Rock Castle Open Air 2026 (vol. 6)

V rámci festivalové sezóny absolvuji celou řadu festivalů, které jsou primárně ve vodách extrémníh metalu, či grindu. Jedinou letitou výjimkou je Rock Castle, který navštěvuji od roku 2016, kdy v Moravském Krumlově vznikl festival Rock Heart. Ten si mne získal tím, že jej mám blízko od domova (asi 40km), je zde možnost spát u kamarádů (v rodinném domě) a soupiska každoročně nabízí nějaká zajímavá jména na které však již roky koncertně nechodím. Aneb jednou za rok proč ne. Když se v roce 2021 z Rock Heart stal Rock Castle, tak mne to ve své podstatě potěšilo, protože Pragokoncert (Masters Of Rock, Metalfest, Ostrava v plamenech) dodal této akci stabilitu a člověk nemusel přemýšlet, zda opětovně nepřijde o peníze jako v roce 2020.

Co se letošní soupisky týče, tak v ní nastalo hned několik změn.
20.3.2026 odpadla kapela NOTHING MORE (zrušení evropského festivalového turné)
17.6.2026 odpadla kapela NOTURNALL, kterou nahradila kapela DEEP SUN.
12.8.2026 odpadla kapela JEREMY HARRY HARRIS (zdravotní důvody), kterou nahradila kapela FREE FALL.
někdy odpadla kapela Heathen

Čtvrtek

Čtvrteční ráno se neslo v duchu korekcí reportu z pětidenního maratonu na Brutal Assault, balení a samotného odjezdu na festival. I letos jsme vyrazily autem a to v 11:30, kdy u ubytování jsme měly dolet již lehce po 12:00 (cesta asi 40km a +/- 35min). Po vybalení již byl nejvyšší čas na přesun do areálu pro pásku, nabití čipu a vzhůru dovnitř.

/// Deep Sun ( Symphonic Metal / Švýcarsko )
Skrze výše zmíněné jsme tuto partu sotva slyšely "přes les" kdy tedy není co hodnotit.

/// Victorius ( Power Metal / Německo )
První shlédnutou kapelou festivalu se tak pro mne stali Victorius, kteří fungují od roku 2004. Za svoji kariéru si hned několikrát zahráli v České republice a vydali hned sedm alb, ale i tak mi jejich jméno bylo neznámé. Letmí poslech jejich nového alba "World War Dinosaur" (2026) mne příliš neuhranul, ale když byla možnost je shlédnout, tak proč ne.
Samotný set již od pohledu odrážel témata skladeb, kdy členové měli superhrdinské/vesmírné obleky a v dekoracích byli hojně dinosauři. Toto velmi atypické spojení kapela obohacuje i o ninja tématiku, kdy u jedné skladby dokonce jeden takový došel na stage (spíše to byl červený Shogun jak ninja... no budiž). Avšak základem každé kapely je hudba a ta zde byla Power metalově průměrná, kdy se jednotlivé songy slévaly v jeden celistvý... Kapela se to snažila vytáhnout pomocí kouřů, či hecování fans, ale za mne to byl řekněme "horší Gloryhammer posazený do vesmíru s dinosauřím přílepkem"... Co se však solidního zástupu fans týče, tak ti se zdáli vesměs spokojeni.

/// Thundermother ( rock´n´roll  / Švédsko )
Další v pořadí nastoupili Thundermother, což je dámská kapela hrající od roku 2009. Hudebně si zde nikdo na nic nehraje a baby drtí klasické skočný rock´n´roll na který se dá pařit i tančit... Jejich jméno jsem si poměrně oblíbil skrze jejich solidní set na Masters Of Rock 2016, ač od té doby v kapele zůstala "pouze" jediná původní členka jíž je kytaristka Filippa Nässil. I proto jsem se před festivalem pustil do letmého poslechu jejich poslední Full-length desky "Dirty & Divine" (2025), který dopadl solidně až člověka nepřekvapí, že si kapela zahrála po boku kapel jako Kiss, či Scorpions a na celé řadě významných festivalů.
Na set bohužel dorazilo o něco méně fans, což však nikterak neponížilo jeho energii. Holky se na stage snažily, byly pořád v pohybu a fandové co přišli si užili nefalšovaný rockový set plný melodií a zábavy. Zpěvačka navíc jednou hrála na kytaru, pak bez ní aby nakonec na jednu skladbu seběhla doprostřed mezi fans. Odtud se bohužel nesl špatný zvuk, ale na efekt to bylo povedené. Koncovku setu obstaraly skladby "Hellevator", "Driving in Style" a jakýsi cover směsi skladeb od Iron Maiden a Deep purple...

/// Hell Boulevard ( Goth'N'Roll / Německo )
Tato parta mne na poslech nazaujala a tak jsme ji vynechaly.

