Zámostí 2026 (vol.28)

Zámostí patří mezi nejvýznamnější festivaly na Vysočině již od roku 1997 od kdy se na něj sjíždějí lidé takřka z celé republiky. Mezi ně jsem se však nikdy nezapojil, kdy mne na hlavních scénách lákalo vždy jen několik kapel a já tak raději navštěvoval souběžné akce v blízkém okolí areálu. To platilo i pro loňský ročník, který musel opustit tradiční místo na Podzámecké nivě (skrze její revitalizaci) a spokojit se s menšími scénami Zámecký příkop, Stará radnice, Subakova továrna. Pro letošek se Zámostí ještě zmenšilo, kdy zakotvilo pouze na Staré radnicí s tím, že lineup obsahoval převážně lokální interprety kdy jej leckdo mohl mluvit o "slabém ročníku". Vše to souvisí se změnou v pořadatelské crew, která chce pokračovat v tradici Zámostí, ale logicky na to bude potřebovat čas.

Letošní "zmenšení" Zámostí mne nijak nevadilo, protože jsem samotný fest plánoval opětovně vynechat a místo toho podpořit menší akce v jeho okolí... Avšak má příjemná společnost chtěla shlédnout místní kapely Fru fru + Embolly a také rapové PSH... Aneb po domluvě se premiérově cílilo přímo do festivalového areálu, který však velmi dobře znám/známe z mnoha výtečných koncertů.

Pátek

Pátečním tahákem byl atypický koncert Koonda holaa a jeho Apnea ansámblu, který tak porazil i souběžný koncert Ratcells. Tento střet nás zamrzel, ale Ratcells jsme viděly před pouhým týdnem a tak šla tato absence "přežít".

/// Laky Mari ( Folk/Jazz Rock / Třebíč )
První kapelou, kterou jsme krátce shlédli byli domácí Laky Mari. Ty v roce 2020 založilo duo Mari Křížová (autorka písní, klávesy, ex-Endless Melody) a Lukáš Krupička (kytara, ex-Endless Melody), které v roce 2024 doplnil bubeník Matouš Benda. Od té doby jde kapelu vídat na nejednom koncertě, ale sám jsem je premiérově viděl až před týdnem v rámci akce "21. Skutečná liga Kraje Vysočina 2026 (Třebíč)". Jednalo se o solidní set, který mne zlákal i k účasti na Zámostí, ale časový harmonogram byl neúprosný, kdy se stihlo kolem Trumpetky víceméně jen projít, poslechnout 2-3 skladby a již pokračovat na Tiché náměstí, Starou radnici a do cíle večera v Honkyponk cafe.
za tu chvilku však mohu pochválit velmi solidní zvuk, který vytvořil zdejší zvukař Milan Kadrnožka. Ten si dovedl poradit i s vysokým vokálem Mari, což potěšilo nejen mne, ale všech odhadem 160 fandů. Tato návštěvnost byla největším kladem celého setu z něhož neeviduji ani jeden název skladby, ale i přes ten kvapík jsem rád, že jsem zde alespoň chvíli stál. Očekávám, že část setu byla opět zasvěcena novinkám z alba "Kind of mind", které kapela pokřtí již 19.6.2026 v Divadle Husa na provázku.

/// WhyLars ( Rock / Třebíč )
S účastí na setu Why Lars Support By CZ jsem nepočítal a tak jsem se zpětně musel hlouběji podívat co jsou vlastně zač. Hlavní postavou je zde Dánský muzikant Lars Jensen (hudba, texty, bicí, klávesy), který se obklopil Českými muzikanty a spolu s nimi tvoří autorskou pop-rockovou muziku. Jméno této kapely jde sem tam vídat na plakátech lokálních akcí, ale až v rámci Zámostí jsem je spatřil poprvé živě.
Zdejší shledání zahrnulo pouze pětici skladeb, které jsem neznal, a přesto mne dokázaly zaujmout. Všechny se nesly na vlnách melodického rocku, který až sváděl k tanci, či alespoň pohupování se do jejich rytmu. Překvapivě mohu pochválit i využití kláves, které se sem náramně hodily, ač tento nástroj ve většině případů nemám v oblibě. Samotný koncert si užívalo odhadem 100 fanoušků, kterým ze stage pěla hned dvojice zpěvaček.
Celkově se jednalo o solidní kousek setu, který si klidně někdy v budoucnu zopakuji.

