Fen - 15 Years of Bleakness Tour 2022 - Brno

Tento koncert měl proběhnout 17.3.2020. Tehdy jsem se těšil, že uvidím své letité oblíbence Fen, kteří mne v těsném závěsu za Agalloch, dostali k atmosferickým podobám black metalu. A vlastně mne k těmto formám odváli tak, že vůči nim poslouchám "old school black metal" pouze výjimečně. Jenže od 12.3.2020 nastaly v České republice první koronavirové restrikce, kdy měly kapely problém cestovat a každý se bál co bude. A proto tato akce neproběhla, ač se zdálo, že bude "jen" odložena. Ovšem postupně se "jen tak mimo řečí" zrušila. Dokonce dosud některé lístky nebyly zpětně proplaceny. To platí u mě, ale i o jedné slečně která se poptávala na platnost lístků z roku 2020 na letošní akci (v události na Facebooku). Já to vracení tehdy neřešil, protože "200" mne nezabijí a bral jsem to jako podporu kapelám/promotérovi. Navíc se mi s tím nechtělo "drbat", když to vrácení neproběhlo automaticky jako u několika jiných akcí.

Letošní termín koncertu nebyl zcela přízniví, protože byl v úterý. Tudíž mě nezbylo nic jiného než po práci sednout na vlak a směr Brno. Zde proběhl tradiční předsraz v mém oblíbeném podniku "Pivnice U Tekutého chleba". Tentokrát jsem ochutnal "Zichovec Jane's Paradise APA 13°" a mohu jej jen doporučit.
Po přesunu na Melodku mne zarazilo, že zde byly odhadem 3 fanoušci (nezapočítávám kapely). Sice bylo teprve něco po 19:00, ale ono to o moc lepší nebylo ani kolem 19:30, kdy byl plánovaný start celého večera. Na první kapelu dorazilo více lidí, ale i tak byla účast špatná.

/// Lichtblick (Depressive Black Metal / AT)
Jako první šli tito Rakušané, kteří rozšířili soupisku vůči té z roku 2020. Moc jsem od nich nečekal, protože Depressive Black Metal znám řadu let, ale stejně dlouhou dobu tento subžánr obcházím obloukem. Veškeré kapely, které jsem za ten čas zkusil naposlouchat jsem odložil. Důvod je ten, že jejich hudba je opravdu zlá (atmosférou), depresivní a celkově z ní nemám dobrý pocit. Mnohdy jsem se dostal s kamarády do diskuzí, že nechápou jak mohu ignorovat DBM, či DSBM a být fandou doom metalu potažmo funeral doom metalu. U doomu je smutek, mnohdy i zloba, ale celé to na mne působí uklidněním a vyrovnáním se s nastalou situací. Tudíž doom je temný a pochmurný žánr, ale je v něm klid a světélko na konci tunelu. Depressive Black Metal (a co víc ještě DSMB) mi přijde, že cílem je mnohdy opravdu ta sebevražda potažmo sny o tom, že jednoho "krásného" dne se tento skutek stane. Ano poté nastane "svatý pokoj", ale sebevražda pro mne není cesta ani "přirozený" odchod ze světa. V doom metalu klid nastává obecně smrtí, pohřbem atd... prostě přirozený konec. Tudíž k Lichtblick jsem přistupoval dosti nejistě. Zvláště, když jejich texty splňuji vše výše popsané. Mají být o depresích, sebevraždě a polemice život/smrt. Avšak předposlech alba "Phrenesis" (2018) dopadl dobře až bych se klonil ke škatulce "Atmospheric Black Metal". Samo je třeba odmyslet občasný "skřehot" jak kdyby daný člověk umíral. V těchto fázích skladeb můj vnitřní blok k tomuto žánru "bije na poplach". Každopádně šlo to "ustát", tak jsem čekal jak dopadne živé setkání. Zvláště, když jim v únoru 2022 vyšlo nové album "Abkehr".
Chlapy jsem zahlédl v koncovce zvučení a jejich zvuk mi přišel hodně tvrdý. K tomu sem tam ultra rychlé bicí až jsem váhal zda to je Depressive Black Metal. Po krátké pauze se zhaslo a kapela mohla začít hrát pro odhadem 50 fandů. Číslo to je dosti nízké, ale na první kapelu "v týdnu" ucházející, bohužel ani další kapely je příliš nezvedly. U setu chválím ideální osvětlení a hlavně zvuk, kterého jsme se po zvukovce trošku bál. Dokonce i agresivní, tvrdý a tklivý vokál byl jasně čitelný a měl jednoduše "šťávu". Pocitově to nebyl vokál pro mě, ale to jsme i čekal. Jednoduše raději zůstanu v "doomových vodách".
Nejvíce mne překvapilo, že většina setu byla dosti rychlá a já zatím čekal, že DSBM je primárně "pomalý styl". Celkově set chválím, ač jsem v něm korzoval mezi nadšením a tím, výše zmíněným, blbým pocitem. Každopádně první setkání s tímto stylem nedopadlo špatně.