/// Brunhilde ( Alternative metal / crossover / Německo )
Po pauze jsme se vrátili na set Německé party Brunhilde, která funguje od roku 2013. Přesposlech jejich poslední desky "In Love Yours Hate" (2025) mne lehce připomínal jejich krajany Guano Apes, ale že bych si na set nesl vysoká očekávání, tak to opravdu ne.
Již první pohledy na stage daly na srozuměnou, že kapela nestaví jen na muzice, ale notně i na vizáži. Kytarista Kurt Bauereiß nastoupil v pestrobarevném županu a slunečních brýlích, ale hlavně zpěvačka Caro Loy zvolila kalhotky, křiklavě zelenou podprsenku a přes ni průsvitný topík v kterém ta zelná zářila... Ostatně i veškeré její pohyby působily až "děvkojidně", s čímž jí tu a tam pomáhala basačka Marisa Gruna, která s kapelou funguje čiště na živá vystoupení, stejně jako bubeník Jannis Reiher. Hudebně se však jednalo o poměrně monotónní set ve kterém byly jednotlivé songy zcela zaměnitelné... Vybočila tak možná klipovka "Eye for an Eye and Tit for Tat", která však měla triviální text s opakováním "Shut up, fuck off"... Po něm za kapelou přišel jakýsi host, který lehce uměl česky a prohlásil, že zde máme nejlepší pivo a to pochází z Bavorska... aneb další kapela co si nahání body u tuzemského publika přes pivo/vlajku/"česká slova"..  Následovala velmi známá skladba, kterou jsem identifikoval jako cover "The animals - The house of rasing sun"... Koncovku obohatil pokus o vznik wall of deth, který však vyšuměl... Celkově však byla odezva fans solidní, ale za mne se zde jednalo o sotva průměrný set, který příště klidně vynechám. Až se divím že se Brunhilde letos vrací, alespoň podruhé, na slovutný Wacken...
P.S.: Zaujalo mne outro setu kde z reproduktorů zněla znělka seriálu "Hra o trůny"/"Game of Thrones".

/// Kanonenfieber ( Melodic Black/Death Metal  / Německo )
Jednou z kapel na které jsem se těšil byli Kanonenfieber, které v roce 2020 založil Noise (Non Est Deus). Ten se v této kapele zaměřil na téma první světové války, kdy mu hudebně pomáhají jeho spoluhráči z Non Est Deus. Za těch pár let na scéně Kanonenfieber vydali velké množství singelů a hlavně dvojici Full-negth alb "Menschenmühle" (2021) a "Die Urkatastrophe" (2024). Ty jsou až překvapivě kladně hodnocena, což zapříčinilo raketový vzestup jejich jména, který je zavál na celou řadu turné, ale i k účasti na většině nejvýznamnějších Evropských festivalech. Osobně mne jejich hudba baví, ale v rámci žánru je beru pouze za lepší průměr, což dopomohlo k tom, že jsem je vynechal v rámci Heathen Strike Over Brno V (2024). Tehdy se na ně nesly velmi kladné ohlasy a já si tak chtěl udělat vlastní obrázek.
Po příchodu ke stage kapelní crew dobudovávali stage na které se tyčil vysoký blok na němž sídlily bicí společně s dvěma dřevěnými děly. Kolem tohoto bloku se navážely další bloky na kolečkách, které po spojení vypadaly jako dřevěný zákop. I v popředí stage šlo nalézt prvky s ostnatým drátem, což doladila i samotná kapela, která nastoupila v uniformách s přilbami s hrotem na jejich vrcholech. Již jen toto udělalo solidní atmosféru, ač v areálu panoval pařák, který zdá se odehnal některé fans z areálu. I tak Kanonenfieber předváděli výtečný set, který dokresloval parádní zvuk, kouře a plameny. Proběhly i vsuvky, kdy zpěvák přišel s jakousi zbraní co chrlila kouř, který měl nejspíše odkazovat na iperit. Posléze proběhla i rychlá přestavba stage, kdy se desky kolem bicích otočily a již zde bylo panorama lodí/ponorek, zvuk sonaru... A i kapela se zašla převléci, což si posléze zopakovala do obdoby prvních uniforem při opětovném otočení bloků zpět "na zákop". Koncovku obstaral song, kdy zpěvák zpíval v sedě a v rukou třímal lucernu/kahan a lopatu... Posléze byl již jen poslední song, který obohatily schody z lebek po nichž sestupoval zpěvák s maskou smrti a plamenometem...
Celkově se jednalo o velmi solidní set, který je hudebně v žánrovém nadprůměru, ale ty kulisy okolo jej dokáží pozvednout. A tak se zde pro mne udál jeden z nejlepších setů ročníku.
P.S.: I přes to negarantuji, že vyrazím na jejich set v rámci Brutal Assault 2027. Tam očekávám, že dostanou pozdější slot a je tak reálné, že může nastat jeden z mnoha střetů...
P.S.S.: setlist z setlist.fm - Menschenmühle / The Yankee Division March / Der Füsilier I / Kampf und Sturm / Z-Vor! / Die Havarie / Panzerhenker / Der Maulwurf / Ausblutungsschlacht