/// Koonda holaa ( country/psychedelic/blues / Mnichovský Týnec )
Osobním headlinerem celé akce byl Koonda holaa, který sem dovezl jeho Apnea Ansámbl s nímž hraje všechny skladby z jeho desky "Apnea" (2015). Z ní jsem již v minulosti určitě nějakou skladbu slyšel, ale nedokáži říci kdy z těch sedmi shledání to bylo (naposledy zde před dvěma lety). Ostatně Kamil je výtečným muzikantem a tak je vlastně jedno z jakého alba hraje a zároveň jak daný set odehraje. Minule jej pojal "folkověji", před tím vždy "klasicky energicky" a tentokrát rovnou s kapelou aneb velká očekávání jaké to bude.
Setu tradičně předcházela zvukovka, kterou absolvovalo hned sedm muzikantů, kteří hráli na nepříliš typické nástroje jako violoncello, trombon/pozoun, saxofon či banjo. Od pohledu mne v kapele zaujal právě hráč na banjo, který mi připadal jako člen nějaké Finské punkové party, či Rednex.
Samotný set otevřelo v 20:30 intro ve kterém šumělo moře, létali racci a v pozadí pěla nějaká žena. Poté se již rozezněla první skladba "Moon Vomit", kterou jsem tedy vcelku dlouho vstřebával skrze množství vjemů od nástrojových linek po progresivní přechody. Od druhé skladby "How Much I Love (You Should Never Know)" jsem se do setu již naplno ponořil a zvláště si užíval zvuk violoncella, což ještě zintenzivnělo využití kouře a hlavně zapojení dechové sekce... I tak proběhla lehká zvuková korekce, se kterou přišel Vlasta Pastucha (Permon Balet Superstar). Je fajn vidět, že si muzikanti/kamarádi navzájem pomohou a zároveň tím vylepší zážitek všem okolo. Set tak pokračoval dál přes poutavé skladby, které byly načichlé USA, jazzovými prvky a občas až takovým nádechem "filmové hudby"... Aneb opravdu intenzivní a originální set, který bavil velmi pěkně zaplněný dvorek Honkyponk cafe (asi 80 lidí). Mezi songy probíhala i tradičně vtipná komunikace s fanoušky/kamarády alá "Zahrajeme smutnou písničku, tak si připněte kapesníky a držte huby... Tak mám říci, že tento názor nesdílí celá kapela.". Aneb výtečný set, který dozněl v 21:47, ale snad každý v areálu by zvládl i jeho delší stopáž...

/// Kamafutra ( Electro Beat Poetry / Kněžičky )
Druhou páteční kapelou na Honkyponk cafe byla Kamafutra, která hojně koncertuje po boku Koonda holaa a i v Třebíči absolvovala několik setů. Do jejich zdejšího potvrzení jsem je evidoval pouze jménem a již od pohledu na žánr jsem nikdy neměl tendenci je nějak hlouběji zkoumat. Avšak když už bylo v plánu je shlédnout, tak jsem si zjistil že zde jde o partnerské duo (Vojta a Pája), které spojuje písničkářství s elektronikou z čehož vznikl žánr "Electro Beat Poetry". V něm kapela využívá synťák, ukulele, trubku, flétnu, basu a hlavně dosti intenzivní ženský vokál. Ten mne u poslechu jejich alba Made in Bohemia" moc neseděl, což ostatně platilo i pro některé texty...
Zvučení se ujal Koonda holaa a již tam mnohé zarazilo, že má zpěvačka bosé nohy, ač již začíná být poměrně chladno. Na to odpověděla, že s botami se jí špatně ovládají efekty, kdy při tom kupí chyby. Bez bot se jí to ovládá lépe a skze trému navíc ani nevnímá chlad. S trémou jí určitě pomáhala i piva od pivovaru Záhora s nímž je kapela úzce spjata.
Samotný set započal v 22:18 skladbou "Není mi nic", která byla zrovna tou věcí co mi již u předposlechu neseděla. Kvituji však, že toto duo využívalo zároveň basu, buben a klávesy a jako celek to znělo až překvapivě solidně, což potvrdila velmi povedená setlistová "dvojka" ("Hlas mileniálů"). Tou se bavilo odhadem 40 fanoušků, kterým zážitek zintenzivnělo doplněné světlo, které promítalo za kapelu "psychedelické efekty". U nich se mi na mysl drali až Weird Visuals, kteří však nepoužívají reflektor, ale mýchají barevné oleje, vodu, alkohol a světelné paprsky. Další skladbou setu se stala "Máme se rádi", která měla až takový orientální nádech čímž mne napadlo jeho podobnost s refrénem "Deloraine - Nilfgaard". V této skladbě nastala vtipná hláška "Kamile přestaň hrát hada a normálně zvuč". Následovala skladba "Konflikt" na kterou navázala již pouze poslední věc a to "Vodnice". Ta je velmi povedená nejen po stránce hudby, ale i tím jak je zpracovaný její klip a hlavně text, který je variací balady "Karel Jaromír Erben - Vodník" (ze sbírky Kytice).
Celý set skončil takřka přesně v 23:00, což prý byla "policejní hodina", ku spokojenosti snad všech fanoušků. I já se překvapivě dobře bavil, což však neznamená že se na Kamafutruv budoucnu někam poženu, ale když to vyjde, jako v tento den, tak jejím setem nepohrdnu.

