Městské slavnosti - Otevíráme Karlovo náměstí

Tato akce byla oslavou dokončení rekonstrukce Třebíčského náměstí, která trvala celé 2 roky. Za tu dobu se místní museli potýkat s mnoha omezeními, ale rekonstrukci to jednozančně chtělo. I tak bych si osobně představoval více zeleně, či jinak pojatou "moderní kašnu", která se mi opravdu nelíbí. Zrovna místo ní tam mohlo stát řeknu nějaké sousoší se zelení. Ostatně je to Karlovo náměstí, ale dominantou je sousoší Cyrila a Metoděje, tudíž by nebyla od věci menší socha Karla IV. . Každopádně rekonstrukce proběhla poměrně v pohodě a výsledek je uspokojivý, tudíž proč ne a proč to neoslavit.
I tak je na celé akci jedna velká kaňka a to načasování. Chápu, že současné zastupitelstvo muselo rekonstrukci naplánovat, zaplatit atd.. I tak nastavit "deadline" právě týden před volbami do obecního zastupitelstva (23. a 24. září 2022)? To zavání mohutnou předvolební kampaní za peníze občanů. Kdekdo si zapamatuje jak se na této akci bavil/opil a hlavně zadarmo a navíc uslyší jak současné vedení udělalo to a ono a hlavně to náměstí. Lze tedy snadno predikovat, že tato oslava přihodí nějaký ten hlas do plusu současnému vedení. Na politiku v Třebíči mám svůj názor mám i své favority, ale vesměs mi je to fuk, protože volím v jiné obci. Každopádně to načasování konce rekonstrukce vůči volbám je dosti zvláštní.

Co se samotné akce týká, tak ta byla rozložena do dvou hlavních dnů a řekněme "dojezdové" neděle. Pátek měl v čele místní rockové legendy Puls, Bambus, Matador a Carmen. Na vedlejší stage, v Židovské čtvrti, hrála indie popová kapela The Valentines. Tato sestava mne příliš neuhranula a tak jsem pátek vynechal. Naopak sobotní den mne lákal jak na hlavní kapely (Divokej Bill a Olympic), tak na bokovovou stage (v Židovské čtvrti) kde byla muzikantka Amelie Siba. Tudíž sobotní účast byla jasná zvláště, když to mám do Třebíče kousek.

/// Gender Question ( alternative punk rock / Třebíč )
Den pro mne otevírala místní kapela Gender Question, která hraje v Třebíči, a okolí, velmi často již od svého vzniku v roce 2019. Což má očekávám spojitost s tím, že zde na kytaru hraje Tomáš Pacal. Tento muzikant by měl být synem starosty města Třebíče Pavla Pacala což nemám potvrzené, ale mám za to, že jsem to v minulosti zaslechl. Navíc si vybavuji právě pana starostu v tričku kapely Gender Question na Polanka festu v letošním roce, což by byla velká náhoda. Tím netvrdím, že je zde nějaká umělá tlačenka, protože hodně akcí kde kapela hraje nepořádá město (potažmo MKS), ale například místní promotér Yashica. Zkrátka a jednoduše kapela hraje často, tak proč jim to nepřát.
Sám jsem je doposud viděl 2x a naposledy to bylo letos na zmíněném Polanka festu. Tehdejší set mi přišel již poměrně slušný vůči mému prvnímu shledání v roce 2019, ale i tak to nebyl set na který budu vzpomínat. A proto má očekávání od zdejšího setu nebyla nějak extra vysoko, ale proč nepodpořit.
Po příchodu na náměstí šlo vidět odhadem 1500 lidí, což je solidní číslo, když Divokej Bill měl hrát až za hodinu. Z tohoto čísla byly asi 400 u "menší stage u Cyrilia a Metoděje" a pasivněji podporovali Gender Question. Mezi tyto "pasivní" fandy jsme se zařadily též, ale až asi od čtvrté skladby, protože všechny tyto songy jsme prostály a prokecaly ve frontě na pivo (chodili jsme si pro něj do Jak Jinak). Po návratu se počty fandů příliš nezměnili, ale před stage již "divočila" dobrá 50ka "mlaďochů", což pasuje k mladé kapele. Ta předvedla solidní vystoupení s kvalitním zvukem a slušnou prací zpěváka i mezi skladbami. Ze setlistu jsem pár songů znal jako například "Chocolate", "Pohádka" (o vzniku kapely dosti inspirace songem Vypsaná fiXa - Drogový večírek), či novější věc z připravované desky jménem "Ananas". Zmíněná deska již prý měla být vydaná, ale nakonec se tak stane letos v říjnu, či listopadu. Suma sumárum slušný set, ale fandou jsem se nestal a nejspíše ani nestanu.

/// Divokej Bill ( Folk rock / Úvaly )
Jako první jméno "republikového formátu" šla tato početná kapela z Úval. Chlapi hrají od roku 1998, ale já je doposud viděl pouze 2x (naposledy v Třebíči v roce 2017). Ostatně podobné kapely již mnoho let cíleně nevyhledávám, ale když je mám poblíž, a mám čas, tak si na ně rád zajdu "zavzpomínat". Těšil jsem se na klasiky jako "Plakala", "Dávno", "Pocit", "Malování", "Lásko", "Čmelák", "Pecka, která ti nedá spát", či třeba "Cesta". Jednoduše tato kapela má celou řadu výborných skladeb, které mnoho lidí notoricky zná, což platí i o mě.
Na jejich set již dorazil solidní zástup lidí, který bych odhadoval na asi 3000. Ten několika slovy navnadil moderátor dne Aleš Háma a již byl čas odsunout plachtu a odpálit tento set, který provázel vcelku "výživný" déšť. Ten způsobil otevření celé řady deštníků přes které většina lidí moc neviděla. Samotný set otevřela hned nová skladba, kterou zdá se nikdo neznal, ale hned za ní šla velmi známá skladba "Sudička". Tu následovala celá řada známých skladeb, které podpořil kvalitní zvuk i osvětlení stage. Dokonce i pódiové nasazení bylo solidní na to, že bylo odhadem jen 12 stupňů. Jednoduše velmi zábavný set, ale mím headlinerem dne byla písničkářka "Amelie Siba", která hrála opodál v Židovské čtvrti a tak jsem již asi po 30 minutách odcházel. Na cestu mi zazněla skladba "Malování".
Celkově ten kousek setu hodnotím velmi pozitivně a trošku mne mrzí, že program na "bokovce" nevyužíval prostoje na hlavní stage.

