Třebíč Listopadová 2026
PROGRAM:
Náměstí
10:00–11:30 Brunch – Ríša
17:00–18:00 Vernisáž (galerie)
18:00–19:00 Zpívání
Art
13:00–14:30 Vojta Drábek
15:30–17:00 Karel Novák – Bojujeme ještě o svobodu?
19:30–22:30 Čtvrt na smrt
Trumpetka
14:00–15:30 Listopadové události v Třebíči očima pamětníků
16:00–18:00 Déma z kapely Znouzecnost
21:00–22:30 Čevela
Vrátka
13:00–16:30 Program pro děti
18:30–21:00 Promítání SI
Klubovna
promítání každou celou hodinu 11:00–17:00 a v 19:00 a 20:00 (vždy 30 min).
Subakovka
14:00–15:30 Žamboši
15:30–17:30 Slam poetry
19:00–20:00 Básnický spolek Sklo
Za pecí
13:00–14:30 Matěj Marek – Válečná novinařina
17. listopadu se slaví "Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva", který dává vzpomenout na roky 1989 (začátek sametové revoluce) a 1939 (uzavření českých vysokých škol nacisty v reakci na demonstrace spojené s pohřbem Jana Opletala). Oslavy tohoto svátku jsem doposud nijak neprožíval, ale letos na mne vyskočila akce "Třebíč Listopadová". Tu pořádal studentský projekt od skatů pro širokou veřejnost jehož cílem byly vzpomínky na tu doby, ale i možnost dozvědět se něco nového. V programu tak šlo nalézt různé diskuze, přednášky, promítání a také koncerty. A právě ty mne zde zaujali nejvíce, ač jsem znal pouze Dému z kapely Znouzectnost a pak jen jménem kapely Žamboši a Čtvrt na smrt.
Dopolední program pro nás však byl logisticky nereálný a tak jsme do města vyrazili až kolem 15h. Tím pádem nám unikli Žamboši, které jsem však znal sotva jménem, ale i tak jsem si je pár dnů před akcí letmo pustil a musí se nechat, že zněli dobře až bych je přirovnal ke kapele Čechomor.
Naše první kroky, skrze deštivou Třebíč, vedly do Subakovy továrny (Galerie G34) kde akorát sklízeli nástroje výše zmínění Žamboši. My se tak vydali prohlédnout zdejší výstavu věcí, které měl doma snad každý a i já si je pamatuji minimálně z dětství. Po této vsuvce jsme shlédli první kolo Slam poetry, kterou jsem zažil poprvé a nebyla to špatná zábava. Soutěžila zde čtveřice Jepice, Růny, Dany a Ben Juráň z kterých nakonec zvítězil poslední zmíněný.
/// Démophobia / Déma z kapely Znouzecnost ( Folk rock / Plzeň )
Další kroky nás zavedly na Trumpetku, kde již vystupoval Déma z kapely Znouzecnost. Od tohoto programového slotu jsme příliš nevěděli co očekávat, a to zda půjde o koncert, či o nějaké povídání. Petr "Déma" Škabrada působí v kapele Znouzecnost, ale od roku 1994 má i vlastní projekt s názvem Démophobia. V něm se věnuje víceméně folku ve kterém tvoří zhudebněné plzeňské pověsti, či různé dadaistické hříčky. K tomuto žánru jej možná dostala i jeho láska k dílu Jaroslava Foglara, jehož je i vášnivím sběratelem, skrze kterou možná zaujal i zdejší skauty, kteří si jej pozvali na tuto událost.
Na "koncert" jsme dorazili až v 16:40 kdy jsme zůstali stát o místnost vedle kde byly plné stoli lidí, kteří si prostě zašli posedět. Naštěstí se dalo vstoupit i do samotné místnosti kde již šlo Dému slyšet, ač poměrně slabě. Déma totiž vyprávění o Plzni, skautu, či Jaroslavu Foglarovi (včetně mnoha rekvizit jako "ježek v kleci", časopisy, knížky atd...) přednášel bez využití mikrofonu a tak to nebylo moc nahlas. Naštěstí samotné skladby již pěl do mikrofonu na který měl napojený malý repráček, který plně dostačoval na tento menší prostor ku spokojenosti odhadem 20 fandů. Ze "setlistu" si vybavuji skladbu vytvořenou pro Chrásteckou lidivou muziku (nakonec prý není moc lidová tak ji hraje sám), "Život je lego", "Hodiny starý Rýsky", "Kouzelná lampa", či "Opilý dudák". Prokládání mluveného slova a skladeb mne až překvapivě bavilo až najednou bylo 17:30, kdy chtěl Déma vystoupení ukončit. Naštěstí si lidé vyžádali i přídavek, který je prý klasikou Plzeňských táboráků a to "Pytlíku, vrať se mi". U této skladby se prý neví kdo ji do češtiny přetextoval, ale originál měli stvořit "Peter, Paul and Mary".