/// Frostmoon Eclipse (Black Metal / IT)
Jako druzí šli tito mazáci, kteří svůj Black metal hrají od roku 1994. Ovšem do tohoto koncertu jsem je neznal a to jsem měl období, kdy mne bavil ten "klasický Norský/severský black". Z té doby si pamatuji jedinou Italskou Black metalovou kapelu a to Nefarium. Od té doby jsem si v příbuzných škatulkách, v rámci tohoto státu, oblíbil pouze kapely Sedna a Darkend. Ostatně v této zemi mám mnoho oblíbených skupin ve vodách melodického metalu potažmo death metalu, ale v blacku to je slabší.
Před koncertem jsem si dal "klasický předposlech" a mohu říci, že Frostmoon Eclipse nejedou "tupý old school black". Což mi sedí, protože v tomto žánru tíhnu k atmosferičtějším/techničtějším podobám. Je to jasný black metal, ale žádná 1000x ohraná kopírka severské legendy (kapelu si dosaďte jakou chcete) a tak plně chápu jejich spojení s Fen, kteří přeci jen ušly daleko od "oldschool blacku". FE jsou řekněme někde mezi tím "old school" a "Fen", což je super protože to celému turné dodává pestrost.
Nadšení z "předposlechu" potvrdil i samotný set, který nadále podporoval skvělý zvuk. Bez problémů se tak člověk bavil jak technickými pasážemi, tak blasphemyckou palbou. Obě polohy k sobě pasovaly a jejich prolínání nepřipouštělo, aby se kdokoliv nudil. Celý zážitek umocňovala upřímnost hudby samotné, ale i pohodová komunikace s fandy. Jde vidět, že chlapi umí hrát a hlavně, že je to nadále baví. Ostatně mezi členy kapely najdeme basáka Davide Gorrini, který hraje živě v kapele Valkyrja. A také bubeníka Gionata Potenti (Blut aus Nord, Chaos Invocation, ex-Glorior Belli + mnoho dalších kapel), tudíž kvalita zde rozhodně je.
Celkově výborný set, který předčil vysoká očekávání. Jde vidět, že i Italové umí pojmout black zajímavě jako to třeba umí jejich sousedé z Francie.

/// Fen (Atmospheric Black Metal/Post-Rock - UK)
Na závěr šla hlavní hvězda večera na kterou dorazilo odhadme 80 lidí. Což je opravdu tristní číslo na takovýto pojem. Zvláště mne to mrzí, protože tito Britové jsou pro mne jednou ze zásadních kapel. Musí se však nechat, že v posledních letech si je pouštím méně jak dříve. Nadále je mám rád a je mi jedno, zda si pustím geniální první desku "The Malediction Fields" (2009), či poslední "The Dead Light" (2019). Mezi nimi je znatelný vývoj, který kapelu stále odvává od black metalu k větším a větším experimentům. Avšak obě polohy jsou kvalitní a hlavně v nich stále jde nalézt "ksicht" Fen. Rýpalové by našli v tomto ksichtě "kérku" Agalloch, kteří byly, a jsou, jednoznačným vzorem celé kapely, ba dokonce subžánru.
A tak tento vrchol večera posunul "laťku vyhrávek" ještě o kus dál vůči Frostmoon Eclipse. Člověk až nechápe jak tato trojice dokáže zahrát takovou krásu. Krásu která má stále v sobě dostatek tvrdosti a stále je zahalená v black metalovém kabátu. Celý zážitek dokresloval špičkový zvuk a osvětlení stage. Ze setlistu mne zvláště potěšily skladby z prvního alba "The Malediction Fields". Ostatně celý setlist byl perfektně složený. Na samotný závěr potěšilo, že se kapela nechala vyhecovat k přídavku, který nastal kolem 23:30.
Suma sumárum dechberoucí zážitek a jsem nadšený, že jsem tuto srdcovku viděl.

Po koncertě se ještě zůstalo postávat u baru na poslední pivka a pokec. Jednoduše nádherný večer ve společnosti skvělých kapel a kamarádů. Díky za něj!