ZORA - Třebíč 2026

O tomto koncertu jsem se dozvěděl odhadem týden před jeho konáním, ale to nic neměnilo na faktu, že kapela Zora mi byla zcela neznámá. Sama svoji muziku označuje za "slimJAZZ", což je "škatulka" co si sama pro sebe vymyslela, ale vesměs se zde jedná o melodický jazz, jenž obsahuje dva smíšené vokály, piano, kontrabas, trubku a bicí. Poslech několika málo záznamů na Youtube mne zaujal a když už jsem byl v pátek v Třebíči, tak nebyl důvod tuto akci vynechat.

Po příchodu na Trumpetku zde bylo sotva dvacet lidí, z nichž mnozí byli spíše místními "štamgasty" jak lidmi, kteří půjdou na koncert. Nejen proto vyvstaly obavy o návštěvnost, kdy si Standa (majitel/pořadatel) přál alespoň dvacet lidí. Toto číslo by nebylo ničím úchvatným, ale koncert se do Třebíče dostal na poslední chvíli, kdy kapele odpadla koncert v jiném městě a tak začali hledat, kde by si mohli zahrát. Navíc jsem zjistil, že v nedaleké Pizzerie Café Bar La fabrika měl hrát Gerald Clark, aneb žánrově příbuzná akce, o níž jsem ani nevěděl.
Naštěstí za kapelou dojel jejich asi šestičlenný "fanklub", který se po úvodních zdravicích usadil ke stolům poblíž "pódia". Bohužel "koncertní místnost" dokázala pojmout jen asi 10 dalších fandů, kdy zbytek musel stát o místnost vedle a odtud pozorovat kapelu přes dveře, kdy málo kdo viděl na celou kapelu. I tak se zde lidé bavili a účast mohla vyšplhat někam na 30 fans, kteří alespoň částečně viděli kapelu. K tomu lze přičíst dalších asi 10 lidí co zůstali sedět u baru bez ohledu na probíhající koncert.

Samotný set měl začít v 19:30, ale kapela se dohodla na startu v 19:45 před kterým zpěvačka obešla fanoušky skrze dobrovolný příspěvek. U něj mne zaujalo, že byla připravená jak s hotovostí, tak s možností QR platby. Poté již byl čas na úvodní skladbu, jíž se stala "Rána" (možná šlo o song "Morning") na kterou navázala další věc v živelném rytmu tanga. Na ni kapela očekávala, že již budou lidé tancovat, ale jak jsem zmínil výše, tak si nebylo moc kam stoupnout, natož tančit. A tak jsem se nadále soustředil na samotnou hudbu, která dostala do vínku až překvapivě solidní zvuk (díky zvukařovi s tabletem), který podpořil velmi kvalitní muzikantské výkony. O to více tak vynikly skladby jako "Černá kára" (cover od Eva Olmerová, či Zuzana Navarová), "I´am so happy" (song co velmi baví zpěvačku), či jakási dospělácká ukolébavka (až takový pohádkový povědomý motiv) jejíž text prý stvořila opět několikrát zmiňovaná Hana Žáčková. K těmto textům kapele skládá hudbu jejich klávesista Pavel Vaněk, což však platí prý i o převzatých věcech. Na jeho vrub proběhl i drobný vtípek, že prý když budeme hlasité publikum, tak uslyšíme jejich klávesistu i mluvit. Následovala skladba "Zuzana Navarová - Sedávám na domovních schodech" (v originálu jako "Shoe Shine Boy"), která se prý hodí k hraní v Židovské čtvrti. Posléze již proběhlo zapojení publika skrze tleskání do refrénu, které se využilo u skladby "Michael Jackson - The Girl Is Mine" (snad poznačeno dobře). Na tento cover navázaly "bezejmenná skladba" (složil kapelník/basista Pavel Horák), či "K čaji".
Posléze jsem přišel o svoji obstojnou pozici "ve dveřích" kdy jsem rázem viděl pouhou polovinu pódia. Navíc do tohoto místa nešlo rozumět zpěvákovým slovům v rámci úvodů k jednotlivých skladbám, ač na druhém mikrofonu tento problém nebyl. V následujících skladbách jsem se stále více bavil zpěvačkou Markétou, z které neustále sálala radost, pozitiva a divokost bez ohledu na to zda v dané skladbě pěla či ne. Avšak to se již set blížil ke svému konci skrze další kapelníkovu skladbu, která má prý "obludný text". I ten však fanoušky bavil, kdy nepřekvapilo, že si tu a tam louskali prsty do rytmu, či se dokonce vlnili. Následovala představovačka kapely v níž působí Pavel Horák (kontrabas, kapelník), Pavel Vaněk (klávesy, melodie), Antonín Mejzlík (snad dobře / pozoun), Markéta Kolářová (zpěv), Ondřej Kněžka (zpěv) a Oliver Švec (snad dobře / bicí). Posléze již byl čas na další song, který je prý známý protože je ze stejnojmenného filmu, ale bohužel nevím, o jakou věc šlo.
Samotný set skončil kolem 21:30, kdy mé nadšení vyústilo v to, že jsem se na Trumpetce ještě chvíli zdržel. Rázem jsem si tak krátce pokecal s klávesistou Pavlem, který mi potvrdil úvodní informace o shánění zdejší akce "na poslední chvíli", že hrají víceméně od letoška, či jaké to je v Brněnském klubu "Jazzový bar U kouřícího králíka" (prý u kapely kapacita asi 60 lidí + místnost vedle větší na posezení). Následně jsem se zakecal i s dalšími lidmi až z toho byl lehce pozdější odchod, který však beru za podporu scény a samotné Trumpetky.

Celkově se jednalo o výtečný koncert, který si někdy rád zopakuji, ač se nadále nepovažuji za jazzového fanouška. Tento výtečný žánr uznávám, ale doma si jej víceméně nepouštím.