Marianas Rest & Aeonian Sorrow - Spring of Doom European Tour 2026 - Brno

V Brně je stále více luxusních koncertů od undergroundových akcí po koncerty velkých metalových/rockových kapel. I lidé žijící v Brně musí mít problém absolvovat vše zajímavé, což platí i pro mne který v Brně nežije a tak jsem od začátku roku vynechal celou řadu výtečných akcí (namátkově třeba MÄRNØ & REFORE, NADJA, Heaven Shall Burn, KATAKLYSM & VADER & BLOOD RED THRONE, Víc než hudba, víc než móda - hardcore punk proti konzumu a komerci Vol. 13, SIX-SCORE, Lik, HYPOCRISY+ABBATH+VOMITORY+VREID, Grinding Brno, Vúlom & Odraedir & Embrace The Darkness). Avšak když se koná nějaká Doom metalová akce, tak se snažím dorazit, což byl i případ Brněnské zastávky turné "Spring of Doom European Tour 2026" v jehož čele stály kapely Aeonian Sorrow a Marianas Rest.
Do Brna jsem vyrazil rovnou z práce vlakem, který mne na hlavní nádraží dopravil lehce po 17h. Poté již byl čas na tradiční předsraz, který proběhl v podniku Schrott kde jsem zvolil pivo Thrills - Turn Out (Modern session IPA 12ka) a hermelín. Na nějaké delší sezení však nebyl čas, protože jsme potřebovali dojít na vlakové nádraží odkud jsme šalinou č.1 mířily na zastávku Pisárky, která je kousek od parku Anthropos v němž nově sídlí Melodka. Avšak naše šalina překvapivě končila již na zastávce Arena Brno a tak jsme se k areálu kousek prošli což nebylo od věci.
Samotná Melodka má pohodovou zahrádku, posezení v patře, ale hlavně dobře koncipovaný prostor pro samotné koncerty. Chválím i vychytávky jako "bubenickou bohyni", přesunutou "poslední večeři" a hlavně skvěle promyšlené schody "Stairway To Heaven" se vzpomínkou na zemřelé muzikanty a lidi co byli spojeni se samotnou Melodkou.

/// Suffer Yourself ( Funeral Doom/Death Metal / Ukrajina/Švédsko )
První kapelou večera se stali Suffer Yourself, které v roce 2011 založil Stanislav Govorukha jako sólový projekt. Postupně jej doplnila bubenice Kateryna Osmuk a další muzikanti čímž se Suffer Yourself stali plnohodnotnou kapelou. V průběhu let kapela přesídlila z Ukrajinského Kyjeva do Švédského města Linköping což se projevilo i na sestavě ve které v současnosti působí hned dvojice Švédů (basák Johan Selleskog a kytarista Zebastian Bredberg). Kapela doposud vydala hned čtveřici alb z nichž poslední nese název "Axis of Tortures" (2023) a právě na to jsem se zaměřil, abych zjistil jak to této partě hraje. Dle žánru jsem očekával Funeral Doom/Death Metal, ale z hudby cítím výrazné vlivy Death/Doom metalu, ale také náznaky ambientních poloh. Ve výsledku mne tento předposlech zaujal a já se tak těšil jaké to bude živě.
Mé natěšení opadlo poté co jsme shlédly koncovku kapelní zvukovky, která byla opravdu ostrá, hlasitá až jsem se začal bát nejen o set Suffer Yourself, ale o zvuk jako celek. Naštěstí již první skladba setu dostala opravdu parádní zvuk ve kterém šlo rozpoznat všechny nástroje, vokál a tak si člověk mohl užívat plnými doušky samotný set. Ten vyzněl poměrně žánrově rozkročeně, kdy některé songy drtily táhlé temné riffy okořeněné o cíleně rozostřený vokál s echem, jiné využívaly blast beaty kapelní bubenice a další naopak nádherné kytarové vyhrávky. Tato rozkročenost mnohdy kapely sráží, ale v případě SY zde vše sedělo a tak nepřekvapí, že mne celý set bavil. Aneb očekával jsem zajímavý set, ale dostal jsem o hodně víc.