/// Dynazty ( Heavy/Power Metal, Hard Rock / Švédsko )
V dalším slotu nastoupili Dynazty, kteří od roku 2007 tvoří velmi zajímavý Heavy/Power Metal. V těchto vodách mi často nesedí barva mužských vokálů, ale Nils Molin mne v této partě baví. Pro účast na jejich letošním setu hovořilo jak jejich poslední album "Game of Faces" (2025), tak jejich zdejší koncert z roku 2023. Avšak v okolí letošního slotu bylo nutné si odskočit na ubytování, abychom se pozdravili s kamarádi/domácími a tak byl cíl shlédnout jen začátek setu.
koncert otevřelo notoricky známé intro "ERA - Ameno" po které kapela odpálila svůj první song "In the Arms of a Devil", který zahalil stage do růžového kouře a dávky pozitivní energie. Lidí sice nebylo mnoho, ale snad všichni se bavili i setlistovou dvojkou jíž byla titulka nového alba "Game of Faces". Ta mi osobně zněla až jako taková Power Metalová diskotéka, ale proč ne energie a nadšení fans se stupňovalo stejně jako u dalšího songu "Natural Born Killer"... To už se však začal blížit čas našeho odchodu ze setu, který tou dobou obohatil i jeden plavec. Tak brzký odchod mne mrzí, ale Dynazty se sem určitě ještě vrátí a navíc nejsou nějakou mojí srdcovkou.

/// Sonata Arctica ( Power Metal / Finsko )
Sonata Arctica funguje již od roku 1999 a patří mezi mé vcelku oblíbené Power Metal kapely, což jsem si ověřil i při posledním shledání na Rock Heart festival 2017. Pro letošek byl plán se vrátit na jejich set, který měl očekávám stát na poslední desce "Clear Cold Beyond" (2024). Avšak u kamarádů/domácích jsme se jaksi rozseděli a tak jsme nestihly ani jednu skladbu... Co se ohlasů týče, tak se jednalo opětovně o parádní koncert, ale bohužel...

/// Alestorm ( Folk/Power Metal  / Spojené království )
Headlinerem úvodního dne byli Alestorm, kteří od roku 2007 táhnou svoji loď plnou pirátství, chlastu a zábavy. Doma si tuto partu nepouštím, včetně poslední desky "The Thunderfist Chronicles" (2025), ale minimálně od zdejšího shledání v roce 2023 vím, že živě tato parta umí.
Úvod setu ani tentokrát nenalákal nějaký obří zástup fans, kdy nebyl problém dojít až kamsi ke zvukařům, či do středu prostoru mezi nimi a kapelou. Aneb i letos to vypadalo na obdobnou návštěvnost jaká byla v loňském návštěvnicky slabším roce... Tyto věci však nikterak nezajímali samotné Alestorm, kteří si na stage postavili hned trojici velkých nafukovacích kačen, kdy zvláště ta velká uprostřed posunula bicí a klávesy mimo střed stage. I tak kapela dostala velmi solidní zvuk, což potvrdily úvodní skladby "Keelhauled", "Killed to Death by Piracy" a "The Sunk'n Norwegian". Tu a tam v nich člověk nacházel všeobecně oblíbené riffy, které tvoří v současnosti celá řada Power Metal kapel, ale to tak v tomto žánru prostě je... Kapela to však zaobalila vypuštěním první nafukovací kačeny do lidí, která se fandům velmi líbila. Set však uháněl dál songy jako "Mexico" a "Under Blackened Banners", kdy mne zvláště ten druhý až zarazil svým elektro intrem... I jeden z dalších songů na mne působil až jako takový "summer hit" aneb i Alestorm vymýšlí kde co aby nalákali fans... Jasně nejedna fanynka se na tyto rytmy vlnila, ale k Alestorm to nesedělo... Tato zklamání ponižovala zážitek z tohoto setu, kdy jednoznačně výše stavím jejich předchozí set z roku 2023.. Avšak z 1,5h setu bylo před námi ještě mnoho skladeb jako novinka "1741 (The Battle of Cartagena)", či klasiky jako "Drink", či "Fucked With an Anchor" při kterých kapela do lidí vypustila asi 10 velkých nafukovacích kačen. Než se z těch všech vjemů fandové vzpamatovali, tak již zněla poslední skladba "Rumpelkombo" po němž se z kouře vynořil nafukovací nápis "fuck you".
Ze mne se zde jednalo o solidní set, ale zvláště v rámci letošního slabšího lineupu bych jej očekával výše a hlavně celkově lepší.