Páteční den se velmi povedl, kdy jej parádně ukončila i samotná cesta k domovu přes nádherně vyzdobenou Židovskou čtvrť. Na ní navíc nadále jela zábava, kdy na Havlíčkově nábřeží zěnly skočné romské skladby na které zdaleka netancovali pouze romové. Opodál ještě fungovalo tradiční Rasta Reggae a o další kousek dál se z okna linula tvrdá elektronická hudba obohacená o divoce pulsující světlo, které nalákalo mnoho mladých lidí. Aneb Zámostí ještě žilo společně s Třebíčí, kdy i přes řeku šlo slyšet nějakou akci. Tam buď v některé z místních hospod hrála kapela, či se tam zrovna konala nějaká oslava.

Sobota

V sobotu jsem se osobně nejvíce těšil na Moravian Bastards a věřil, že shlédnu i FruFru. Avšak program si se mnou zalaškoval, kdy tyto dva sety postavil přímo proti sobě a tak volba padla na shlédnutí Moravian Bastards.
K areálu jsme vyrazily tak abychom byly na 17:00 na Staré radnici skrze set PSH, kteří jdou mimo mne, ale jak jsem zmínil výše, tak je chtěl vidět "milá společnost". Já tak k tomuto vystoupení přistoupil jako k podpoře Zámostí a samotné Staré radnice.

/// PSH ( Rap / Česko )
PSH (Peneři strýčka Homeboye) vznikli v roce 1993 a jsou považováni za jednu z nejzásadnějších tuzemských rapových kapel a to hlavně skrze to, že se od počátku zaměřili na české texty. Jediným doposud aktivním zakladatelem je rapper Orion (Michal Opletal), kterého však již pár let poté doplnil další rapper Vladimir 518 a posléze DJ Mike Trafik jenž je i kapelním producentem. V této sestavě kapela působí do dnešních dnů s tím, že koncertují, ale zároveň netvoří nové tracky a tak je nadále poslední deskou "Debut" z roku 2019.
Set otevřela skaldba "H.C.H.B." (ze sólovky Vladimir 518), která mne až vyděsila... Nic moc text a hlavně ten monotónní podklad, který evokoval až nějaký summer hit, či dokonce "Duo Jamaha" (zvláště refrén)... Solidně zaplněné nádvoří (asi 160 lidí) se však velmi dobře bavilo. Já místo toho pasivně koukal na stage, kde mne zaujalo Vladimirovo triko "Metallica - Kill 'Em All" (zpětně jsem zjistil že Metallica je jeho nejoblíbenější Thrash metal) a také Orionova košile s kalhotami, které vypadali až svatebně. To, že se opravdu jedná o svatební "ohoz" posléze potvrdil i sám s tím, že na zdejší koncert dojel rovnou z kamarádovi svatby. V tomto prostoru mezi tracky také Vladimir zmínil, že zde PSH hrají hlavně proto, aby podpořili samotný festival Zámostí s tím, že si přejí aby přežil nejen skrze jejich mnohé zdejší zážitky. Set následně pokračoval tracky "Můj rap můj svět", "Vladimir 518 - Nemám zájem", které mne již bavily o něco více ač prý zdejší set má brzký čas a tak bohužel nemůže mít ten "správný noční vibe". Následovaly skladby "Smíchov – Újezd" a hlavně "Orion + DJ Wich - Teritorium", který je prý pro Vadimira zcela zásadní věcí. Aneb PSH hráli nejen songy od PSH, ale i od projektů jednotlivých členů, což čekám fanoušky potěšilo stejně jako další věci "Vim já?" (velmi dobrý text cílící na soutěž AZ kvíz), "DJ Wich feat. Vladimir 518 & Kateřina Winterová - Du Dolů" (snad identifikováno dobře), "Všichni jsou už v Německu" (inspirace v zábavném pořadu "Alles Gute" v jehož textu mne zarazilo využití jména Albert Speer). Koncovku setu obstarala věc "Co Bude Až Nebude Rap" po které jsme se posupně odsunuly před Starou radnici na večeři (výborná kančí klobása od Ráčků) kam jsem si doposlechly i zbytek setu.
Celkově se nakonec jednalo o obstojný set, který jsem "přežil", ač rap jde nadále mimo mne vyjma Mutanti Hledaj Východisko, které řekněme "toleruji".
P.S.: Vladimir 518 mi připadal jako o něco menší verze herce Vin Diesel. A také kvituji jeho chválu na krásy Třebíče, kdy až letos měl konečně čas si ji v klidu projít a byl prý nadšen.

