November 2nd - Třebíč 2024

Koncert November 2nd přesně zapadá do poupraveného konceptu programu v Art Rock bistro U Lípy, který ubral na tvrdosti a přidal na "artu"/rocku. Tento progres mi nikterak nevadí, protože sem dorazí různé špičkové kapely na které bych však mimo Třebíč nevyrazil. Například před týdnem zde zahráli legendární Progres 2, které očekávám bude následovat celá řada dalších perel. Jednou "novou" a neokoukanou perlou byli právě November 2nd.

/// November 2nd ( Alternative rock / Hranice )
Neokoukanost a novota jsou u November 2nd zavádějící pojmy, protože tato kapela vznikla již v roce 1995 v Hranicích (okres Přerov). A za těch necelých 30 let již zvládli koncertovat až v daleké Americe, což může prohlásit jen málo Evropských, natož Českých, kapel, či předskakovat světovým hvězdám jako Alanis Morissette, Suzanne Vega, či Bryan Adams. Ostatně k Americe má kapela blízko jak využitím angličtiny, tak příjemným závanem country/blues, což vždy "Amíky" potěší. Osobně nejsem nějakým fandou blues, či folk rockových kapel, ale i mezi nimi mám několik oblíbených (Blues Pills, Carson McHone, Gerald James Clark, Kara Grainger, Larkin Poe, Laura Cox, Me And That Man, Woodstock Barbie, Mr. Pink and the Bad Thoughts) a po hlubším předposlechu November 2nd tam čerstvě řadím i je.
Předposlechem jsem se zaměřil na "covidový živák" (TV9P - November 2nd s největšími hity) kde nejspíše nezazněly skladby z nového kapelního alba "November 2nd" (2.11.2023), které po dlouhých 12-ti letech navazuje na svého předchůdce "Night Walk with Me" (11.2.2011). Toto album kapela natáčela několik let pod vedením producenta Borise Carloffa a finální mix dostali na starost zvukoví inženýři, kteří jsou držiteli několika cen Grammy. Mezi těmito lidmi nalezneme Tchad Blake (The Black Keys, Peter Gabriel), Andrew Scheps (Red Hot Chili Peppers, Adele, Lana Del Rey), či Matt Ross-Spang (Elvis Presley, Jason Isbell). Na albu je i mnoho hostů, které kapela poznala při nahrávání v USA jako Anthony Krizan (kytarista - Spin Doctors), Todd Lombardo (zpěv - Taylor Swift), či Doug Yowell (bubeník Suzanne Vega). Výsledkem jsou několikanásobné nominace na letošní ceny Anděl (Album roku, Skupina roku, Nejlepší rockové album atd..), ale také dvě nominace na ceny Apollo (Album roku, Skladbu roku - se skladbou "All Comes Down"). Celý tento text zní až velkolepě, ale i tak jsem si nestihl pustit celé album vyjma zmíněné skladby "All Comes Down", která mne však upřímně zklamala svojí popovostí a vlivy elektroniky. A co čtu, tak některé songy mají mít až rapové vlivy... Naštěstí se na albu nachází luxusní song "I Feel Love".

Koncert měl začít v 21:00 a tak jsme vyrazily, abychom v klubu byly kolem 20:45 na poklidné pivko a pokec. Od našeho příjezdu se nějak zásadně nezvýšila návštěvnost, která byla právě 40 platících plus několik lidí na "guest listu", tudíž zde mohlo být odhadem přes 50 fandů. Toto číslo není nikterak vysoké, ale bohužel moc často vyšší návštěvy nechodí zvláště na kapely, které lidé bohužel příliš neznají. Samotný set započal již kolem 21:30 za podpory kapelního zvukaře a zároveň velmi solidního zvuku. Otevírákem se stala zdá se nějaká nová skladba, která mne až vyděsila svojí kombinací řekněme elektra a jazzu. Naštěstí hned setlistovou dvojkou byla stará pecka "Tomcat Blues", která patří mezi mé nejoblíbenější skladby svojí hravostí a takovou odlehčenou náladou. Následovala další nová věc, která mne zas překvapila řekněme ostřejším frázováním a takovou větší drsností, která až hraničila s výše zmíněnými rapovoými vlivy, ale i přes to se tato skladba "dala přežít" a to zvláště skrze vynikající basu. Ostatně basák Jakub Vejnar (Aneta Langerová, Muff, ex-FruFru) mne po celý set neskutečně bavil svoji vynikají technickou prací, kterou skvěle doplňoval i zbytek kapely ve složení Alexandra Langošová – zpěv, kytara (ročník 1979), Roman Helcl – kytara (Anna K.) a Petr Ptáček – bicí (B-Side Band). Celá tato parta fungovala jako profesionálně namazaný stroj, kdy výsledek ještě povýšily i následující skladby jako "What It Feels Like" (trošku víc "popina" ale moc příjemná "popina" co sváděla k "ploužení"), klipovka "Love Me Or Leave Me" (další z vrcholů setlistu z kterého vyloženě sálá Nashville... klobouček..), "I Feel Love" (další pecka z nového alba). Tyto vrcholy následovala skladba "Island", kterou sólově zahrála zpěvačka Alexandra s tím, že se má jednat o hudbu pro film, který se odehrává celý na Islandu. Posléze se již vrátil i zbytek kapely na další pohodové novinky "Last Kiss", "Comet", či další skvělou starší věc "Cut Up" (u ní mne až naskočili vzpomínky na kapely co vládly světu kolem roku 2000 krása..). Vše zakončil song, který měl tóny až z psychedelic rockových vod, ale bohužel se mi nedaří nalézt jeho název. Posléze kapela opustila pódium, aby byla fandy urychleně vyvolána k návratu. Prvním přídavkem byla nejspíše opět nová skladba, která měla silný elektronický vliv a příliš mne nenadchla, ale hned po ní následovala skvělá pecka, která pulsovala mezi rozjímáním a takovou skočností a ani zde bohužel nevím název. Jako zcela poslední "na dobrou" noc zazněla opět čistě sólo skladba Saši, kterou uvedla lehce úsměvná chybka v nastavení její kytary. Skladba to byla velmi příjemná, poklidná až oddechová a tak právem patřila na samotnou koncovku setu (čas +/- 22:45).

Celý koncert hodnotím velmi pozitivně i přes nějaký ty "elektro vlivy" jejichž nejsem fandou. Ostatně jako celek tento setlist fungoval náramně a zároveň kvituji, že mé nejoblíbenější songy byly rozvrstveny napříč setem, což jej jako celek posílilo. Na závěr nelze opomenout basáka, který byl opravdu fantastický a nikdo tak nemohl ani pomyslet na to, že by raději slyšel i takovou persónu jakou je kapelní ex člen Vladimír Guma Kulhánek (přední český basák - Flamengo, Vladimír Mišík a Etc.., Krausberry, Stromboli).
P.S.: Kapela se jmenuje po datumu 2.11., který je prý magickým datumem, ale nějak se mi nedaří najít důvod.