/// Frog Leap ( Heavy Metal, Groove Metal / Norsko )
Frog Leap je kapela za níž stojí youtuber Leo Moracchioli, který je známý tvorbou coverů všemožných skladeb. Svoji hudbu tvoří víceméně od roku 2014, ale osobně jde mimo mne, ač jej nějaký ten rok eviduji. Poslech několika skladeb mne taktéž nějak neuchvátil, ale síly byly a tak jsme se rozhodly na kousek podívat.
Úvodní skladbou setu se stala "Ray Parker Jr. - Ghostbusters" aneb devadesátková klasika k filmu "Krotitelé duchů"/"Ghostbusters". Již od této skladby kapelní čtveřici doplnil velmi divoký "králík" (chlap s oblekem králíka), který běhal po stage a také pod ní mezi fans. Tento start mne překvapivě bavil včetně vcelku vtipné plachty za kapelou ve které dominovala žába (žába = frog => Frog leap). Druhou věcí se stala dnes již jednou zahraná skladba "The animals - The house of rasing sun", ale zaujala i následující klasika "The Proclaimers - I'm Gonna Be (500 Miles)" po které však již Leo začal zabrušovat do více popových věcí alá cover songu "Billie Eilish - Therefore I Am". Tou dobou kapelu doplnila i zpěvačka, která však nezastavila sestupnou tendenci setlistu, kdy jsme jej ukončily poslechem skladby "Heart - Barracuda"... Aneb jsem rád, že jsem část setu Frog Leap viděl, ale že bych byl unešen to opravdu ne.

Z areálu jsme odcházeli něco před 00:30, což byl ještě velmi solidní čas.

Pátek

Sobotní den nebylo v plánu mnoho kapel a tak se vyrazilo na první Dark Gamballe, kteří již měli o polovinu užší pódium. Za jejich zády se tak od rána připravoval prostor pro Testament, či Powerwolf.

/// Dark Gamballe ( crossover / Vyškov )
První páteční kapelou se stali Dark Gamballe, kteří od roku 2000 tvoří velmi solidní Crossover. Tento žánr většinou v lásce nemám, ale zrovna DG jsem do zdejšího setu viděl šestkrát (naposledy zde v roce 2024) a vždy jsem se solidně bavil. Již tehdy kapela hrála z poslední desky "Dobrý lhář" (2024) a přesně to šlo očekávat i tentokrát.
První skladbou setlistu se stala "Těkavci", která však do vínku dostala až přehnaně vysoko nazvučené bicí. To se začalo zlepšovat od dalších skladeb jimiž byly "Baletky v hlavě", "Fata kapitána Morgana", či starý song "Zlatonoš". Po těchto skladbách si zpěvák potřeboval krátce oddechnout, protože letos absolvoval festival Brutal Assault, který byl i pro něj náročný. Následující věc "Netopýr" předcházelo věnování pro všechny Brňáky. Poté již byl čas na klipovku "Kapky" po kterém zpěvák upozornil na stále ještě nového bubeníka jímž je od roku 2025 Mickey. Následovaly skladby "Výprask", "Špatné věci", "Protipóly", "Tam dole pod kanálem" a "Běh na dlouhou trať". Na závěr ještě zazněl jeden velmi známý bonus, ale ten jsem si bohužel nestihl poznačit. Ostatně set jako celek mne opětovně bavil, ač jej nenavštívilo příliš mnoho lidí a ti co ano, tak byli roztroušeni převážně ve stínu stromů.

/// Free fall ( Rock/Metal / Uherské Hradiště )
Poslední kapela festu, která se dostala do soupisky mne byla vesměs jedno a tak jsem ji tentokrát vynechal. Ostatně viděl jsem je zde v roce 2022, což je vcelku nedávno.

/// Rainover ( Gothic Metal / Španělsko )
Tato parta v čele se zpěvačkou Tatiana Martínez nezněla špatně, ale my se nadále toulali po Moravském Krumlově skrze oběd (Hostinec Na Růžku) a následném posezení s přátely "v koupelnách".

/// Ironwill ( Heavy Metal / Itálie )
I tuto partu jsme vynechaly.

/// THE HEATHEN SCŸTHE ( Heavy/Power Metal / Brazílie )
Obdobně dopadla i tato parta.

/// Xandria ( Symphonic Metal / Německo )
Prvním pátečním tahákem pro mne byla Xandria, která od roku 1994 produkuje velmi solidní Symphonic Metal. Sice již protočila celou řadu zpěvaček, ale kvalita zde naštěstí přetrvává i díky Ambre Vourvahis (1992), která se ke kapele přidala v roce 2022. Její kvality mi potvrdil zdejší set v roce 2024, ale i solidní nové album "Eclipse" (2026) jehož skladby měli být logicky základem zdejšího setlistu.
První skladbou se stala novinka "Eclipse", která však dostala horší zvuk, který si začal sedat až u druhé novinky "Colours". Na ně navázala kapelní klasika "Ravenheart", která potvrdila, že kvality kapela jednoznačně má. Bohužel ty neocenilo mnoho fandů, kteří se pekli na sluníčku u poslechu tohoto parádního setu který zaštitovala překrásná kapelní plachta s orlem a drakem. Ze zbytku setu lze vypíchnout závěrečnou dvojici starých pecek "Valentine" a "Nightfall", které Ambre zvládla s přehledem. Celkově se jednalo o výborný set, který byl srovnatelný s tím, který zde kapela předvedla v roce 2024.
P.S.: setlist z setlist.fm - Eclipse / Colours / Ravenheart / Universal / Two Worlds / The Shannon's Home / Reborn / Valentine / Nightfall

/// Van Canto ( Power A Cappella / Německo )
Van Canto je zajímavou vokální kapelou, ale mě osobně stačilo je shlédnout jednou v rámci Masters Of Rock 2018. Prvních pár skladeb překvapí, ale po chvíli to je logicky celé dosti podobné. A tak jsme tento set zaměnily za návštěvu kamarádů/hostitelů na ubytování.