/// Caramball ( Rock / Třebíč )
Po návratu "do židů" jsme shlédly část setu místních Caramball, kteří si zde dávali druhý koncert v rámci letošního "Zámostí na Tichém". Jejich setlist je složen z celé řady cover songů, které však dokáží zahrát velmi dobře i přes nízký věkový průměr kapely. To že jim to jde jsem si krátce potvrdil v rámci doprovodného programu k Chlístovský HEJK 2023 (vol.8). A od té doby vím, že tato kapela prostě umí.
Po příchodu k náměstí si set užívalo odhadem 120 lidí kdy mnozí další procházeli okolo a alespoň krátce se zaposlouchali do známých skladeb. Mezi nimi lze zmínit například motorkářskou klasiku "Steppenwolf - Born To Be Wild (Easy Rider)" (1969), která zněla jak z originálu. Ostatně těch zde strávených 30 minut bylo plných pohody, příjemných melodií a klidu. Koncovku setu jsme však i tak oželely, protože bylo třeba si jít někam sednout a již se blížila 20h kdy se plánovalo vyrazit na "Lucky's - Original Irish Pub" kde šlo očekávat nejmenší stage a tudíž nutnost dorazit včas.

/// On The Hills ( Post/Alternative Rock / Třebíč )
Kapela On The Hills vznikla zdá se teprve nedávno, ale je poměrně složité o ní něco zjistit. Tvoří ji duo Ondřej Chalupa (kytara a syntezátor) a Matěj Bartošík (bicí), které se žánrově zaměřilo na instrumentální Post/Alternative Rock. Co se koncertní aktivity týče, tak pár akcí mají již za sebou, ale pokud se nepletu, tak ne mnoho.
Po nalezení bicích (elektronické), které byly v koutku zahrádky Lucky's - Original Irish Pub jsem se obával, abych vůbec na kapelu viděl a mohl tak udělat několik fotek. Zahrádka a její okolí bylo plné lidí, ale většina z nich si vychutnávala pivo a věnovala se pokecu jak samotné kapel. Já se však převážně věnoval kapele, která z počátku setu hrála poměrně monotónní instrumentální Post/Indie Rock, který byl fajn, ale nějak zásadně mne neuhranul. To je logicky těžké, když znám mnoho post rockových, indie rockových atd.. kapel a hlava si tak chtě nechtě vjemy porovnává a řadí... Po asi 15 minutách kapela přerušila set, kdy si bubeník odskočil pokecat a kytarista si mezi tím ladil kytaru. Tuto pauzu jsem neočekával, ale po návratu "na stage" musím říci, že se zlepšil jak solidní zvuk, tak i variabilita jednotlivých skladeb. Tudíž se jednalo o zajímavý set, který má určitě potenciál a kdo ví, třeba za pár let budu vzpomínat odkud a hlavně kam to tato dvojice dotáhla.

