Laco Deczi & Celula New York - Třebíč 2026

Jméno Laco Deczi rezonuje na hudební scéně již od roku 1962 a znají je i lidé, kteří nejsou vášnivými fanoušky jazzu. Mezi ně se řadím i já, který jazzové muzikanty a samotnou hudbu uznává, ale v oblibě mám pouze pár muzikantů/kapel (Bohren & der Club of Gore, Esbjörn Svensson Trio, Eyot, GoGo Penguin, Keiko Matsui, Mark Maxwell, Monobody, Mythic Sunship, Purple is the Color, Aneta & The Soul Uncles, Laco Déczi, Kochlea, Minus 123 Minut), které jsou navíc převážně fúzemi jazzu s jiným žánrem (nejčastěji rock) jak čistým jazzem. I tak jsem doposud shlédl několik jazzových vystoupení (Bohren & der Club of Gore, Lanugo, Laura a její tygři, Ploy a Yo yo band), která mne bavila ač ze mne "jazzmana" neudělala. Avšak Laco Deczi je taková persóna, v tak pokročilemé věku (letos mu bylo 88 let), že byla až povinnost jej někdy vidět. Co na tom, že se zdejší koncert přeložil z 20.12.2025 na 7.5.2026 a poté ještě dál na 20.5. 2026... Důležité bylo, že se Laco uzdravil a že vůbec, se svojí kapelou, dorazil.

Laco Deczi se narodil 29.3.1938 v obci Čeklís (Slovensko), která se od roku 1945 jmenuje Bernolákovo. Jedná se o Slovensko-Amerického jazzového trumpetistu, hudebního skladatele a malíře, který se na počátku své jazzové kariéry začal věnovat atypicky "east coast jazz" (v Československu tehdy vládl "west coast jazz"), který je zván "hard bop" jenž proslavil Clifford Brown. Postupně svůj styl obohatil o vlivy Milese Davise a v tomto duchu hraje až do dnešních dnů. Dalším vlivem na jeho muziku mělo jak jeho stěhování do Prahy (rok 1962), tak ale hlavně emigrace do Německa (rok 1985) odkud se v roce 1987 přesunul do USA (New York). V Americe v témže roce obnovil svoji kapelu Jazz Celulla, která od té doby nese název "Celula New York" a ve svém středu vystřídala celou řadu různorodých muzikantů. I přes tyto změny se dlouhé roky jedná o až neuvěřitelně často koncertující partu, která zvláště brázdí Českou republiku a Spojené státy.

Do klubu jsme vyrazily na 20:45 s tím, abychom si v poklidu zabraly místo a vyčkaly na start v 21:00. V ten čas však kapela teprve dorazila do klubu, což ničemu nevadilo, protože pódium bylo již předzvučené a tak i samotný set odstartoval v 21:15. Vedle Laca se zde představili Ladislav "Vaico" Deczi (bicí / 1965* / Lacův syn), Peter Kroutil (saxofon + zpěv), Walter Fischbacher (klávesy) a Samuel Janko (basa). Právě basák Samuel zaujal svým mládím, kdy bylo oznámeno že mu je teprve 20 let, ale na výkonu to vůbec nebylo znát... Ostatně výkone všech členů byl naprosto úžasný z čehož bych nejvíce vypíchl klávesy, které obecně nevyhledávám, ale zde to bylo něco úžasného... I jednotlivé skladby korzovaly od virtuózních sekvencí po taneční/houpavé rytmy, které rozvlnily nejeden nejen dámský bok. Bohužel neeviduji jaké skladby se hrály, až na uvedenou věc "Nemohu Začít (I Can't Get Started)", která parádně zapadla do setlistu v němž byly zdá se i nějaké covery, které jsem znal ač se mi nedaří najít o jaké skladby šlo. V mezičase občas proběhly i drobné vtípky a průpovídky ať od Laca, či od saxofonisty Petera, které ne každého fandu bavily ale za mne na pousmání byly. Avšak základem byly samotné skladby, které perfektně fungovali, ač v nich Laco "troubil" jen kratší úseky, ale zde opět těžko říci jak moc je v daném jazzovém subžánru trubka využívána... Po asi 45 minutách kapela oznámila přestávku ve které je možné si zakoupit desky, cd, ale je možné získat i podpisy, či nějakou fotku. Jen byly fandové požádáni, aby byli u Laca opatrní skrze jeho nedávno vyléčený zápal plic z čehož může mít oslabenou imunitu.
Druhou půlku setu kapela započala až v 22:45, což však několik fandů oželelo nejspíše skrze následující pracovní den. Ti co vydrželi si, však nadále užívali optimismus, energii a pohodu, která se linula snad z každého tónu. To platilo i o coveru skladby "Stevie Wonder - For Once in My Life" na kterou již navázalo jen několik skladeb včetně přídavku. Tím byla vzpomínka na seznámení Petera s Lacem a Vaicem Deczi, které vzniklo přes hokej, kdy Laco hrával do dorostu za Slovan Bratislava než u něj převážila láska k hudbě. Samotná přidaná věc dozněla lehce po 23:30, což byl na všední den opravdu hodně pozdní čas... My tak ihned po ukončení nadšených ovacích opustili klub a uháněli k domovu, abychom se alespoň trošku vyspali do práce.

Tento koncert hodnotím velmi pozitivně, ale upřímně na mne byl dosti náročný. Nejen, že trval od 21:00 do 23:30, ale hlavně jazz je dosti komplikovaná a rozmanitá hudba na kterou se musí člověk plně soustředit. A udržet tak vysokou míru koncentrace není vůbec snadné... Za mne tedy výborný zážitek, ale že bych od teď cíleně vyhledával jazzové akce to ne. Na stranu druhou se určitě nebráním tomuto žánru ani nějakému budoucímu koncertu. Třeba mi již vyjdou GoGo Penguin, kteří k nám jezdí, já se na ně vždy chystám a nakonec podlehnou "v souboji" s jinou akcí jako nedávno v Brně...