/// Nervosa ( Thrash Metal / Brazílie )
Na set Nervosa jsem se velmi těšil, ač tato parta již dlouho nepůsobí v sehrané sestavě z roku 2010 kdy zásadní zlom nastal v roce 2020. Od té doby v kapele vládne pevnou rukou jediná zakládající členka kytaristka/zpěvačka Prika Amaral kolem níž se protočila celá řada kvalitních hudebnic, ale žádná nevydržela moc dlouho, ale hlavní vždy je jak to kapele jde na deskách a jak živě. Co se desek týče, tak jejich kvalita je bych řekl solidní včetně posledního zářezu "Slave Machine" (2026). U živých setů je to větší otázka, ač současnou sestavu jsem zde shlédl v roce 2023 kdy zde nepůsobila pouze nová basačka Emmelie Herwegh. Zajímavostí je, že letos se do kapely, po dvou letech, vrátila skvělá bubenice, a nedávní oslavenkyně (13.8. měla 29 let) Michaela Naydenova.
Slotem divoženek Nervosa se festival dostal fáze, kde se čekal nejvyšší zástup fans. Mnozí přátelé dorazili jen na tvrdé duo Nervosa-Testament a jiní na největší hvězdu jíž byli Powerwolf. Již u Nervosa se areál začal plnit, ale že by zde nebylo k hnutí to opravdu ne, ale pohyb nastal logicky v předních řadách kde hned první skladba roztočila menší kotel. O jakou skladbu šlo bohužel neeviduji, ale v celém setu zněly jak novinky z poslední desky ("Ghost Notes", "Slave Machine", či "You Are Not a Hero" včetně úvodních slov proti politice a penězům), tak logicky i starší věci. Celkově mne set bavil stále více, což platilo i pro kotel, který se stále zvětšoval.
Suma sumárum zde Nervosa předvedla parádní set, který bych označil dokonce za nejlepší z celého ročníku.
P.S.: setlist by mohl sedět s tím co měli nedávno v Rakousku aneb - Impending Doom / Seed of Death / Ghost Notes / Perpetual Chaos / Behind the Wall / Venomous / Death! / Kill the Silence / You Are Not a Hero / Endless Ambition / Guided by Evil / Slave Machine / Jailbreak

/// Testament ( Thrash Metal / Spojené státy )
A již byl čas na osobního headlinera ročníku a to slovutné Testament. Tato Americká parta drtí již od roku 1986 výtečný Thrash Metal, který je uznáván snad ze všech stran. Sice nejsem zatvrzelým kapelním fandou, který by jejich desky otáčel od rána do noci, ale baví mne jak jejich poslední deska "Para Bellum" (2025), tak mne bavilo i poslední shledání v rámci Masters Of Rock 2016. Ostatně v kapele působí persóny jakými jsou zpěvák Chuck Billy (ex-Torture Squad (živě)), kytarista Eric Peterson, kytarista Alex Skolnick (ex-Savatage, ex-Trans-Siberian Orchestra, ex-Ozzy Osbourne (živě)), basák Steve DiGiorgio (Death to All, ex-Itself, ex-Sadus, ex-Obituary (živě), ex-Obscura (živě), ex-Death, ex-Soen) a bubeník Chris Dovas (Vital Remains (živě)).
Testament pro svůj set dostaly logicky plnou velikost stage kam však "pouze" dodali vyvýšení pro bicí a k nim přídavná světla. Ostatně u takových mazáků logicky nejde o nějaké efekty, ale o pořádný nářez, který odpálila hned první skladba "Into the Pit". Již ta stačila k tomu, aby se v areálu roztočil velmi povedený kotel, kolem kterého po celý set plavali plavci. V setlistu kapela vytasila i songy jako "Nature of the Beast", "First Strike Is Deadly", či "Over the Wall". Aneb zazněly jak novější skladby, tak i ty z první desky "The Legacy" (1987), kdy kapela ustála i propojení melodičtějších kusů vzor Metallica/Megadeth a těch ostřejších vzor Slayer/Exodus... Suma sumárum jsem s tímto setem velmi spokojen a děkuji az potvrzení této legendy.
P.S.: setlist z setlist.fm - Into the Pit / Henchmen Ride / Practice What You Preach / For the Love of Pain / Infanticide A.I. / Shadow People / More Than Meets the Eye / Electric Crown / D.N.R. (Do Not Resuscitate) / Low / Nature of the Beast / First Strike Is Deadly / Over the Wall