/// Amelie Siba ( indie pop / Praha)
Osobním headlinerem akce byla tato mladá muzikantka o které lze v poslední době slyšet stále části. Ostatně v roce 2021 bylo její album "Dye My Hair" nominováno na desku roku v hudebních cenách Vinyla. A hlavně vyhrávala Cenu Apollo, což lze považovat za slušný úspěch zvláště, když se o ní psalo jako o sedmnáctileté písničkářce (asi ročník 2004). Její mladost a hudební zaměření mi dalo vzpomenout na další mladou písničkářku a to Karolinu Branovovu. Obě slečny umí vytvořit až intimní atmosféru, kterou doplňuje jejich usměvavost a pohoda. Z čehož usuzuji, že mezi jejich společné hudební vzory patří Julien Baker, či Phoebe Bridgers.
Samotný set započal o asi 15 minut později a provázel jej nadále vcelku solidní déšť. I tak se na něj dorazilo podívat odhadem 30 lidí, což se tak nějak dalo čekat. Mnoho lidí o této "bokové stage" nevědělo a zároveň na náměstí stále hrála "velká kapela" Divokej Bill. Ostatně na tuzemské "indíčko" chodí desítky až stovky lidí a i známá Američanka Julien Baker hrála v Praze v Rock Café kam se vleze max 530 lidí.
Co se samotného setu týče, tak měl výborný zvuk a náladu, kterou dokresloval zmiňovaný déšť a kulisy Židovské čtvrti (památka UNESCO). Každým dalším songem se navíc prohlubovalo spojení mezi fandy a Amelií až z toho vznikal až takový pocit intimity, či křehkosti. Což je vlastně to co mne baví na celé škatulce "indie" a právě proto stále častěji poslouchám podobné kapely/hudebníky. Nikdy se tento "subžánr" nestane mím stěžejním žánrem, který bude převažovat ve sluchátkách, či na koncertech, ale jako doplněk to je to pravé. Což potvrdil i tento set z kterého jsem dokonce poznal několik skladeb.
A tak jedinou kaňkou tohoto zážitku bylo, že jsem část setu prokecal s kamarádem. Alespoň se budu ještě více těšit na nějaké příští setkání.

/// Olympic ( Rock / Praha )
Na samotný závěr šla pravá legenda celé tuzemské rockové scény na kterou dorazilo odhadme 5000 lidí. Toto vysoké číslo šlo očekávat, protože kapela hraje již od roku 1962, což je +/- rok narození mích rodičů a tak má kapela logicky početnou fanouškovskou základu.
V sestavě kapely ční Petr Janda (ročník 1942), kterému letos v květnu bylo úctyhodných 80 let. Zároveň je tento fenomén posledním řekněme zakládajícím členem kapely v sestavě (hraje zde od roku 1963 a kapela vznikla 1962). Z jeho "stářníků" v sestavě najdeme již "pouze" basáka Milana Brouma, který zde je od roku 1975, protože zbytek sestavy je již notně omlazen. Za bicími zde od roku 2013 sedí Martin Vajgl (ročník 1973) a klávesy má na starost, od roku 2020, Pavel Březina (ročník 1971). Tudíž velké změny v sestavě a o to víc mne těší, že jsem je viděl v letech 2014 a 2016. Skrze to jsem viděl i "staršího člena" Jiřího Valentu (klávesy / ročník 1959 / 1986-2020). Každopádně kapely běžně stojí a padají na frontmanovi a i u Olympic většina lidí bere, že Olympic = Petr Janda. Toto spojení zde i nadále je, tudíž proč se nepodívat zvláště, když člověk zná mnoho skladeb této legendy.
Samotný koncert již naštěstí neprovázel déšť, ale i nadále bylo chladno, což však nikomu nevadilo. Naopak se lidé velmi bavily a to dokonce i zpěvem mnoha skladeb. I já jsem většinu znal, ale nemá cenu je zde vypisovat, protože kapela jich za těch 60 let vydala fůru. Jejich vyznění navíc podpořil i kvalitní zvuk, který byl měl vysoké parametry i v zadnější části náměstí za zvukaři, což mne mile překvapilo.
Kapela dohrála kolem 22h, ale fandové si vynutili ještě přídavek. Celkově to byl velmi příjemný set od pravé hvězdy české scény.

Celkově tento den hodnotím velmi pozitivně a jsem rád, že jsem zde byl. Pozitivnímu hodnocení prospěly i výborná piva z Jak Jinak (Moravský žižkov 11ka + MadCat Bitter Summer 11) a Lucky's Original Irish Pub (Nachmelená opice IPA 14ka) + v Lucky´s i velmi pitelná whisky (Bushmills 10 yo).
Ač ano několik kamarádů mne očekávalo v tento den v Hlinsku (Pořezanej Ksicht vol.7), kde bych se žánrově bavil více, ale i zde to bylo super. Ostatně akcí se po republice děje strašně moc a nelze být všude.