/// Moravian Bastards ( Celtic punk/rock / Vysočina )
A již byl čas na Moravian Bastards, které jsem měl za hlavní kapelu celého Zámostí. Tato parta vznikla v roce 2020 a od té doby neustále roste, což krom zvyšující se kvality přináší i změny v sestavě kdy tou poslední byl konec zpěváka Kuby, kterého nahradil Honza (Hnusnej Konec). Právě s ním jsem bastardy viděl naposledy letos v březnu kdy jsem tehdejší set jaksi prokecal, ale i tak jsem si opětovně potvrdil že Honza byl dobrou volbou.
Zdejší set nalákal takřka plné Tiché náměstí, což bych odhadoval na klidně 200 lidí. Ty potěšilo doplnění osvětlení na stage/zahrádce (díky Lukášovi) po němž bylo na kapelu skvěle vidět z různých pozic, ač já takticky zvolil polohu asi 3 metry od kapely. Set odpálilo tradiční intro "Dropkick Murphys - The Lonesome Boatman", které mělo velmi povedený zvuk o nějž se tradičně staral kapelní zvukař Ondra. Avšak již druhý song "Slivovitz" mi v první řadách přišel dosti "ohulený" kdy se dosti ztrácely vokály, což se postupně zlepšilo zvláště od další skladby, kterou byla "Lepší nebudem". Na tu navázala novější věc "Pint Of Beer" na kterou již někteří fanoušci rozjížděli náznaky poga a vůbec pohled na bavící se fans musel Moravian Bastards "zahřát u srdíča". Následovaly skladby "Lonely Boozer", "Glencoe" (nadále mi moc nesedí a připomíná mi až nádech Harlej - nic proti Harlej či bastardům), "Maria" a poté prý na zpomalení "Fill The Glasses" z kapelní oblíbené Irské hospůdky (Lucky's - Original Irish Pub) a "Courage And The Pipe". Tou dobou jsem se již přesunul do zadní části náměstí, abych se spojil s kamarády a hlavně milou společností. I v této části měl kaplní zvuk sílu a velmi vysokou kvalitu, ale od pohledu nebylo náměstí zcela zaplněno a návštěvnost bych tak odhadoval někde do 150 lidí. Ti co vydrželi, dostali návod jak správně pít ve skladbě "Outside Pub Drinkin´ Laws" a další pecky "Captain In The Jail", "Barrels Of Whisky", nejžhavější kapelní novinku "Fisherman" a závěrečnou "1746". Její poslední tóny dozněly v 22:10 a my se vydaly do útrob Vegebistra (tudíž za stage) na večeři odkud jsme slyšely ještě přídavek, který si na kapele vynutili fandové. O jakou skladbu šlo jsem si bohužel nestihl poznačit, ale její tóny dozněly v 22:20.
Celkově mne i po šestnácté "bastardí set" náramně bavil, což vlastně nepřekvapí... Nezbývá než se těšit na další opáčko, které aktuálně "v merku" nemám, ale to se čekám rychle změní.

/// Embolly ( Blues/Soul/Rock / Třebíč )
Mezi Moravian Bastards a Embolly měla být hodinová pauza, ale časová prodleva na Tichém náměstí a večeře ji ideálně ponížily až jsme rovnou vyrazily "na radnici". V ní překvapivě nebylo mnoho lidí a to zde dohráli místní Fru Fru a na stage se chystali neméně oblíbení Embolly. Ti fungují od roku 2003 a výtečným způsobem přehrávají hity od 60tých let po současnost (Aretha Franclin, Joe Cocker, Jackson 5, James Brown, Joss Stone...) a tudíž se pohybují v Blues/Soul/Rock vodách v kterých se i jednotliví muzikanti pohybují po mnoho let. Někteří z nich hrávali s Pavlem Hlaváčem (čest jeho památce), Disconexion, Bambus, či Fru Fru. I tak jsem tuto partu nikdy neviděl živě a v hlavě jsem tak nesl maximálně jejich starší název "R&B Embolly".
Již zvukovka mne překvapila opravdu širokým zástupem muzikantů, kdy jich na stage bylo hned 11... Nazvučit takový zástup není snadná záležitost, ale s tou se místní zvukař popasoval velmi dobře. Zvuk byl opravdu parádní ať pěla kterákoliv z velmi kvalitních zpěvaček, či své party hrály dechové nástroje... Bohužel tento nádherný souzvuk si vychutnávalo pouhých 80 lidí. Toto číslo do půlky setu vzrostlo kamsi k 150, ale na to jaký slot kapela dostala a jaký má na okrese zvuk bych tu návštěvnost čekal určitě vyšší. I tak fandové dostali odměnu, kterou se stal song co měl živou premiéru po pouhé jedné zkoušce. Jedna z následujících skladeb byla následně věnována bývalé kapelní zpěvačce, která se prý nenechala "ukecat" k příchodu na stage. V tu chvíli se však začala projevovat únava, kdy jsme toho za ty dva dny moc nenaseděly a tudíž se doposlechla poslední skladba a asi v půlce setu jsme vyrazily k domovu. Cestou jsme šly kolem Trumpetky, kde hrál DJ NAHYCZ pro vyšší desítky roztančených fans, ale my tudy jen prošly.

Celé Zámostí hodnotím pozitivně, ač letošní ročník lze brát spíše za koncert/koncerty pod záštitou Zámostí jak o regulérní festival. A tak jen věřím, že do dalších let Zámostí vydrží a mohu slíbit, že po letošní zkušenosti se vstupu do jeho areálu bránit nebudu. Neříkám, že každý rok na všechny dny, ale něco si tam určitě najdu.