Celkově se jednalo o opravdu příjemné posezení až je mi líto, že jsme je neviděli celé.
Po tomto koncertu nám vzniklo větší časové okno ve kterém jsme se rozhodli zamířit někam na večeři. První volba padla na Kocoura, ale tam byla zdá se soukromá společnost a tak jsme se přes Židovskou čtvrť přesouvali směrem na náměstí. Cestu dokreslovalo několik míst kde byly "vystaveny" staré skříně, stolky, židličky... Jako proč ne, ale za mne to nějak velký efekt nemělo a za tu práci se stěhováním tohoto, mnohdy těžkého, nábytku to nestálo zvláště s ohledem na deštivé počasí. Další jídelní volbou byla Pizzerie Café Bar La fabrika, která však již na 18h zavírala, a tak jsme skončili Sultan Kebab a odtud již směr Café Art.
Po příchodu k Artu se akorát z auta vyloďovala kapela Čtvrt na smrt a tak jsme absolvovali jejich kompletní zvukovku. Překvapilo nás, že nástroje skládali pod zdejším pódiem, na kterém setrvalo promítací plátno z předchozího programu. Samotná zvukovka byla dosti hlasitá a ovlivnila ji i absence internetu na který muzikanti spoléhali. V telefonu zdá se měli jakousi aplikaci na zvučení.
/// Čtvrt na smrt ( Alternative rock/neofolk / Praha )
Samotná kapela vznikla v roce 2013 a za tu dobu se stala poměrně známou alternativní kapelou, která mixuje folk, rock a punk. Doposud vydali čtveřici desek z nichž poslední nese název "Přestalo pršet a stejně nás vyhnali na déšť" (2026). Koncertně jsou taktéž velmi aktivní, kdy zvládli odehrát okolo 300 koncertů a to nejen v České republice. Co se sestavy týče, tak mají hned šest členů, ale do Třebíče dorazili v trojici a tak mají zdá se i různé sestavy dle typu akce.
Samotný set započal kolem 19:45, kdy se kapela uvedla jako tři šestiny Čtvrt na smrt. Zároveň proběhla i výzva ke všem fans ohledně zvuku, který si ladí samotná kapela a tak by uvítali kdyby se každý jednotlivec stal zvukařem a po skladbě klidně řekl co je ve zvuku špatně. Této možnosti se nikdo nezhostil kdy zde přeci jen bylo asi 20 lidí a z nich výraznou většinu tvořily lidé kolem 20 let.
První skladba měla od počátku až překvapivě kvalitní zvuk, výborné emoce, melodiku, lehkost... avšak když se v její koncovce hráblo do strun, tak vibrovalo snad vše v sále. Logicky by šel pomyslný prst zamířit na basáka, ale když jsem jej pozoroval, tak mi nepřišlo že by to nějak hrotil a i u zvukovky mi přišlo, že nebyl "ohulený"... Ať ta vibrace šla odkudkoliv, tak je třeba si uvědomit, že kapela měla sebou klasické bicí co i akusticky udělají rámus a alespoň na jeho úroveň musí jít celá kapela, aby nešly slyšet pouze bicí... I tak šlo rozeznat skladby jako "Bílou Křídou" (až taková oslava kapelního názvu), "Zápraží" (výborný song co jsem jako jediný znal), "Noční stolek", "6 kilometrů pod kopcem", či několik dalších výtečných songů u kterých eviduji pouze úryvky textů. Ostatně textová stránka je velkou devízou kapely a to zvláště Honzy Vacíka, který je nejen kvalitním hudebníkem, ale i básníkem což se promítá do celé kapely. O to více mne zamrzelo, že kapela naplánovala hrubo na 20:20 koncertní pauzu před druhou půlí setu... My jsme se tak skrze brzké ranní vsávání rozhodli koncert opustit za což se omlouvám a doufám, že kapelu ještě někdy uvidím
Celkově se jednalo o pohodový den, který obohatila dvojice zajímavých kapel. A teď již na víkend směr Brno kde na Melodce zahrají Colosalist a v sobotu zde proběhne festival Power grindcore.