/// Powerwolf ( Power Metal /  Německo )
Nastoupit po dvou nejtvrdších kapelách festivalu není snadné, ale když máte hodinový prostoj, tak se to dá. Ostatně Powerwolf jsou již globálním jménem, které hltají fanoušci takřka od jejich vzniku v roce 2003. I mne osobně zachytit vzestup této party, kdy jsem si je dokonce občas pustil a hrdě vyrazil na jejich koncert (naposledy na Masters Of Rock 2018). Od těch dob již nějaká ta voda utekla, ale nadále mám tuto partu v hledáčku skrze což mi neuniklo ani poslední kapelní album "Wake Up the Wicked" (2024).
Samotný set odstartovalo sesunutí opony s iniciály PW za níž již kapela hrála na vyvýšeninách odkazujících na kostel/zámek. Scenérii dokreslovalo promítání pozadí na obří obrazovce a logicky i fůra ohňů a skvělý zvuk... aneb zde bylo vše co dělá Powerwolf Powerwolf... Dle očekávání se areál již solidně naplnil, kdy se zde mohla pohybovat jedna z vyšší účastí napříč posledními roky, která si poslechla úvodní song "Bless 'em With the Blade", který následovala celá řada skladeb jako "Sinners of the Seven Seas", "Amen & Attack", "Army of the Night" či "Dancing With the Dead". Set parádně ubíhal, ač jsem běhěm něj hlídal kamaráda co již únavou usínal ve stoje, což nebyla nejlepší kratochvíle, ale co už... I tak jsem se setem bavil, ač mi v hlavě rezonuje poměrně velká výtka k jeho "prokecání" kdy se snižovala vazba mezi jednotlivými songy a logicky i nadšení fans tím klesalo... Neříkám v rámci setlistu něco neuvést, ale zde toho bylo přeci jen již moc. Každopádně set postupoval vpřed skladbami jako "Demons Are a Girl's Best Friend", "We Drink Your Blood", či "Sanctified With Dynamite". Za kapelou se průběžně měnila animace, což vypadalo dobře, ale víc budu vzpomínat na systém měnících se plachet z předchozího shledání. Ostatně možná i všechna předchozí shledání bych dal před to zdejší... Ano by to výborný set, který mne bavil, ale přeci jen jsem čekal o něco víc... Kdo ví možná se kapela dříve více snažila a teď spíše dodá výraznější efekty, lepší zvuk a ohlasy dostanou stejné "s menší námahou"...

Pátek byl nejsilnějším dnem ročníku skrze závěrečnou trojici kapel, ale na stranu druhou končil již o půlnoci což mi sedlo. V tento den jsem totiž potkal fůru kamarádů/známých, až jsem byl i rád, že se po kapele jen odvedl "spící kamarád" k jeho partii a poté se vyrazilo vstříc posteli.

Sobota

Sobotní den měl nejslabší lineup, ale i v něm se dalo nalézt několik zajímavých kapel a nebyl tak žádný důvod k dřívějšímu odjezdu. Otázkou bylo kolik lidí v areálu po pátku zůstane a zda někteří naopak dorazí skrze Black Label Society, či Savatage...

/// Alia Tempora ( Symphonic metal / Brno )
Alia Tempora v čele s Markie mne poměrně baví, ač se zde jedná o velmi moderně pojatý metal. Avšak jejich set prohrál s relaxem na zahradě... Tudíž i nadále je mým posledním shledáním s kapelou zdejší set v roce 2024.

/// Forrest Jump ( hardcore / crossover / Bučovice )
Ani Forrest Jump mne ke stage nenalákaly a tak nadále platí, že jsem je naposledy viděl zde v roce 2021.

/// Methedras ( Thrash Metal / Itálie )
První shlédnutou sobotní kapelou se stali Italové Methedras, kteří drtí Thrash Metal již od roku 1996. Na to, že letos slaví 30 let existence mi jejich tvorba zcela unikala a ani na webu neeviduji jejich účast na nějakých zajímavých Italských festech... Každopádně žánrově mne zaujaly, předposlech posledního/šestého alba "Human Deception" (2023) vcelku také a tak se na ně vyrazilo.
Od počátku kapela nedostala nejlepší zvuk, ale hlavně mne překvapil poměrně melodický vokál, který až kokteloval s Power Metalem. Jindy kapela přitvrdila, aby pak zase zvolnila. Kapela se v mezičase snažila vyhecovat fandy k vyšší aktivitě, ale jak byl pařák, tak jich v areálu mnoho nebylo a odezva byla dlouho vlažná. Až v samotné koncovce setu pár fandů rozjelo circle pit, ale to bylo tak vše.
Celkově se jednalo o neslaný nemastný set.
P.S.: V kapele nadále působí jediný původní členem a to basák Andrea Bochi.

/// Moon Shot ( Alternative Rock / Finsko )
Poslech této party mne nějak neuhranul, ač zde působí basák Henkka Blacksmith (Children of Bodom) a tak jsem zvolil pokec s kamarády.

/// Secret Rule ( Symphonic Metal/Rock / Itálie )
Obdobně jako předchozí Moon Shot dopadli i Secret Rule bez ohledu na to, že vcelku mohu Symphonic Metal kapely se zpěvačkou (Angela Di Vincenzo).

