytek volného času jsem věnoval návštěvě zdejší restaurace jménem "Pivovarský klub Benedict", kde mne zaujal výběr z 6 piv na čepu z kterých mne výjimečně nejvíce zaujal ležák a to "Benedict 12 %".
Do Jihlavy jsem dorazil až v 17:30 odkud jsem měl již odvoz, ale i přes to jsem se u dveří domu objevil až v 18:15. Což je dost pozdní příjezd, když jsem v 9:30 vyjížděl z Mnichova. Každopádně tato cesta za to stála a navíc jsem se potěšil koupí trika kapely "My Sleeping karma" za 20 EUR, což je slušná cena. Respektive všechny trika zde stály kolem 20 EUR a mikiny 40 EUR. 

- top kapely festu (za mě): 
1. Slomosa 2. Mindcrawler 3. Naxatras 4. Ufomammut 5. Electric citizen 6. Colour haze 7. Fu manchu
- zklamání festu (za mě):
1. DEAD TASTE 2. UNIDA 3. HIPPIE DEATH CULT
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1. Ufomammut 2. ELECTRIC CITIZEN