/// Wooden Veins ( Post Metal/Rock / Chile )
Druhou kapelou byli Chilané Wooden Veins, kteří fungují teprve od roku 2019 a žánrově se pohybují v Post Metalových vodách. I přes to je lze vídat na nejednom zajímavém undergroundovém Doom Metalovém festivalu (Darken the Moon, Under the Doom festival, Dutch Doom Days, Doom Over Vienna), či na větších akcích typu Metal Gates festival. Tato vystoupení se snoubí s tím co jsem si poslechl na jejich posledním albu "Imploding Waves" (2023) a tím co předvedli loni na Doom Over Vienna aneb tklivý Post Metal, který mne dostal "do kolen". Emoce z něj čišící se dokázaly vyrovnat nejedné Doom Metalové partě a člověk tak rychle pochopí proč hrají na Doom metalových akcích. Ostatně v kapele působí tímto žánrem protřelý kytarista Juan Escobar (Arrant Saudade, Mar de Grises, ex-Aphonic Threnody, ex-Mourning Sun (živě)).
Na první tóny setu dorazila opětovně odhadem pouhá čtyřicítka fans, která se rychle zaposlouchala do této emocemi napěchované hudby. Já se však z počátku stále vracel z Vídeňskému setu, který mi přišel ještě niternější. Postupně mne však hudba začala vtahovat a já si stále více rochnil a to zvláště u skladby, která byla ovlivněna slovutnými Paradise Lost. To mne následně zaválo až do první brázdy kde jsem si užil i zcela novou skladbu jejíž název jsem si nepoznačil. Setu pomohl i velmi kvalitní zvuk, který neovlivnil ani zmíněný přesun ke stage.
Celkově se jednalo o výborný set, který však byl o něco jiný jak ve Vídni... Brno mělo čistý celistvý zvuk kde to vše neleželo na vokálu, Vídeň naopak měla zvuk horší ale měla vygradovaný vokál... Aneb dva zvukařské pohledy a oba měly něco do sebe.
P.S.: Kvituji zpěvákovu snahu o česká slůvka jako "děkujeme a jsme Wooden Veins z Chile" / "toto bude naše poslední píseň" mazec...

/// Aeonian Sorrow ( Gothic/Doom/Death Metal / Finsko/Řecko )
A již byl čas na co-headlinera celého turné a to Řecko-Finské Aeonian Sorrow, kteří tvoří klasický Gothic/Doom/Death Metal v duchu "kráska a zvíře". Na to, že fungují teprve od roku 2015, tak mne jejich hudba velmi oslovila a přijde mi, že jsou i již poměrně velkou žánrovou kapelou. Ostatně v kapele působily velmi zajímaví muzikanti jako basák Pyry Hanski ( ...and Oceans, Before the Dawn, Red Moon Architect, Swallow the Sun (živě), ex-Black Sun Aeon (živě), ex-Omnium Gatherum (živě)), bubeník Saku Moilanen (Before the Dawn, Red Moon Architect), bubeník Daniel Neagoe (Clouds, Daius, Eye of Solitude, ex-Deos, ex-Aphonic Threnody, ex-Ennui, ex-Pantheïst, ex-Shape of Despair, ex-Unfathomable Ruination), či zpěvák Ville Rutanen (Red Moon Architect). Avšak i současná sestava má vysoké kvality a to včetně zbývající dvojice zakladatelů jimiž jsou kytarista Taneli Jämsä (Red Moon Architect) a zpěvačka/klávesistka Gogo Melone (ex-Clouds (živě), které doplňují kytarista Jukka Jauhiainen (Red Moon Architect) a zpěvák Joel Notkonen (Ondfødt, ex-As the Sun Falls (živě)). Po loňském odchodu bubeníka Achilleas Papagrigoriou s kapelou hrají buď Agis Tzoukopoulos, či Anttoni Välimaa (As the Sun Falls) a také kytarista Jani Berney Mikkänen (As the Sun Falls). Tyto personálie ukazují, že kapela má velké úzké vazby na mé milované Red Moon Architect a Clouds, což se promítá i do samotné hudby, kde lze nalézt podobnosti s kapelami jako Swallow the Sun, Nox Aurea, či Draconian.
Na zdejší set jsem se velmi těšil zvláště proto, že se jednalo o moji premiéru a také, že jsem vynechal jak jejich předchozí turné po boku Marianas Rest v roce 2024 (hlavně Vídeňskou zastávku), tak hlavně obě jejich zastávky v rámci Slovenských festivalů (Gothoom 2022 a BURN FEST OPEN AIR 2025). Má očekávání kapela začala naplňovat již od první skladby jíž se stala "Forever Misery", kterou však sledovalo nadále sotva 50 fanoušků. Toto tristní číslo bohužel nevzrostlo až do konce celé akce, což bylo dosti smutné... Avšak smutek rozhodně nepanoval při poslechu této výtečné kapely, která se opírala o zkušené muzikanty, parádní vokály a taktéž kvalitní zvuk. Atmosféra koncertu tak byla naprosto snová, kdy se v ní promítaly tajemné gothické prvky, melodické linky, ale i občasné přitvrzení které snad každého v sále lákalo k headbangingu. Ostatně i výběr skladeb se velmi povedl, kdy zněly jak ty z kapelní prvotiny "Into the Eternity a Moment We Are" (2018), tak ty z prozatím poslední desky "Katara" (2023). V koncovce setu Gogo oznámila opravdu poslední skladbu, protože má jakési problémy s hlasem a již další song by nezvládla. O to větší respekt patří jak skvěle jej zvládla, což však platí i o zbytku kapely.
Celkově se jednalo o opravdu vynikající set, který mne dokonce opětovně přitáhl až do první řady což mi pomohlo získat papír s kapelním setlistem (díky kamarádovi jenž mi jej dal). Po setu jsem si navíc prohodil několik vět s Gogo včetně společné fotky za kterou taktéž děkuji.
Setlist (opsaný z fotky): Forever Misery / My Solitude (přepsáno místo „Ashes and Death") / Harbinger of Ruin / Ashes and Decay (přepsáno místo „Remnos") / The Voices / Mist of Oblivion