/// Serenity ( Symphonic/Progressive Power Metal / Rakousko )
Do areálu jsem se vrátil na Rakouské Serenity, kteří tvoří velmi kvalitní Symphonic Power Metal od roku 2001. Vyloženě si je doma nepouštím, ale v hlavě nadále eviduji jak poslední zdejší shledání v roce 2023, tak kvalitní vokál zpěváka Georg Neuhauser (Warkings, Phantasma) který kapela hojně doplňuje o přední žánrové zpěvačky. Pro letošek je kapelní zpěvačkou opět Clémentine Delauney (Visions of Atlantis, ex-Kamelot (živě), ex-Tarja (živě) ), která však na tento koncert nedorazila.
Při prvním pohledu na kapelu mne zaujal kytarista Marco Pastorino (Temperance), kterého jsem zde nečekal, ač se ke kapele přidal v roce 2023. Bohužel ani on nenalákal větší zástup fans, ale i přes to kapela spustila velmi povedený melodický set. V něm eviduji skladby jako "Ritter, Tod und Teufel (Knightfall)", "Spirit in the Flesh" (stará pecka), či "Set the World on Fire". Při nich mne zaujalo, že nezpíval pouze Georg, ale i hned další dva členové. Bohužel kolem půlky setu kapelu postihly technické potíže, které jí sebrali možnost efektů. V mezičase, kdy kapela nemohla hrát se iniciativy chopil Georg, který sólově odpěl tuším známou věc od Queen (nebo to byli Helloween... poznámky na to nemám...). Poté se kapela již mohla pustit do zbytku tohoto velmi povedeného setu, který zakončila skladba "Lionheart". Při děkování fans proběhla i zmíňka o kapelním turné, které zavítá i do Česka a bude se jej účastnit také Clémentine Delauney (Visions of Atlantis, ex-Kamelot (živě), ex-Tarja (živě) ).

/// Citron ( Heavy/Power Metal, Hard Rock / Ostrava )
Citron jde mimo mne již dlouho, kdy mne ke stage lákalo leda to že v kapele již nepůsobí Křížek... I tak jsme s partií zvolili pauzu v nejvzdálenějším koutu areálu kam jsme jejich hudby nevnímali. Tudíž i nadále poslední shledání proběhlo na Rock Heart festival 2017.

/// Warkings ( Power Metal / Mezinárodní )
Ke stage jsme se vrátily na Warkings jejichž jméno solidně roste již od jejich vzniku v roce 2018. Od té doby upřímně nehrají něco převratného, kdy zní obdobně jako kapely typu Sabaton, ale živě tato parta až překvapivě funguje (potvrzeno zde v roce 2024). Ostatně v jejich čele pěje Georg Neuhauser alias "The Tribune" (Serenity, Phantasma) a doplňuje jej neméně kvalitní zpěvačka Secil Sen alias Morgana le Fay (Kamelot (živě)). I přes tyto kvality jsem si nepustil jejich poslední desku "Armageddon" (2025), ale z ní šlo očekávat songy v rámci setlistu.
Ani Warkings ke stage nenalákali příliš početný zástup fans, ale již to šlo brát za obstojnou návštěvnost. Kapela set otevřela představovačkou členů a posléze již prvním songem, který ihned dostal ohňovou show. Od druhé skladby "Armageddon" kapelu doplnila i Morgana le Fay v bílých šatech a hlavně parádním vokálem. Poté již šla slova i vstříc fandům, kde vtipně přejmenovali Rock Castle na Rockuluc Castullus, což zároveň pěkně sedlo k jejich "římské image". Následovala skladba "Maximus" s chytlavím textem "Morituri te salutant", či klasické pecky "Fight" a "Spartacus". Bonusem byly zapálené ohně kolem bicích, které zapálil člen kapelní crew. V mezi čase se Morgana le Fay převlékla do černých šatů, což čekám mělo nějaký význam, ale bohužel nevím jaký. Poslední skladbou se stal nejspíše skladba "Gladiator", ale v průběhu setu zazněla i "Sparta" jen jsem si pomotal poznámky a tak nevím kde chronologicky byla.
Celkově se jednalo opětovně o povedený set, který zakončil zpěvák s hořícími noži v rukou. Kvituji i spokojenou odezvu fans.