/// Marianas Rest ( Melodic Doom/Death Metal / Finsko )
Jako poslední nastoupili Marianas Rest, které jsem do potvrzení Brněnské zastávky znal sotva jménem. Kapela funguje od roku 2013 kdy se zaměřili na melodickou podobu Doom/Death Metal a i po poslechu jejich tvorby je lze připodobnit k jejich krajanům Swallow the Sun. Ač zvláště na jejich poslední/šesté desce "The Bereaved" (2026) lze vnímat i dosti rozmanité vlivy, které pro Doom metal nejsou až tak typické, což vyústilo v to, že jsem si toto album musel poslechnout vícekrát abych se do něj dostal. To se nakonec povedlo, ale i tak jsem si nebyl jistý jak kapela bude znít živě...
Set započal takřka na čas, ale jak jsem již psal výše, tak zde nadále bylo pouhých padesát lidí, což je prostě ukrutně málo bez ohledu na čtvrteční termín. Sám jsem se tak poslechu kapely věnoval odhadem z páté řady, abych se postupně bez problém zanořil opět dopředu. V obou pozicích byl nadále výtečný zvuk, ale hlavně jsem se až překvapivě bavil. Kladem bylo i to, že jsem příliš nevnímal kapelní kudrlinky, které jsou mimo Doom/Death Metal, ač nevím co na zvuk říkali kapelní fandové kterých v areálu bylo i dost v jejich merchu. Ten někteří možná měli z roku 2024, kdy se MR vydali na turné s Aeonian Sorrow, či dokonce z návštěvy nějakého velkého severského festivalu jako Nummirock, Karmøygeddon Metal Festival, či John Smith Rock Festival.
Celkově jsem se setem bavil, ač jsem si z něj nepoznačil mnoho poznámek.
Setlist (ofocený + jeho zkratky rozklíčované přes metal-archives): Thank You for the Dance / Rat in the Wall / Divided / Again into the Night / Glow from the Edge / Light Reveals Our Wounds / Burden / The Colour of You / Diamonds in the Rough / Pits (přádavek - nevím o jaký song šlo)

Po konci koncertu již byl čas se jen rozloučit, dopít poslední pivko a vyrazit na noční bus, který staví kousek od Melodky. Aneb na to jak je klub daleko, tak spojení k němu je velmi dobré.

Druhý den jsem se v Brně zdržel až do odpoledne, kdy proběhla vycházka po Brně v jejímž čele stál oběd ve Vegalité, výstava v Galerii architektury Brno a vycházka v okolí Špilberku.