/// Dartagnan ( Folk rock / Německo )
O Dartagnan člověk v posledních letech slýchá stále častěji, ač se jedná o kometu Německé scény, která vznikla teprve v roce 2015. Jejich chytlavý folk rock s houslemi, dudami a Německými texty logicky funguje v Německy mluvících zemích, ale Pragokoncert si je zdá se vyhlédl a začíná je tlačit na "tuzemský trh", který je Německým kapelám dlouhodobě nakloněn. Až mám takový pocit, že do pár let bude tato kapela na tuzemských festech minimálně v roli headlinera dne, ač mimo Německy mluvící země mnoho velkých akcí neodehráli. Co se jejich hudby týče, tak předposlech mne osobně nějak moc nezaujal, ale proč se nepodívat...
Set nalákal již obstojný zástup fanoušků, kteří se převážně bavili od první skladby u které kapela již sputila ohně a takový ten chytlavý Německý folk. Hudebně se však jednalo o poměrně otřepané postupy ve kterých si člověk našel spoustu kapel, které v současnosti vládnou melodickému spektru metalu. S tím rozdílem, že Dartagnan doplňují zmíněné housle (velmi solidní) a také dudy... U zpěvákovi hry na dudy jsem postřehl hned několik situací, kdy do nich nefoukal a jejich zvuk se z repráků linul.. ok člověk si řekne vzduch v nich ještě byl, tak mohou doznívat... Jenže kolikrát zněly čistě, ač je již předal kapelnímu crew... I když přejdu tuto věc, tak se kapela pouštěla i do až tanečních skladeb, kdy jedna byla dokonce nejpíše předělávkou nějakého "summer hitu"... Má rozpolcenost ze setu vygradovala když si v průběhu setu naháněli "laciné body" přes "Sabatonovské Ještě jedno pivo", "Masterovské je čerstvá / není čerstvá" "českou vlajku", či kapelní nafukovací míče vržené do lidí... Tyto akce sklidily snad ještě silnější odezvu jak samotná hudba, což je poměrně smutné... Co se setlistu týče, tak zazněl zdá se i song "Bonnie Tyler - Holding Out For A Hero", skladba kterou kapela uvedla slovy "rum with me" (z ní vzešla solidní veslovačka), jakási notoricky známá odrhovačka a to asi "Chanson de Roland" (až ruská Katuša)... Koncovku setu obohatil přesun zpěváka do prostředka fans kde si vylezl na zvukařskou bednu a nechal kolem sebe roztočil velmi solidní circle pit. Koncovku obstaral další cover "Avicii - Hey Brother" a hlavně mohutný ohlas od spokojených fans. Mnozí v okolí tvrdili jak se zde jednalo o nejlepší set ročníku, velké překvapení a podobně... Za mne se jednalo o set, který byl slepený z mnoha coverů a když už šlo o nějakou autorskou píseň, tak v ní bylo cítit tlak na to využít sekvence co letí... Co však je třeba pochválit, tak to je kapelní práce s fanoušky, která působila přirozeně a fungovala i na ty kteří nebyli nadšeni hudebně.

/// BLACK LABEL SOCIETY ( Southern/Groove Metal / Spojené státy )
Hlavní sobotní hvězdou byli Black Label Society, kteří vznikli již v roce 1998, ale více jak jméno kapely rezonuje jméno jejich zakladatele, jímž je Zakk Wylde (Pantera (živě), ex-Ozzy Osbourne). Mnozí ani neznají jejich tvorbu, ale vazba Zakk-Ozzy je natolik silná, že mnozí fandové chodí na kapelní sety s tím, že si poslechnou něco od Ozzyho. Sám jsem shlédl část kapelního setu na Masters Of Rock 2015 kde to špatné nebylo a tak padla volba mrknout i na Krumlovský set.
Před začátkem koncertu šlo potkat mnoho fandů, kteří dorazily "na Zakka", ale že by na jeho počátku bylo nějak plno to věru ne. Ano nebylo to nějak špatné, ale headlinerů zde za ty roky zahrálo mnoho a zde to byl spíše průměr kdy člověk mohl pohodlně projít takřka kam chtěl. Avšak první vadou setu se stalo jeho intro, které vůči plánovanému začátku trvalo dlouhých 8 minut, kde zněla muzika (tuším Black Sabbath - War Pigs), tu a tam se na stage někdo objevil a kde nic tu nic... Až skoro v 22h set otevřely skladby "Funeral Bell" + "Name in Blood" + "Destroy & Conquer", které předvedly kvality celé kapely i samotného zvuku. I Zakk se zdál ve formě kdy předváděl jak své kytarové umění, tak typické postoje. I přes kvality setu jsme asi po čtvrté skladbě opustily areál, kdy jsme po cestě k autu slyšeli i cover "Ozzy Osbourne - No More Tears".

/// Savatage ( Heavy/Power Metal, Progressive Metal/Rock / Spojené státy )
Savatage vznikli již v roce 1983 a pro dost fandů se jednalo o tahák, který poslouchali v mládí. Pro nás však nestáli za pozdější odjezd k domovu a tak jsme je vynechaly.

Celkově lze letošní Rock Castle hodnotit pozitivně, ač jsem měl v soupisce jen několik vyloženě zajímavých kapel.
Velkým letošním tématem byla i změna pivovaru v areálu jímž se pro letošek staly Krušovice a jejich pivo Bohém. Mnozí jej již od počátku odmítali pít, ti co jej zkusili psali o časté návštěvě budek... Za mne osobně se nejednalo o nějak úžasné pivo, ale na podobně velkých akcích to pivo nikdy není něco extra, což zde platilo i v letech minulých, kdy zde byla Plzeň, Elektrárna a Radegast. Ano bylo to dříve lepší, ale že bych v areálu odmítal pít piv to opravdu ne...

- top kapely festu (za mě): 
1. Nervosa 2. Testament 3. Kanonenfieber 4. Powerwolf 5. Xandria 6. Warkings 7. Black label society 8. Thundermother 9. Alestorm 10. Serenity
- zklamání festu (za mě):
1. 
- příjemné překvapení festu (za mě): 
1.